S ženou v Barceloně aneb jak spojit fotbalové vyžití s památkami a uměním

S ženou v Barceloně aneb jak spojit fotbalové vyžití s památkami a uměním

Není to jen fotbalový klub FC Barcelona, Sagrada Familia, Park Güell, Casa Batlló, Casa Milá, La Rambla, Ciutadella Parc, Vítězný oblouk, přístav nebo moře. Především příjemné říjnové počasí a neuvěřitelná atmosféra. Jedno z nejkrásnějších měst Španělska – to je BARCELONA! Je to více než jedno obyčejné město. Místo, kam se budeme chtít nejednou vracet.

Konečně jsme se dočkali. Dovolená "naplánována" s předstihem více než roku a půl se stala skutečností. Kvůli covidovým opatřením jsme se mohli vydat do katalánské metropole s velkým zpožděním. Jedno utkání na Camp Nou by bylo přeci pro každého culés málo. Proto bylo ve výběru termínu bylo jasno. Nejlépe, aby se v jednom týdnu hrálo domácí utkání LaLigy a Ligy mistrů. Neopakovatelný zážitek s příchutí šesti bodů.

Během procházek centrem města můžete vyrazit třeba ke svatostánku hudby Palau de Música Catalana od Llúísa Doménecha i Montanera. Stavba prezentuje katalánskou hrdost a lásku k vlastnímu jazyku, historii, svobodě a tradici. V případě, že budete mít cestu okolo, neváhejte se vydat nedaleko od centra, kde se nachází další ze staveb zmiňovaného katalánského architekta. Je to stará nemocnice Santa Creu i Sant Pau, která svou podobou ani v nejmenším nepřipomíná nemocniční budovy, jaké známe v České republice. Ba naopak se jedná o jednu z architektonicky nejzajímavějších secesních staveb Barcelony. Svému účelu nemocnice sloužila do roku 2009 a v současné době splňuje funkci muzea, kulturního a uměleckého centra.

Uličkami se snadno propletete až k Vítěznému oblouku. Při pohledu na kolosální dílo si můžeme prohlížet bohatou sochařskou výzdobu tvořenou vlysy, mezi nimiž je i alegorie průmyslu, zemědělství a obchodu nebo vědy a umění oslavujíc ekonomický a kulturní rozvoj města. Monument z cihel, vápence a majoliky byl postaven roku 1888 pro světovou výstavu jako vstupní brána do areálu výstaviště. Cesta nás navede až do Citadella Parku, jemuž vévodí jedno z prvních projektů tehdy studenta univerzity, Antonio Gaudího.

V případě, že navštívíte Citadella Park neměli byste minout ani komplex zoologické zahrady, kde v současné době nalezneme nespočet rozličných živočichů od žiraf, slonů, nosorožců přes lvy, jaguáry, vlky, pandy červené až po lachtany a tučňáky. Návštěva zoologické zahrady se tak stane příjemným místem pro odpočinek a strávení příjemného dopoledne.

Pro většinu návštěvníků katalánské metropole by tohle místo mohlo být až tím posledním, které navštíví, však i zde můžeme spatřit nespočet uměleckých děl. Jedná se o Cementerio de Poblenou, tedy barcelonský hřbitov. Pokud projdeme částí s několika patrovými prostory pro ukládání urny s pozůstalými, můžeme se dostat do části se starými klasicistními náhrobky z 19. století. Jeden z nejznámějších náhrobků bychom hledali ve spletitých uličkách hřbitova, je jím El petó de la mort, v českém překladu Polibek smrti z roku 1930. Mramorový náhrobek zachycuje poslední okamžik lidského života. Nad na první pohled vitálním mladíkem se z levé strany sklání smrt v podobě okřídlené smrtky, která ho svým polibkem vede do věčného života smrti. Smrt si přijde pro každého nehledě na to, zda jste staří nebo mladí, smrt si nevybírá.

Památek není nikdy dost, ale je třeba je vždy proložit sportem. V tomto případě nejlépe nedělním zápasem LaLigy proti Valencii. Není třeba se vracet k jeho vývoji nebo výsledku. Zkrátka to dopadlo na výbornou, tři vstřelené góly domácích a hlavně tři body. Před pár lety jsem na Camp Nou byl. Zápas s Málagou a návštěvností okolo 80 tisíc, ale nyní nás čekala přibližně polovina. Nebylo to zklamáním, ale každý ví, že svatostánek katalánského velkoklubu nepatří mezi nejbouřlivější prostředí. Opět se potvrdilo to, co se neustále tvrdí - je to spíše fotbalové divadlo. Atmosféra na každého dýchne, ale k opravdovému fandění to má daleko.

Za zmínku rozhodně stojí vypískání Sergi Roberta, Samuela Umtitiho, ale i Luuka de Jonga. Naopak vřelého přivítání si užil Sergio Agüero, kdy si opakovaně vysloužil pokřiky: "Kun, Kun, Kun, Kun". Můžeme se alespoň pochlubit, že jsme viděli jeho soutěžní debut. Každopádně zápas jsme si užili, jen ta promeškaná klobáska nás mohla mrzet. I když byl prostor za pár dní na reparát...

Výlet do Barcelony znamená vydat se po stopách katalánského architekta Antonia Gaudího (1852–1926) a spatřit na vlastní oči neuvěřitelná díla, která se neodmyslitelně vepsala do podoby města. Jeho návrhy jsou charakteristické jedinečnou osobitostí a důrazem pro detail. Není těžké mezi množstvím staveb poznat právě Gaudího dílo, neboť je často doplněné o propracované mozaiky, vitráže, keramické, tesařské či kovářské komponenty.

Architekt si prošel mnohými obdobími své tvorby, které byli inspirované ať už maurskými památkami ve Španělsku nebo secesí. Ostatně kdo by neznal věhlasnou Sagradu Famíliu? Stále nedostavěná katedrála byla Gaudího vrcholným dílem, s jejíž stavbou započali roku 1883 a dodnes je budována z čistě darovaných peněz. Není divu, že její stavba probíhá i v současné době a podle vlastních poznatků můžeme soudit, že jen tak neskončí. Sice je dostavba plánována na rok 2026, ale myslíme si, že to bude trvat mnohem déle, tudíž netřeba se upínat na to, že se jednou do Barcelony vrátíme až bude Sagrada Família stát v celé své kráse.

Není to, ale pouze katedrála, jenž se pyšní v centru města, ale mnohem více. Během procházek Barcelonou spatříte nespočet atypických domů, které jsou Gaudího dílem. Prvotním dílem byla roku 1878 Casa Vicens vystavěná v neomaurském stylu, jenž předurčuje jeho budoucí secesní směr. Mezi velice známé budovy patří neodmyslitelně Casa Batlló přestavěná Gaudím v roce 1905–07. Co je natolik zvláštní na této budově? Stačí se pozorně dívat a místo balkónů spatříme lebky a mezi okny stylizované holenní kosti. Alespoň tohle je jeden z mnoha výkladů, neboť lidská fantazie je neomezená a každý z nás si v tom může představit něco jiného.

Projdeme-li se o kousek dál, dorazíme až k dalšímu Gaudího domu ze stejného období. Casa Mila připomíná masu tvořenou vlnícím se kamenem doplněným o železný dekor abstraktních motivů rostlin. Stavba postrádá nosné zdi a točí se okolo vnitřního nádvoří, které spatříme poté co vstoupíme do na první pohled mohutné stavby, která najednou navozuje dojem lehkosti.

Doporučujeme rozhodně ubytováni v centru města. I když je doprava, především metro, na výbornou zvládnuta, vše je jednoduší. Stejně tak to máte docela blízko ke všem významnějším památkám. My jsme bydleli v menším hostelu u Passage de Gracia. Nebojím se říci, že poblíž naleznete ty nejlepší kavárny, restaurace nebo místa pro ideální snídaně. K jídlu se však nepochybně vrátíme. Je to totiž  věc, která nás v Barceloně více než potěšila. 

V neposlední řadě bychom se měli vydat i na svah hory Turó del Carmel obrácené směrem k moři, na níž se rozkládá Park Güell. V letech 1900–14 vyprojektoval Antoni Gaudí rozlehlý park s architektonickými prvky, mezi nejznámější patří Síň sloupů nesoucí terasu nebo neodmyslitelná ikona v podobě ještěrky. Není to pouze nová část města s Gaudího stavbami, ale je potřeba se podívat i do staré Barcelony zvané Barri Gotic.

Gotická čtvrť, ležící v samotném centru starého města, je plná křivolakých uliček, ale přesto patří k nejrušnějším městským částem. Procházka nás provede okolo budov pocházejících převážně z 13.. 14. a 15. století, které byli v 19. století ve většině případech přestavěny. V útrobách Barri Gotic nalezneme nejen kostel Santa Maria del Mar, ale i katedrálu svaté Eulálie, jenž je patronkou španělských námořníků a města Barcelony. Z gotické části se snadno vymotáme na hlavní tepnu města v podobě ulice La Rambla, kterou byste neměli minout, pokud míříte do hlavního města Katalánska.

Pokud jste v Barceloně déle než na otočku, stojí za to navštívit muzeum FC Barcelona a přímo prohlídku stadionu. Ale pamatujte, že v den zápasu se dostanete pouze do prvního patra. K tiskové místnosti, na střídačky nebo tunelu, kde se připravují hráči nikoli. Proto je také při zakoupení vstupného sleva šest eur. Aby toho nebylo málo, tak na Johan Cruyff Stadium ve středu hrála barcelonská devatenáctka své skupinové utkání juniorské Ligy mistrů. Pochopitelně stejně jako vpodvečer proti Dynamu Kyjev. 

Bohužel však zápas skončil bezbrankovou remízou. Líto nám to být rozhodně nemohlo. Nasazení, obětavost a řadu akcí barcelonských mladíků mohli jen jejich kolegové z áčka tiše závidět. Kromě toho i cesta z tréninkového centra na Camp Nou může přinést velký zážitek. To si takhle čekáte na přechodu na zelenou. Ohlédnete se po nádherném autě a hele, kdo v něm sedí - Memphis Depay. Večerní zápas proti ukrajinskému celku opět netřeba více rozebírat. Hubená výhra 1:0 a strach o konečný výsledek hovoří za vše. 

Nespočty stánků, oživlých socha, a především tržnice Mercat St. Josep La Boqueria, kde si můžete dopřát ovoce, koktejly nebo i něco sladkého pro mlsné jazýčky. Pokud budete procházet La Ramblou v postranních uličkách můžete zabočit například ke Gaudího Palaci Güell nebo na Placa Reial s rozličnými kavárnami a restauracemi, kde to žije po celý den a večer. Rozhodně by byla škoda, kdybyste se nevydali až k moři do přístavu a na pláže, které jsou od La Rambla, co by kamenem dohodil. Přímá cesta směřuje k monumentálnímu památníku Kryštofa Kolumba, jenž jakoby uzavírá La Ramblu a vítá nás v přístavu Port Vell.

Železný sloup završený sochou mořeplavce Kryštofa Kolumba byl rovněž jako zmiňovaný Vítězný oblouk postaven roku 1888 pro světovou výstavu. Při pohledu na památník se můžeme zahledět na alegorické figury čtyř provincií, reliéfy zachycující klíčové kapitoly ze života Kryštofa Kolumba, ale i na osm lvů s erby španělských provincií střežících sloup s kruhovým základem. Jakmile dojdete až do přístavu, tak vás čeká nádherný výhled na lodě a možná procházka okolo vedoucí až na pláže, které lemují celé pobřeží s bouřícím se mořem. V tomto období, ač je v říjnu počasí stále krásné a pro nás přívětivé, na koupání to moc není. Možná jen smočit nohy po kotníky a nechat si nohy bičovat vlnami.

Neodmyslitelnou součástí barcelonské metropole je kopec Montjuïc tvořící jednu z charakteristických dominant města. Doporučujeme vystoupit na Placa d’Espanya a vydat se směle po schodech až k Museu Nacional d’Art de Catalunya. Ve spodní části nemine věhlasnou Font Magica, která bývá ve večerních hodinách jednou z největších atrakcí Barcelony zásluhou světelných efektů s hudebním doprovodem (v současné době kvůli koronavirové situaci přeřušeno). Vystoupáme-li na samotný vrcholek naskytne se nám pohled na město a také možnost navštívit zmiňované Museu Nacional d’Art de Catalunya, tedy muzeum umění, které bylo poprvé otevřeno ku příležitosti světové výstavy roku 1929.

Nejvýznamnější část sbírek tvoří románské umění, jenž ukazuje především freskovou výzdobu zachráněnou ze zbouraných románských kostelů. Jedná se o zajímavou expozici, kdy jsou jednotlivé malby předneseny do prostoru a zakomponovány do muzejní expozice. Další podstatnou částí sbírky je katalánské gotické umění, staří mistři renesanční a barokní epochy nebo i umělecká díla mapující novější dějiny například z období španělské občanské války.

Kromě muzea umění a schodiště s fontánou stojí za zmínku i olympijský stadión. Památkou na letní olympijské hry v roce 1992 je rozsáhlý sportovní areál Anella Olímpica, jemuž vévodí stadión Estadi Olímpic Lluís Companys, přičemž je možné si celý komplex projít a pokusit se představit si atmosféru nám už dnes vzdálených olympijských her. Budete-li mít čas je příjemné se projít až na vyhlídkové terasy kopce Montjuïc, odkud je ohromující pohled na celé město od přístavu až po katedrálu Sagrada Família.

Jeden z největších zážitků se pochopitelně týká jídla. Nějaký čas jsme hledali poblíž ubytování skutečně dobrou restauraci, kde bychom se mohli skvěle najíst. Povedlo se nám. Narazili jsme na podnik Chalito. Pizza za nějakých deset eur, steaky a opravdu solidní porce. Restauraci jsme navštívili několikrát. Lákalo nás sem příjemné prostředí a také ceny. Až po návratu domů jsme shodou náhod zjistili, že tento podnik vlastní Luis Suárez. Musel to být snad osud.

Pokud jste v Barceloně na delší dobu, byla by škoda zůstat jen ve víru velkoměsta a nevyjet na celodenní výlet. Lákavou příležitostí se jeví asi čtyřicet kilometrů severovýchodně vzdálená hora Montserrat, jejíž nejvyšším vrcholem je Sant Jeroni dosahující výšky 1236 metrů. Název (v překladu zubatá hora) pochází od vzhledu který při pohledu z dálky připomíná pilu se zuby mířícími k nebi. K místu se vztahuje legenda, podle které zde v roce 880 došlo k mariánskému zjevení a následně byla v jedné jeskyni objevena svatá socha. Na úbočí masivu vznikl v 11. století světoznámý benediktinský klášter Montserrat.

Jde o jedno z nejposvátnějších míst Katalánska a poutní místo, kam míří nespočty zástupů věřících i turistů. V klášterním kostele je uložena uctívaná socha tzv. Černá Madona z Montserrat. V sousedství klášterního kostela se nachází muzeum se sbírkami rozličného žánru, ať už se jedná o staré mistry renesance, baroka, krajinomalbu či portrétní tvorbu 19. století. Kromě klášterního komplexu je možné zubačkou vyjet na Sant Cava a Sant Joan odkud směruje několik turistických tras za přírodními a architektonickými skvosty v okolí.

Ačkoli jsme oba dva odlišného zájmu - já fotbalový fanoušek a moje žena pracuje v památkové péči a studuje magisterský obor dějin umění, dokážeme jeden druhému předat to nejlepší z nás. Výlety se nám kupodivu plánují snadno, já zařizuji fotbalové vyžití a žena mi poodhaluje tajuplné kouty Barcelony, bere za památkami a uměním. Kupodivu zjišťujeme, že se fotbal a umění dá krásně spojit.

Máte-li zájem o kompletní harmonogram našeho výjezdu, naleznete ho v přiloženém odkazu. Může sloužit jako inspirace pro vaši případnou dovolenou v Barceloně a návštěvě památek. 


Zdroje: Kateřina Doležalová a David Kvapil



Komentáře

Skvěle napsáno Davide, moc dobře se to četlo smileysmiley

27.10.2021, 07:34
Migueli
Systémový administrátor

Super smileyUž bych taky měl pomalu vyrazit, ta pauza je fakt dlouhá.

Jinak Chalito je naše tradiční zastávka při zájezdech fanklubu smiley

27.10.2021, 08:09
Svobi
Senior editor

Nádhera!smileyV listopadu také vyrážíme 💪

27.10.2021, 13:01

Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit

Novinky

Nico míří na hostování do Valencie

Nico González se rozloučil se svými spoluhráči, trenérským štábem a zaměstnanci klubu. Španěl zítra podstoupí lékařskou prohlídku před odchodem na hostování do Valencie. Mladík už je na cestě do Valencie. [@gerard romero]


Velké tržby v Botize na Camp Nou během Gamper Festu

Během Gamper Festu se v Botize, oficiálním obchodě FC Barcelony na Camp Nou prodalo zboží v hodnotě 400 000€. Největším tahákem je Robert Lewandowski. 


Pablo Torre po zápase s Olotem

Pablo Torre po zápase s Olotem: ,,Chtěli jsme vyhrát, ale chyběl nám rytmus, což je logické, protože jsme měli jen pár tréninků. Ještě máme celou předsezónu na to, abychom se zlepšili. Udělali jsme několik dobrých věcí, ale samozřejmě také několik špatných. Nyní se musíme zlepšit. Chystáme se na turné, na kterém se utkáme s několika skvělými týmy. Debut? Mám velkou radost, ale nakonec jde zatím o to, abychom chytili rytmus. Za Barçu nehrajete každý den. Můj otec seděl na tribuně a vím, že byl velmi šťastný. Jsem také velmi šťastný." [TV3, Mundo Deportivo, Barça TV].




Koundé se dohodl s Barcelonou, kluby jednají

Barça se dohodla na smlouvě s Julesem Koundém. Nyní jedná se Sevillou o možné výměně. Variantami jsou Memphis a Dest, ale jejich vysoké platy dohodu ztěžují.

[@gerardromero]


Frenkie de Jong nechce odejít, ale ani snížit plat

Fabrizio Romano: ,,Agent Frenkieho de Jonga informoval Barcelonu, že záložník odmítá opustit Camp Nou a zároveň odmítá snížení platu. Manchester United už o tom ví."

Zobrazit více novinek

Tabulka LaLigy

1. UD Almería 0
2. Athletic Club 0
3. Club Atlético de Madrid 0
4. FC Barcelona 0
5. Cádiz CF 0
6. RC Celta de Vigo 0
Zobrazit celou tabulku

Ligoví střelci

Zobrazit celou tabulku

 

Chat