Malcom v Barceloně? Víc než jen zničená sezóna
Pojďme se podívat na pekelnou cestu Malcoma v Barceloně, kterou si prošel minulou sezónu. Do Barcelony přišel jako talentovaný fotbalista, dnes působí v Rusku, kde nemá na růžích ustláno.
Fotbal je krásná hra, ale život profesionálního fotbalisty může pochopit jen málokterý fanoušek. Život nejlepších hráčů není stereotypní a není snadné se zavděčit všem v koloběhu fotbalu. Ztráta důvěry kouče, nenávistné komentáře na sociálních sítích nebo dokonce hrozba smrtí jsou jedny z nejvíce stresujících utrpení, které musí někteří hráči během své kariéry absolvovat, dokonce několikrát.
Typickým příkladem je Luis Figo a jeho přestup do Realu Madrid z Barcelony. Tady přišla reakce fanoušků až přehnaná. Ztělesněním tohoto transferu je příběh o prasečí hlavě hozené na hřiště. Je pravdou, že Figo zašel s přestupem do Bílého baletu až příliš. Stále však je to lidská bytost, která si zaslouží respekt i bez ohledu na jeho status zrádce.
"Pamatuji si každý den, který jsem strávil v Barceloně. Góly, jenž jsem vstřelil proti Interu a Realu Madrid, jsou jedny z nejlepších okamžiků mé kariéry," - Malcom
Dalším velkým příkladem je rasismus, který snášel Sol Campbell. Skutečně šílená věc, kterou si musí někteří hráči projít. Za nenávistí těchto hráčů však vždy stojí nějaké odůvodnění, i když není důvod zacházet tak daleko. Fotbalisté zkrátka třeba nejsou oddaní jednomu klubu. Navíc v minulosti nemuseli tolik čelit tlaku v éře sociálních sítí, kde je snadné říct cokoli a schovat se za uživatelské jméno na Twitteru nebo Instagramu.
Ousmane Dembélé, Philippe Coutinho nebo Iván Rakitić byli a stále jsou jedni z mnoha obětí tohoto zacházení v Barçe. Například chorvatský záložník to schytal snad na všech možný platformách po ponížení Barcelony v semifinále Ligy mistrů na Anfieldu v loňském roce. Dostal tolik nenávistných zpráv a, i když je hněv oprávněný, tak nikdo mu se to neodvážil říct do oči na přímo. Na druhou stranu ostatní fotbalisté trpí se špatným zacházením ze strany svého vlastního trenéra. Je šílené si myslet, že by vás vlastní kouč mohl pokusit sabotovat kariéru, na které jste tvrdě pracovali. Ve fotbale se to však často stává.
Koneckonců, trenéři jsou také lidé a jsou subjektivní bez ohledu na souvislosti. Možná se jim nelíbí hráč, dávají náklonnost jinému do té míry, že mu dopřejí až příliš minut na hřišti. Přesně to se stalo s Rakitićem. Chorvat se stal v Katalánsku ikonou poté, co v roce 2015 otevřel skóre ve finále Ligy mistrů proti Juventusu. Poté dostával více příležitostí než si zasloužil a fanoušci se zlobili na trenéry, kteří mu dávali stále šance a udělali z něj nesporého hráče základní sestavy.
Ernesto Valverde byl silně pod tlakem kvůli svému pragmatickému vedení týmu, ale co je podstatnější, jeho favoritismus vůči některým hráčům, kteří si prostor nezasloužili jako jiní. Když se Riqui Puig objevil na scéně zhruba před třemi lety poté, co dokázal se svým týmem zdolat ve finále Chelsea v mládežnické obdobě Ligy mistrů, okamžitě přitáhl pozornost spousty zvědavých fanoušků, kteří křičeli o jeho povýšení do prvního týmu. Ale vedení klubu a Valverdeho tvrdohlavost měly jiné plány. Vždy a znovu nasazoval stejné hráče. Sestavy od bývalého kouče Athletic Bilbao byly stále se opakující až na to více než polovina týmu doplatilo tím, že neměli dostatečnou kondici.
Sezóna 2018/19 měla být pro něj nadějná, stejně tak jako pro klub. Přišel mladý hráč, jenž může naskakovat na obou křídlech a možná se stát jednou z velkých hvězd. Mluvíme o Malcomovi, který přišel z Bordeaux. Katalánský klub jej na poslední chvíli vyfoukl AS Řím. Stál 40 milionů eur a fanoušci dychtivě čekali, co předvede ve skupině stárnoucích hráčů, kteří často potřebují čerstvější nohy a nápady, aby dosáhli výraznějších výsledků než v poslední době.
Byl v podstatě považován za Ansu Fatiho, ale neměl stejné štěstí jako křídelník narozený v Guineji-Bassau, který těžil z krize zranění, jenž zasáhla klub na začátku této sezóny. Ale Malcomova odolnost ho nutila bojovat o místo až do jeho posledních minut na Camp Nou. Připomínal Pedra s jeho pracovitostí a rychlostí. Malcom vždy využíval svých příležitostí, i když to znamenalo, že ve většině případů sledoval zápasy z lavičky nebo tribuny. Útočník na hřišti pokaždé odevzdal vše a při nejdůležitějších zápase se ukázal jako velký hráč.
"Valverde mi nikdy neposkytl žádné vysvětlení ani důvod, proč jsem nehrál. Mlě to vždy složité s výběrem sestavy," - Malcom
Například byl zachráncem v domácím prostředí během El Clásica v Copa del Rey. V zápase, ve kterém Los Blancos dominovali. Malcom zachoval chladnou hlavu, ani vteřinu neváhal a chladnokrevně překonal Thibauta Courtoise. Zachránil katalánský velkoklub před soupeřem, se kterým ještě neměl tu čest se střetnout. Toto utkání mělo znamenat, že Malcom dostane ke konci sezóny více příležitostí. Koneckonců by to dávalo smysl, aby si získal větší důvěru. Místo toho se vše vrátilo do normálu. Dembléle se zotavil ze zranění a Malcom se vrátit zahřívat lavičku a nemohl dál rozvíjet svou formu.
Pak jako vždy Valverde ho využil z lavičky, aby se pokusil zastavit krvácení Barcelony na Anfieldu, kdy měl už dávno hrát, aby nahradil Philippe Coutinha, který v té době byl absolutně z formy. Malcom přišel v 80. minutě, aby se pokusil zachránit něco ze hry, kde byla Barça pod stálým tlakem, a ve kterém se zdálo, že útočníci zapomněli, jak kopnout do míče.
Bylo nepochopitelné sledovat osud brazilského křídelníka za jeho působení v Barceloně. Vysvobození ze žalostné cesty mělo přijít po přestupu do Zenit Saint Petersburg za 40 milionů eur. Malcom se za svůj rok v katalánské metropoli nemusí stydět. Ačkoliv si prošel ostudnou sezónu, kdy by žádný hráč neměl být nucen vydržet snad ani šest takovýchto pekelných měsíců.
Zdá se však, že jeho peklo ho pronásleduje. V Rusku po svém začátku se stal terčem rastistických urážek a k dnešnímu dni odehrál pouhých šest zápasů. Opravdu nejhorší způsob, jak zničit skutečně slibně rozjetou kariéru.
Quo vadis, Ivane?
Nahradí Romagnoli Umtitiho?
