Barça vs Sevilla aneb prezidentské volby

Po výletu v prosinci na Camp Nou pro 45 tisíc diváků nás čekal rekonstruovaný stánek již pro 62 tisíc fanoušků. Každopádně toto povolení bylo uděleno až pár dní před zápasem a bylo tedy jasné, že vyprodáno nebude.

Do Barcelony jsme vyrazili klasicky z Prahy a po ubytování vedle stadionu jsme se vydali do města. Začali jsme Ramblou, sochou Kolomba, ale hlavně plavbou lodí – protože v následující dny by nám jiný program (futsal, atd.) již tuto atrakci zřejmě stihnout nedovolil. Delší (hodinová) plavba na lepší lodi (s barem) byla vybrána poprvé a na programu (i v ceně zájezdu) bude již pokaždé.

Poté byla na programu první památka UNESCO – Palau Güell, následně Plaça Reial a Sant Jaume, a pak již Catedral de Barcelona a druhá památka UNESCO – Palau de la Música Catalana. Páteční program jsme ukončili v restauraci Chalito, kterou vlastní Luis Suárez. Respektive v hospodě Frankfurt u hostelu o pár hodin později. Původní plán na páteční večer byl zápas Euroligy, bohužel basketbalové utkání nakonec bylo bez diváků, a tak jsme zápas sledovali v TV, pár metrů od Palau Blaugrana…

V sobotu byl program opravdu nabitý, jen nám ho trošku kazil déšť. Každopádně hlavními prioritami byly tržnice, futsal a Barça B – tedy vše pod střechou, a déšť by tedy neměl být žádný problém, že? Omyl! Když už v Barceloně prší, tak opravdu vydatně a i přechody mezi místy či metrem byly docela nepříjemné. O to více byla nepochopitelná venkovní fronta na muzeum FC Barcelony, která se táhla dlouhé desítky metrů.

Snídaně na Mercat de la Boqueria, nákupy v Botize a mohlo se vyrazit na futsal. I když Barça prohrávala od první minuty, nakonec svého soupeře jasně přehrála a připsala si vítězství 6:2.

Pak následoval deštivý přesun k tréninkovému centru, kde jsme potkali Pedriho. Na další hráče odjíždějící z tréninku se v silném dešti nakonec nikomu extra moc čekat nechtělo (naštěstí), a tak jsme se přesunuli na stadion Johana Cruyffa.

Místa jsme měli jedna z nejlepších – střed hlavní tribuny, hned za střídačkami hráčů – člověk by tedy očekával, že když sedí pod střechou, nebude na něho pršet – další omyl! Navíc se přidal studený vítr a ne zrovna skvělý výkon. Nebýt toho, že kousek od nás stál Belletti, a také relativně napínavého konce utkání, bral bych výběr „Béčka“ místo například Akvária jako špatnou volbu.

Po konci utkání lilo opravdu silně, cena Boltu vystřelila nahoru a pořadatelé nás postupně vytlačovali ze stadionu – naštěstí déšť ustal a my se mohli přesunout do naší oblíbené hospůdky Frankfurt. Tady asi jen zmíním, že 7 kousků nepadlo jen v neděli a že „last one“ u vína či Sangrie slyšeli číšníci tolikrát, že jsme se tímto slovním spojením vítali i na druhý den.

V neděli jsme vyrazili k Vítěznému oblouku a přes Parc de Ciutadella a kolem ZOO jsme dorazili až do Olympijského přístavu a na pláž. Tento den a celý zbytek pobytu nám počasí již přálo - sluníčko, azuro a teploty blížící se 20 stupňům.

Následovala lanovka a pak již Olympijský stadion, Muzeum umění a po krásných výhledech na město směr ubytování z Plaça Espanya – načerpat síly před hlavním zápasem. A i když tento den probíhal v Barceloně maraton, nijak byste to na dopravě či čemkoli jiném nepoznali, tedy alespoň co se naší trasy týká.

Ke Camp Nou jsme vyrazili právě ve chvíli, kdy přijížděli hráči Sevilly, ale hned 2 minuty nato přijeli i hráči Barçy. Stadion je každým dnem blíže dokončení a vypadá opravdu hezky, ale samozřejmě ještě je spousta práce před námi.

Místo jsem měl sice na hlavní tribuně, ale úplně na kraji – o to větší překvapení bylo, když jen pár míst ode mě seděl Joan Laporta – zřejmě jako součást volební kampaně. Počasí nám tentokrát přálo, dorazilo téměř 60 tisíc diváků, kotel se vrátil na své místo a k tomu jsme viděli 7 gólů - co více si přát? (možná zůstat i na odvetu s Newcastlem).

Po zápase jsme šli s Lukášem splnit svou volební povinnost a po cestě jsme potkali druhého kandidáta – Victora Fonta. Svůj hlas jsme odevzdali, dali si vítězné pivo a těšili se na další den. Zúčastnit se prezidentských voleb byl jeden z mých velkých "Barça" snů/cílů, a tak jsem rád, že se to konečně vydařilo.

Slunečné pondělí patřilo městu a hlavně památkám UNESCO – od nenápadného Casa Vicens, přes Park Güell a Hospital de Sant Pau až po Sagradu Famílii. Ta sice není kompletně hotová, vyšší ale již nikdy nebude - po instalaci kříže a dokončení věže Ježíše Krista již má svých finálních 172,5 metru – tak, aby nepřekonala dílo Boha (kopec Montjuïc).

Po návštěvě tohoto chrámu nás čekaly domy Gaudího a tedy kompletní sbírka UNESCO, a za odměnu horká čokoláda ve slavném Casa Amatller. Poté nákupy na Passeig de Grácia – ve fanshopu FC Barcelony, v Lego storu a podobně. Následoval rozchod, který každý využil dle svých představ – my znovu skončili u Suáreze. Večer následovala rozlučková párty ve Frankfurtu. 

V úterý jsme vyrazili ke kancelářím klubu, do Muzea a následně znovu do Botigy a Barça Caffé. Lukáš a spol. zvolili pláž a město, a hlásil, že na letiště nejede metro – vyrazili jsme tedy dříve, i když mezitím již bylo opraveno a tak nás čekal delší rozchod na letišti a větší prostor na nákupy posledních suvenýrů.

V Praze nás čekalo již jen rozloučení a následně cesta domů. Byl za námi další společný výlet do prosluněné (až na sobotu) Barcelony, všech 8 památek UNESCO, skvělé jídlo a pití, lanovka či plavba lodí, zápas futsalu, utkání Barçy B, prezidentské volby a samozřejmě nádherný zápas se Sevillou. Děkuji všem zúčastněným, věřím, že si nádhernou Barcelonu maximálně užili a že jsme se neviděli naposled.

Visca el Barça y Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

PB Lleó de Dues Cues