Velký letní sraz: Staro-nový začátek

Proběhl již tradiční letní sraz, tentokrát s pořadovým číslem 19, a letošní ročník byl obzvlášť důležitý, protože se uskutečnila volba nového prezidenta po Pavlu Misařovi, kterému skončil čtyřletý mandát. Jelikož před srazem nikdo nepodal kandidaturu, byli všichni napjatí, jak se situace vyřeší, protože vážně hrozil zánik fanklubu.

Samotné setkání proběhlo v sobotu 11. 7., ale už v pátek se sjeli největší fajnšmekři, aby si užili páteční previe. A že jich nebylo málo: přes tři desítky členů si přišly „obhlédnout terén“ a užít si poklidnou atmosféru pátečního večera. Něco se popilo, lidé si popovídali, někdo si zahrál fotbálek, ale vše směřovalo k velkému sobotnímu setkání.

V sobotu se nedočkavci začali scházet už v brzkých hodinách, aby si vychutnali perfektní snídani a připravili se na hlavní událost dne. Každou hodinu přibyla další desítka lidí, až se nakonec celkový počet účastníků vyšplhal na 78 (z toho 68 členů). Jsme rádi, že někteří z účastníků využili možnosti vzít s sebou manželky a hlavně děti, které přispěly k velmi příjemné atmosféře.

Letošní ročník s rodinnou atmosférou.

Na srazu se objevila nejedna fanklubová legenda.

Nastala hodina H, tedy 11.00, a po Šakalově rozehřívačce začalo setkání. Po úvodních byrokratických procedurách si vzal slovo prezident Pavel Misař, aby zhodnotil fungování fanklubu nejen v uplynulém roce, ale hlavně během posledních čtyř let, tedy v době svého prezidentování. A že se toho stalo hodně – organizovali jsme dvě setkání před zápasy FCB v Plzni a Praze, rekordně se rozrostla členská základna, stejně jako raketově vzrostl počet sledujících na sociálních sítích. Stali jsme se velmi aktivní a uznávanou fanouškovskou skupinou a v letošním roce oslavíme již 15 let od oficiálního schválení klubem.

Pavel spolu s viceprezidenty Ondrou a Kubou představili fungující spolupráce i úspěchy na Turnaji fanklubů, kde jsme každý rok bráni jako jedni z favoritů a náš spolek je více než uznávaný.

Vedení penyi v jednom záběru.

Předaly se mince za 10 let ve fanklubu, přivítali se noví členové a nové členky, ale to už všichni netrpělivě čekali na volbu prezidenta.

Tarja a Riky se svou mincí za 10 let členství.

Na začátku byli všichni seznámeni s tím, že Pavel již kandidovat nebude a zároveň se nepřihlásil žádný kandidát. Po několika dotazech bylo jasné, že Pavel se nenechá přesvědčit žádnou nabídkou. Když odmítl i možnost, že by pokračoval ještě rok a poté by jeho funkci převzal současný viceprezident Ondra, začala být atmosféra poměrně napjatá. Situace nebrala konce a mnozí si uvědomovali, že opravdu hrozí konec fanklubu, jak ho známe. Když se vše protahovalo a nebylo vidět žádné řešení, Roman Janál navrhl přestávku. Tu všichni ocenili, protože kromě oběda byla šance na zákulisní vyjednávání.

"Chtělo by to přestávku."

Po přestávce a obědovém občerstvení, trhané maso bylo vynikající, došlo opět na setkání. Už to vypadalo, že se nikdo nepřihlásí. Pavel se chystal pověřit viceprezidenta Ondru přípravou dalšího mimořádného setkání, když se zvedl Tomáš Škurek, kterého všichni známe jako Migueliho, a za bouřlivého pokřiku velké části zúčastněných: „DVA-CET-ŠEST, DVA-CET-ŠEST, DVA-CET-ŠEST“ ohlásil svou kandidaturu. Nikoho asi nepřekvapí, že byl celkem jednoznačně zvolen.

Předání prezidentsví.

„Zemřel prezident, ať žije prezident!“ Pavlovi jsme tak poděkovali a hlasitý potlesk jasně ukázal, jak si všichni váží práce, kterou pro fanklub odvedl. Předání certifikátu už bylo jen drobností.

Oběd i volbu už jsme měli za sebou, a tak bylo třeba na chvíli odpočinout a připravit se na tradiční fotbalový zápas, do kterého se vstupovalo s bilancí 9:7 pro domácí a 4:1 v rámci Memoriálu Tomáše Sebraly, jak jsme zápas pojmenovali jako vzpomínku na jednoho našeho legendárního člena.

Na začátku se zdály síly obou týmů vyrovnané, ale záhy se jasně projevila převaha hostů, kteří začali hře dominovat. Góly padaly do obou branek, ale do té domácích přece jen o něco více. A tak i přes závěrečné dotahování domácích skončil po 90 minutách zápas výsledkem 7:5 ve prospěch hostujícího celku. Nemohl chybět ani slavnostní ceremoniál s předáváním poháru, fotografováním a samozřejmě i přiměřenou dávkou pyrotechniky.

Jako odměnu za vynaloženou energii bylo možné považovat raut, který ocenili jak fotbalisté, tak i nehrající účastníci. Mezitím probíhal prodej lístků do tomboly, která měla mimořádné hlavní ceny: dres Veselého, podepsaný dres Satoranského a především zarámovaný dres s podpisy fotbalistů FC Barcelona, který do tomboly věnoval Matěj Bradáč.

Losů se prodalo obrovské množství, někteří si jich vzali i několik desítek. Proto byla očekávání veliká. Nakonec se štěstí usmálo na Klárku, Aleše a Jana „Loco Checa“, který si odnesl podepsaný dres.

 

Loco Checo, vítěz hlavní ceny v tombole

Nemohlo chybět ani vyhlášení nejlepších hráčů odpoledního turnaje. Letos bylo celkem očekávané, jak se rozdělí individuální trofeje. Cenu pro rozhodčího si odnesl David Jankes, nejlepším brankářem byl vybrán Daniel Král a nejlepším hráčem se stal Michal Muranyi, nováček v našem fanklubu.

Michal byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu.

Někteří si sobotní odpoledne zpestřili sledováním wimbledonského finále. Pomalu se stává tradicí sledovat na srazu finále ženského Wimbledonu s českou účastí, ale tentokrát bylo podle složení jasné, že vítězkou bude Češka, a šlo jen o to, která z nich to bude.

Nesměla chybět společná fotografie, kterou zdobily vlajky i modro-červený kouř. Následně byl předán dárek. Letos to byl černý polštář s bílým logem naší penyi, tedy ve stylu poslední kolekce penya oblečení.

Společná fotka nesmí chybět.

Letošní dárek.

Další část rautu posunula setkání do velmi klidné atmosféry, kterou částečně narušil kvíz, jehož se zúčastnila část přítomných. Otázky se týkaly naší penyi a její historie, zajímavostí i statistik klubu a významných dat ženského týmu. Své znalosti nejlépe předvedli Štoki, Daniel a Špáča, a tak si zasloužili ceny z penya merche.

Pokračovalo odpolední osvěžování a před sledováním čtvrtfinálového zápasu mezi Norskem a Anglií si jedna skupinka vyzkoušela variantu vikingského výsadku, jen místo „ROOO“ znělo hlasité „Rum!“. Drtivá většina lidí fandila Norsku, ale štěstí se přiklonilo na anglickou stranu. Diskuze o nejlepším útočníkovi neustávaly ani do ranních hodin a zatím nikdo nerozhodl o tom, kdo je nejlepší z trojice Haaland, Kane a Álvarez.

Drtivá většina lidí již ulehla ke spánku, jen nepočetná skupinka největších držáků se rozhodla vydržet až do zápasu Argentiny se Švýcarskem. Bar byl uzavřen, a tak nám nezbývalo než sledovat zápas na notebooku. A že jsme museli svou výdrž předvést v celé své parádě. Až do úsvitu jsme sledovali pro nás nekonečný zápas, než nás vysvobodil Julián Álvarez a my se konečně mohli oddat spánku, alespoň na pár hodin.

Nedělní dopoledne bylo ve znamení snídaně. Polévka postavila mnohé opět na nohy a následovalo loučení se srazem i účastníky. Migueli si hned na začátku vyzkoušel prezidentský úděl, když naplnil své auto penya materiály. Postupně jsme opouštěli Žabčice a pomalu přemýšleli nad dalším setkáním.

Poděkování

Na závěr bych rád poděkoval organizátorům Jirkovi a Páji Schrömerovým, Dohnal Catering za vynikající jídlo, fotografu Patriku Bednářovi, Matěji Bradáčovi & Footzone za dres a všem zúčastněným za úžasný sraz a skvělý víkend v Žabčicích.

Všechny fotky si můžete projít ve fotogalerii.