BARCELONSKÝ PROJEKT JE V POLOVINĚ. KRÁČÍ SPRÁVNÝM SMĚREM?

Ve středu 18. července uplynuly 3 roky od zvolení Josepa Marii Bartomeua prezidentem FC Barcelony. Mandát mu končí v roce 2021 a jsme tedy v polovině jeho funkčního období.

V politice se často tvrdí, že důležité kroky je třeba udělat v první polovině vládnutí, protože pak se již plány nedokáží dokončit a mnoho věcí se upravuje s cílem oslovit voliče. V případě Barcelony je situace trochu jiná. Současný prezident znovukandidovat nemůže, a tak se mnozí ptají, kdo bude pokračovat v nastaveném projektu?

Stávající vedení musí najít následovníka. Zatím se ale zdá, že katalánský velkoklub zažije podobnou situace jako v roce 2010. Tehdy prezident Joan Laporta nedokázal vybrat nástupce a volby vyhrál jeho protipól v podobě Sandro Rosella. Byl to konec jedné filozofie a začátek nové. Objevily se ovšem i informace, že by Bartomeu mohl svůj mandát ukončit předčasně.

"Je to fotbal, stát se může vše. Pokud se však nestane nic neočekávaného, máme v plánu pokračovat. Jsme v polovině. Jsme uprostřed strategického plánu klubu. Odstoupení by znamenalo konec pro všechny projekty," ozývá se z prostředí ředitelů klubu.

Jedna věc je ale plán a druhá realita. Současné prostředí je blíže institucionální krizi z roku 2015, kdy odstoupil Sandro Rosell, nebo z roku 2008, kdy většina vedení rezignovala, než ke klidnému pokračování i po roce 2021. Neoficiálně se hovoří o velkém napětí mezi jednotlivými manažery. Jednota představitelů klubu, která byla k vidění před třemi let, je pryč. Co se stalo?

Během let došlo k situaci, kdy větší zodpovědnost dostal výkonný obchodní ředitel Oscar Grau. Ten by se měl zodpovídat členům vedení, ale dle zpráv uzavírá dohody bez jakéhokoliv svolení či diskuze a pouze se svolením Bartomeua. Hodně je připodobňován Joanu Oliverovi, bývalému CEO z let 2008-2010, který byl za své jednání také často kritizován. Právě takové kroky ovšem vedly k tomu, že z Barcy postupně odešli ředitelé Susana Monje, Carles Vilarrubí, Manel Arroyo, Jordi Monés a Ramon Pont. Navíc do této doby většina z opuštěných pozic nebyla zaplněna, ačkoliv je to proti stanovám klubu.

V tomto směru má prezident Bartomeu čas do října, kdy bude vedení ratifikováno na shromáždění delegátů. Stále však zůstává otázkou, kdo bude pokračovat ve stávajícím projektu? Nejčastěji se hovoří o prvním viceprezidentovi Jordim Cardonerovi. Ten ale nemá podporu většiny zbývajících ředitelů.

Mimo současné vedení se v boji o prezidenta Blaugranas spekuluje o Jordi Rochem, bývalém prezidentovi Katalánské fotbalové federace. Dalším je Javier Faus, viceprezident Barcy z let 2010 až 2015. Oficiálním kandidátem je již Victor Font, pro kterého by to byly první volby. Mezi potenciální vyzyvatele se řadí neúspěšní z let minulých v podobě Toniho Freixy, Augusti Benedita a Joana Laporty.

Stávající představitelé FC Barcelony v rámci strategického plánu mají 3 hlavní pilíře - Espai Barca, ekonomicou a sportovní oblast. Ve všech třech však dochází k velkým problémům, které ne vždy jsou na první pohled vidět.

Dle plánu by za rok měla začít přestavba Camp Nou. Již za několik měsíců budou před stadionem pracovat jeřáby. Jenže vše závisí na sponzorovi. A ten není. Barca stále hledá partnera, který doplní název Camp Nou za částku od 200 do 250 miliónů eur, tedy třetinu celkových nákladů Espai Barca. Dohoda je v nedohlednu a celý projekt by mohl nabrat zpoždění i v řádu měsíců.

Původně měl být sponzor vybrán již loni, ale politická situace v Katalánsku donutila přesunout rozhodnutí na letošní rok. Stále se ale nic neděje. Problém je také v tom, že případného partnera musí schválit shromáždění delegátů v říjnu. A již teď je zřejmé, že k tomu nedojde. Přitom i ujištění schválení bylo podmínkou pro povolení od města Barcelona k výstavbě.

Rok 2019 bude z hlediska Espai Barca mimořádně důležitý, jelikož veřejnost poprvé uvidí konkrétní kroky. Měl by být oficiálně otevřen stadion Johana Cruyffa pro zápasy béčka, měl by být zbourán Mini Estadi, a jak bylo uvedeno, měla by započít samotná rekonstrukce Camp Nou.

Ekonomická stránka klubu se zdá být na první pohled v tomto směru nejlepší. Časopis Forbes zařadil Barcu na první místo nejhodnotnějších fotbalových klubů světa před Real Madrid i Manchester United. Rozpočet klubu poprvé v historii přesáhl 900 miliónů eur, konkrétně 914 miliónů a již se vyhlíží miliarda eur. Po dlouhé době klub vykázal zisk a to 13 miliónů eur. To vše vypadá skvěle.

Jenže situace je taková, že příjmy a zisk je dán zaplacením výkupní klauzule Paris SG za Neymara. Nebýt toho, byl by klub ve velkých problémech. Jen od loňského léta klub za posily utratil 436 miliónů eur a další nové hráče si může dovolit pouze v případě prodeje stávajících nebo půjčky. Problém je taky celková výše platů hráčů, která již dávno přesáhla kritických 50 % příjmů.

To úzce souvisí se samotným sportovním projektem, který je velmi nejasný. V létě do Barcy přišel Eric Abidal, který je však již pátou osobou zodpovědnou za přestupy během uplynulých tří let. To ukazuje spíše na chaos než na funkční projekt. I když Barcelona v minulé sezóně získala další double, Liga mistrů jí opět unikla. Bolestivější je to o to, že v ní potřetí v řadě triumfoval Real Madrid. A právě Champions league bude hlavním cílem pro sezónu 2018/19.

Výsledky prvního týmu můžeme hodnotit velmi pozitivně. Dění okolo již tak růžově nevypadá. Klub má dlouhodobý problém se zbavit přebytečných hráčů, kteří zatěžují pokladnu (Arda, Douglas, Gomes, Rafinha,...) . Za poslední roky přišlo mnoho hráčů, u kterých se ihned ukázalo, že se neprosadí. Mnoho přestupů působí chaoticky. A do toho všeho se rozpadá La Masia, ze které odchází jeden talent za druhým.

Na začátku jsme hovořili o odchodu několika členů nejvyššího vedení. Barcu ale opouští i další pracovníci, neméně důležití. Jedním z nich je Joan Vila, člověk zodpovědný za oblast metodiky od roku 2011. Před tím pracoval v Barce jako trenér mládeže. Byl to on, kdo společně se svým kolegou Pacem Vilou, byli zastánci filozofie Johana Cruyffa a Pepa Guardioly.

Joan Vila stál u přesunu Xaviho z béčka do áčka. Ten pak veřejně přiznal, že pro jeho kariéru byl stejně důležitý jako Guardiola a Aragones. Stejný názor má i Carles Puyol. Bývalý kapitán v rozhovoru uvedl, že mu Vila dával soukromé tréninky: "Neměl jsem potřebné základy a znalosti a on mě mnoho naučil."

Na jednu stranu je s podivem, že odchází takový odborník, na druhé straně se nelze divit v situaci, kdy klub na odchovancích přestává stavět. Posledními Mohykány jsou Messi, Busquets a Sergi Roberto. "Odchod Vily je potvrzení změny filozofie. Je to konec barcelonské stylu posledních desítek let," upozorňuje Alberto Benaiges, který zastával funkci v metodice Blaugranas od roku 1990 do roku 2011. Mimochodem Benaiges nyní působí ve Visselu Kobe, kam odešel Iniesta.

"Lidé, kteří jsou zodpovědní za fotbal, mají jinou představu. Mluví o konkurenceschopnosti. O nutnosti přivést silové hráče namísto technických. To ale neznamená, že je nutné opustit historický a tolik úspěšný model. Není náhoda, že od Sergiho Roberta se v áčku nikdo neprosadil. A každoroční změny v béčku jsou odrazem politiky současného vedení," dodává závěrem.