Simao Sabrosa patřil svého času k nejtalentovanějším křídelníkům z Portugalska. Dnes čtyřicetiletý odchovanec Sportingu Lisabon si za svou kariéru zkusil v letech 1999 až 2001 i angažmá v Barceloně, než si vyzkoušel štace v Benfice, Espanyolu nebo Atlétiku Madrid.
„Jednou jsme letěli na zápas a já si sedl mezi Luise Figa a Pepa Guardiolu, kteří právě četli knihy o fotbale a golfu. Pomyslel jsem si: 'Můžu promluvit?' Když se podíváme na ten tým, tak téměř každý se v budoucnu stal koučem. Hrát po Figově boku bylo skvělé, šlo o mého idola. Jediný problém byl čas na hřišti. Ptal jsem se sám sebe: 'Kde můžu nastoupit?' Figo na jedná straně, Rivaldo na druhé a mě nezbývalo nic jiného, než čekat, až se jeden z nich vykartuje nebo zraní.“
„Guardiola už tehdy měl smysl pro taktiku. Vzal kus papíru a nakreslil mi, co bych měl dělat s míčem na hřišti. Co se Joaa Félixe týče, ten může v budoucnu vyhrát Zlatý míč. Má všechno pro to, aby uspěl. To, čím si nyní prochází, jsou tvrdé zkušenosti adaptace v Atlétiku. Jde o tým, který má specifický styl a odlišný od Benfiky. Félixovy první měsíce v tomto klubu tak pro něj nebyly jednoduché. Fanoušci očekávají góly a k těm se ještě nedostal.“