Sacristán: Barcelona je pro Setiéna ideální místo

Bývalý barcelonský hráč a trenér rezervy, Eusebio Sacristán, podal rozhovor pro Mundo Deportivo, v němž zavzpomínal na finále Poháru mistrů evropských zemí v roce 1992, svou práci u Realu Sociedad, možností vést áčko Barcy a o současném lodivodovi Katalánců, Quiquem Setiénovi.

Včera (rozhovor proběhl ve čtvrtek, pozn. přek.) bylo výročí finále ve Wembley. Na co z toho zápasu vzpomínáte nejvíce?

„Bylo to nezapomenutelné, ale abych byl upřímný, nejvíce si pamatuji na závěrečný hvizd, jelikož ten potvrdil to, čeho jsme dosáhli. Každý aspiruje na to být nejlepší a stát se evropským šampionem bylo mým snem od mala. A ten den se mi to podařilo. Ten hvizd byl jako nebeská hudba kvůli tomu, co to znamenalo pro mě a pro klub.“

Jak jste to prožívali jako hráči základní sestavy?

„Uvědomovali jsme si, že to znamená hodně pro fanoušky poté, co klub zažil v Seville o šest let předtím. Každý, kdo přišel v roce 1988, byl podobně starý a po prvních dvou poměrně nevyrovnaných sezonách se v té třetí - ročník 1990/91 - začaly objevovat výsledky a přišel titul v lize.“

Co ten titul znamenal? Byl stejně důležitý, jako pohárový triumf o rok později?

„V té lize jsme zaprvé vyhráli a pak potvrdili, že projekt, kterého se držíme, je správnou cestou. A k tomu jsme soupeřili s Realem a museli potvrdit, že to zvládneme. A to nám tento titul dokázal.“

Byl jsi hrdinou akce, která rozhodla o osudu finále ve Wembley, jelikož jsi vyprovokoval faul. Italové stále tvrdí, že to faul nebyl. Byl nebo ne?

„Podle mého ano. Chtěl jsem vzít míč a obránce mi v tom zabránil, aniž by zahrál míč. Rozhodčí to posoudil jako přestupek proti pravidlům a pískl držení, což je něco, co dává spoustu prostoru k interpretacím.“

Připravovali jste se na to finále nějakým specifickým způsobem?

„V první řadě jsme si byli velmi vědomi situace a soustředění díky důvěře, kterou v nás vložili Johan a Charly. Proto jsme nepotřebovali takovou motivaci - finále evropského poháru je dostatečnou motivací samo o sobě.“

Hodně se toho namluvilo o frázi „Jděte tam a užijte si to“. Někteří z tvých kolegů řekli, že jí neslyšeli. Opravdu jí Johan vyřkl?

„Johan nám to řekl, ať už doslova, nebo ne. Byl to zážitek, který už znal a jako fotbalista jej poznával zeširoka. Řekl nám, že finále je jedinou šancí a nabídl nám, ať si to užijeme co nejvíce to půjde, jelikož je snazší hrát dobře, pokud je dobrá nálada. Takhle jsem přijal to, co nám Johan říkal.“

Snažil ses přenést ty samé pocity na tým v roce 2006 jako člen realizačního štábu

„Samozřejmě. Musím říct, že v roce 2006 nás doprovázely ty samé emoce, jako ve Wembley. Cítili jsme, že to musí vyjít, jelikož jsme hráli skvěle a zasloužili si pohár. Všechno kolem týmu bylo pozitivní a hodně podobné tomu, co si pamatuji z Wembley - včetně toho hladu po úspěchu, který jsme měli.“

Od tvé práce v Barceloně B uplynulo pět let a za tu dobu se stalo hodně. Byl jsi jedním z kandidátů na převzetí A-týmu v roce 2017. Myslel sis, že se to může povést?

„Po odchodu Luise Enriqueho se objevila taková možnost, ale já byl tou dobou u Realu Sociedad a tento tým byl pro mě jedinou možností. Vytvořil jsem skvělý projekt, který jsem si užil a to jsem řekl i Barceloně. Od počátku jsem byl odhodlaný dodržet můj kontrakt s nimi a zrovna jsem podepsal smlouvu na další rok a prožíval postup do evropských pohárů.“

Je pro tebe postup Realu Sociedad do finále Copy del Rey něčím speciálním?

„Ano. Mým snem v San Sebastiánu bylo vytvořit tým na dalších 30 let a byl jsem velice motivován. Ten sen byl někde uprostřed a domnívám se, že v sezoně, kdy jsme prošli do Evropy, byl tým velice mladý a zaplatil daň za to, že figuroval ve třech soutěžích, což se obvykle stává. Je však pravdou, že je pro mě vidět ten tým a kde nyní je něco speciálního.“

Dokážeš se jednoho dne představit v Barceloně?

„Nevím, neříkám ne. Není to však něco, co mám nyní mezi svými cíly. Po mém zážitku v Gironě a jak skončil musím restartovat mou kariéru. To, co jsem zažil, mi pomůže dosáhnout důležitých věcí, čili proč ne? Nemám to však stanoveno jak cíl. Chci mít tak dlouhou kariéru, kterou jsem měl jako hráč.“

V Barceloně je nyní Quique Setién, jenž je příkladem tak dlouhé kariéry. Vy se navzájem znáte z Atlétika, že?

„Ano, hodně jsme spolu mluvili o fotbale. Žil jsem společně s Juanem Carlosem a Salinasem a Quique k nám chodil každý den jíst a hovořit o fotbale. Byl do něj opravdu zamilovaný. Pokaždé, když jsme se v nadcházející letech sešli, se konverzace točila kolem Cruyffova stylu.“

Vidíte u něj v Barceloně úspěch?

„Netuším, ale domnívám se, že jde o perfektní místo k vyvinutí toho, co můžete fotbalu nabídnout. Přeji mu to nejlepší.“

LaLiga se zřejmě v červnu vrátí, jak plánuje Tebas. Pokdu se tak ale nestane, bylo by férové, kdyby se Barcelona stala mistrem?

„Samozřejmě. Odehrálo se hodně zápasů napříč sedmadvaceti koly a každý měl stejnou šanci na výhry i prohry. Každý je nyní tam, kde je, proto, že si to zasloužil.“