Marc Ciria: V roce 2021 jsem volil Laportu a nelituji toho

Jeden z kandidátů na prezidenta, socio klubu a povoláním ekonom poskytl rozhovor pro deník SPORT, aby představil svůj projekt.

Marc Ciria zahájil svou volební kampaň v úterý s projektem Moviment 42 a v rozhovoru mimo jiné objasňuje důvody svého rozhodnutí kandidovat a jeho počátky. Vysvětlil svůj vztah k Joanu Laportovi, své city k Barçe, názor na Grada d'Animació a samozřejně důvody, proč se považuje za nejlepšího možného kandidáta.

"Úterý byl výjimečný den, vyvrcholení a zároveň začátek. Vyvrcholení obrovské týmové práce s konkrétními návrhy, jak zvýšit hodnoty klubu, a začátek kandidatury na prezidenta Barçy, abychom mohli realizovat řešení, která považujeme za nezbytná a která je potřeba provést okamžitě."

Kdy jste se rozhodl, že chcete být prezidentem Barçy?

"Je to proces. V roce 2008 jsem měl to štěstí, že jsem poznal prezidenta Laportu, Johana, Pepa Guardiolu... V těch letech jsme zažili nejlepší Barçu v historii a už tehdy jsem cítil, že chci přispět. Proto jsem v roce 2015, když mi Laporta zavolal a řekl mi, že chce omladit finanční oddělení a chce někoho s mým profilem, souhlasil. Bylo mi 36 let a měl jsem být nejmladším manažerem v historii klubu."

Vyhrál Bartomeu.

"Jsme trochu zklamaní z posledních let, jak z Bartomeuova mandátu, tak z druhého mandátu Laporty, a vytvořili jsme od té doby tým s mnoha lidmi, kteří prokázali svou aktivitu, jako Ivan Cabeza, který byl už v posledních volbách, Marc Durch, který byl s Manifest Blaugrana a vždy byl poblíž... Nevěřím v individuální vedení, věřím v týmovou práci, tak řídím i svou společnost nebo společnosti, které mě žádají o radu: ti nejlepší v každé oblasti."

"Myslím, že rozhodnutí kandidovat přišlo až po předložení konkrétních finančních řešení, někdy v červnu 2024. Tehdy jsme viděli, že klub nebude uplatňovat řešení předložená osvědčenými odborníky, a rozhodli jsme se, že v nich budeme pokračovat, ale že bude na nás, abychom udělali krok vpřed. A myslím, že je to v tuhle chvíli na nás, na naší generaci."

Kdy se vztah s Laportou rozpadl?

"Trochu se zhoršil, když jsme prohráli volby v roce 2015. Chybělo mnoho věcí, abychom mohli vyhrát, mimo jiné dát prostor lidem, kteří přišli, aby přinesli určitou hodnotu. To ve mně vyvolalo trochu zklamání. Vždy jsem byl velmi kritický a náročný na svůj tým. Jsou to různé způsoby řízení, přijímám to a chci, aby můj tým byl také náročný na mě, ale musí to být vzájemné. Ten způsob řízení, který v posledních dvaceti letech vládne klubu, kdy jeden velí a ostatní přijímají, mi není příjemný. A to neznamená, že jsem v roce 2021 nevěřil, že nejvíce volený prezident by měl klubu předsedat. A když mě Laporta požádal, stál jsem při něm (během vytváření záruky pro formalizaci předsednictví a představenstva), ale vždy jsem mu dal jasně najevo, že nebudu součástí jeho vedení. Necítil jsem se pohodlně."

Chápu to tak, že jste v roce 2021 volil Laportu.

"Vždy jsem si myslel, že dvojice Laporta jako charakter a „rauxa“ s prvotřídním výkonným týmem, je formule, která by mohla fungovat. Tak mi to bylo řečeno, že zůstane spíše v institucionální roli a výkonnou část deleguje na profesionály. A samozřejmě jsem v roce 2021 volil Laportu."

Litujete toho?

"Ne, protože v té době jsem hlasoval pro to, co jsem považoval za nejlepší pro klub. A když člověk hlasuje na základě analýzy osob... S Jaume Giró jsme vedli kampaň s Laportou a on je profesionál, který strávil více než dvacet let v prvotřídním finančním sektoru, Ferran Reverter, generální ředitel prvotřídní nadnárodní společnosti, Maribel Menéndez v korporátních funkcích, prvotřídní profesionálka... Velmi dobří lidé, lidé schopní vytvořit jinou Barçu v modelu řízení s veškerou energií, charismatem a charakterem, které přinášel Laporta. A my jsme přecházeli od někoho, kdo neměl všechny tyto vlastnosti, přišli jsme z institucionálního hřbitova a potřebovali jsme to napravit."

Kdo je Marc Ciria?

"Marc Ciria je synem Les Corts, synem passatge Tubella. Vyrostl jsem mezi Camp Nou a Les Corts, kde měla moje matka kadeřnictví v ulici Vallespir číslo 42, společně s Evaristem d'Arnúsem, a kde jsem trávil mnoho odpolední, protože můj otec také pracoval. V sobotu odpoledne jsem doufal, že přijde můj dědeček nebo otec a zaklepou na výlohu. Věděl jsem, že pak půjdu na Camp Nou. Moje škola byla sto metrů daleko, Duran i Bas, a můj život se odehrával v okruhu jednoho a půl kilometru, tam jsem se narodil a vyrostl."

A pak?

"Pak jsem měl to štěstí, že jsem se mohl vzdělávat, a vzdělával jsem se prací. Dělal jsem různé práce, od trenéra mládežnického fotbalu, kde jsem měl malý plat, přes práci v baru o víkendech, abych si zaplatil studium, až po práci v kanceláři během studia... Vždycky se mi líbilo vzdělávat se, abych měl možnost si vybrat svou budoucnost. A Barça mě mnohokrát motivovala k tomu, abych se překonával, tím svým disruptivním duchem, tím způsobem, jakým věci dělá. Nezáleží jen na výsledku, ale i na tom, jak se ho dosáhne, a nejde jen o to vyhrát titul, ale o to, co ten titul znamená pro vás a vaši rodinu, o tu sounáležitost, která se tím vytvoří... Mám to v sobě. Jsem syn Les Corts a cítím se emocionálně velmi spjatý s Barçou."

A pak?

"V roce 2012 jsem založil svou společnost, o které dnes mohu s hrdostí říci, že je jednou z předních společností v Katalánsku v oblasti správy investičních fondů a finančního majetku. Zabývám se ochranou a správou majetku fyzických osob, společností a institucí. S oceněními, která byla zveřejněna. A proto si myslím, že nastal čas převzít odpovědnost, která mě nějakým způsobem přivedla až sem, a udělat další krok vpřed."

Prezident Barçy má málo času na své povinnosti. Měl byste ho?

"Měl bych, ale myslím si, že se dopouštíme velmi závažného omylu. Podle mě musí vedení dohlížet na obchodní plán a strategii, ale je velmi důležité mít výkonný tým, který dostává plat a musí se 24 hodin denně věnovat práci. Proto je třeba rozlišovat mezi tím, co má dělat manažer, v mnoha případech institucionální zastoupení a jasná vize a dlouhodobá strategie, a výkonným modelem na nejvyšší úrovni, na který je třeba dohlížet a monitorovat jej. Když manažer zastává výkonnou funkci a obvykle nesplňuje požadavky ani nemá vzdělání pro tuto oblast, pak věci nefungují. To se v Barçe dělo příliš dlouho."

Příliš jsme předběhli. Jaké vzpomínky máte na Camp Nou?

"Mám vzpomínek... Nejsou to tolik vzpomínky na fotbal, i když i ty, ale vzpomínám si, jak jsem neustále procházel pod turniketem. Můj dědeček měl permanentku a místo k sezení. V té době byl u brány Fermín a nechával mě projít pod turniketem, nevím, jestli mu dědeček dával pět peset... A když nepřišli Antonio nebo Ferran, kteří seděli poblíž, sedl jsem si vedle nich. A když ne, tak na ně. To je moje velká vzpomínka, jak jsem se hlavou praštil o turniket."

A fotbalové vzpomínky?

"Kaiserlautern mě zastihl, když mi bylo dvanáct. Ten gól jsem viděl s matkou v kuchyni, kde jsme měli velmi malou televizi. Můj otec v těch zápasech odcházel z domu, nemohl to vydržet. A pamatuji si, jak jsem objímal matku, stejně jako jsme se objímali pět nebo šestkrát v životě při gólu Bakera. Barça stmelila moji rodinu, byla motorem soužití a sounáležitosti a nedokážeme si představit rodinu bez Barçy. Také jsme se objímali, když Djukic neproměnil slavný penaltový kop, který nám zajistil ligový titul. Nedokážu si představit svůj život ani život své rodiny bez Barçy."

Kdy jste se stal členem?

"S první výplatou. Šel jsem a stal se socio Barçy... Členství mám po matce, s otcem jsme chodili na hřiště, ale on nebyl členem. A já jsem chtěl být, bylo to hnacím motorem mého života. A cítit se jako majitel. Když jsme s dědečkem jeli na Camp Nou, v 80. letech, bylo tam plno vlajek... Bylo mi šest nebo sedm let. A pamatuji si, že mi jednoho dne řekl: „Veus això (vidíš to)?, protože tohle je naše.“ Chtěl jsem se cítit jako majitel."

Cítíte se tak i nadále?

"Stále se cítím zodpovědný za to, co se děje s mým klubem. Vždycky říkám, že svému dědečkovi nebo otci, který zemřel před rokem a půl, až za mnoho let přijde řada na mě, nechci vykládat, že klub skončil v rukou soukromých agentů, investičního fondu nebo amerického fondu. Co jsi dělal? Chci jim říct, že jsem se snažil, že jsem tu byl a že pokud se nám podaří vyhrát volby a zachovat model vlastnictví... A pokud ne, tak jsem se snažil, že jsem vykonával svou odpovědnost jako člen."

Vždy jste se ve svých projevech opíral především o čísla. Stačí to k vítězství ve volbách?

"Kdyby to byla průmyslová společnost a přišel za mnou majitel s žádostí o pomoc a ukázal mi aktuální rozvahu Barçy, řekl bych mu: „Hele, já ti nemůžu pomoct.“ Buď vás tedy k řešení této situace vede emocionální a vášnivá stránka, nebo do toho nejdete. Ale pokaždé, když jsem s členy klubu, mám pocit, že stále více vnímají tuto emocionální stránku, kterou máme, jak já, tak tým, který zastupuji. Kombinace vášně, emocí a odpovědnosti s talentem, vizí a jasnou představou o současnosti a budoucnosti Barçy je to, co klub dnes potřebuje. A myslím, že právě to my představujeme."

Otázka se může zdát hloupá (a určitě je), ale kdo si myslíte, že je nejlepším kandidátem?

"Nejlepším kandidátem je Marc Ciria, a to s velkým náskokem. Možná se ale musíme ještě lépe poznat, možná bych měl oslovit více členů, aby mě poznali, ale neseděl bych tu s vámi, kdybych nebyl přesvědčen, že jsem nejlepším kandidátem pro nadcházející volby. O tom nepochybuji."

Vyloučil byste dohodu před volbami?

"V životě jsem se naučil nic nevylučovat. V roce 2015 jsem byl kandidátem Joana Laporty, abych se staral o ekonomickou část, a dnes čelím modelu, který je opačný tomu, který on představil. Uvidíme, jak se věci vyvinou, ale jsem si čím dál tím jistější, že nejsilnější tým s reálnými řešeními problémů klubu jsme my. A věřím v přirozené spojení. Když uzavřete dohodu s někým za účelem voleb, nedopadne to dobře, protože členové klubu to budou interpretovat tak, že jdete proti někomu. A my ne, my chceme nový začátek, restart. Pokud neexistuje dohoda s přirozeným porozuměním, spoluprací a projektem klubu, je lepší to nedělat, protože tím bude poškozen klub. Podívejte se, co se stalo s generací z roku 2003, která měla skvělé první dva, tři roky, ale skončila u soudu, ve sporech mezi sebou, v zákopech... A kdo na tom tratil? Barça. Takové situaci je třeba se vyhnout.

Vidíte se v Laportovi z roku 2003, v tom smyslu, že chcete představit něco nového a převratného?

"To mi říkají často, ale myslím si, že jsme dost odlišní, protože je mi jasné, že jsem tady proto, že tým, který mám po boku, je v určitých oblastech stejný a lepší než já. Laporta vždy vládl patriarchálním způsobem, v prvních letech tým sice pracoval na vylepšení projektu, ale když tým zmizel, zůstal jen on. A v tomto druhém funkčním období je tu jen on. Myslím, že jsem velmi odlišný."

Pokud nevyhrajete volby, zkusíte to znovu?

"Můj přístup je opačný. Příležitost máme teď. A navíc je to také rodinná dohoda s mými dětmi, kterým jsem slíbil, že půjdu až do konce, ale pokud to nevyjde, nebojte se, protože v prostředí Barçy nebudu... Neumím si to představit, takovým jsem. A za druhé, odpovědnost je teď, protože se začínám bát, a nechci strašit, ale je to jasná realita: pokud to neotočíme, budou to poslední volby Barçy pro členy a členky. Buď to opravdu otočíme, nebo nebudeme schopni zažehnat ekonomickou hrozbu, které čelíme."

Počet členů se za velmi krátkou dobu zvýšil ze 133 000 na 145 000. Udělal Laporta něco správně?

"Myslím si, že se podařilo vyvolat obrovské sportovní nadšení, první tým funguje, máme trenéra, na kterého jsme hrdí, ale chci, aby Barça dodržovala pravidla fair play a neporušovala je po celé funkční období. Chci, aby Barça měla špičkového generálního ředitele a nebyla bez něj, aby Barça byla schopna plnit své finanční závazky, aby když trenér zvedne ruku a požádá o klíčovou součást sportovního projektu, mohli jsme mu ji dát a neříkali ne, protože nesplňujeme fair play. Vzbudilo to nadšení? Přibyli noví členové? Jsou vítáni, tohle je Barça. Znamená to, že jste splnil svůj mandát? Je to nedostatečný mandát a je třeba pracovat na změně. Ale vždycky říkám, že tady nebudou žádné zákopy ani pohrdání. Jsme vděční za všechno dobré a znamená to, že je čas na nový začátek."

Rozumím, ale jak se tento nárůst promítne do volebních výsledků?

"Vím, proč to říkáte, vím, že se objevilo mnoho informací o tom, že se sedm nebo osm tisíc lidí zaregistrovalo digitálně, aniž by prošli klubem... No, já bych si přál transparentnost, která nám během celého funkčního období chybí, aby řekli, že tyto registrace proběhly takto, že jsou všechny ověřené... Aby bylo vše jasné, protože pokud jsou vyšší než historický průměr, a to jsou, měli bychom alespoň zajistit transparentnost, ale bylo to nahlášeno jako mnoho jiných věcí a klub na to nijak nereagoval."

Noví členové budou spokojeni, že jimi jsou, jiní, jako ti, kteří tvoří Grada d'Animació, ne. Bude to klíčový bod ve volbách?

"Nic, co uděláme v rámci volební kampaně, nebude fungovat, pokud to neuděláme zodpovědně. A není možné, aby Grada d'Animació byla vyhnána z domova. Se 110 000 místy chci nejlepší Grada d'Animació v Evropě. A ti, kdo musí tuto tribunu navrhnout, jsou samotné skupiny, které splnily všechny nezbytné požadavky, spolu s klubem. Není možné, aby ji navrhoval klub s požadavky, které stanoví pouze klub, s tisíci místy, a my stále čekáme. Nezasloužíme si to, ale totéž se děje s hnutím fanoušků, s členy a členkami... Tribuna Grada d'Animació bude taková, jakou ji chceme mít my, členové a členky, a já jako předběžný kandidát chci, aby byla nejlepší v Evropě. A neříkám to z volebních důvodů, ale proto, že to tak cítím."

Více o Marcově projektu Moviment 42 naleznete na https://marcciria42.cat/ (pouze katalánsky).