VÝJEZD NA SEVILLU ANEB NEZAPOMENUTELNÝ TÝDEN V BARCELONĚ

I když se nejednalo přímo o výjezd fanklubu, hned několik členů naší Penyi si našlo cestu na tento prestižní zápas. A během tohoto víkendu se toho v Barceloně dělo mnohem více, než jen utkání se Sevillou.

Od posledního navštíveného zápasu Barçy už uběhl nějaký ten měsíc, a stejně tak od posledního výletu do Barcelony, a tak bylo potřeba znovu navštívit toto úžasné město a zápas Barçy přímo na stadionu.

Náš fanklub Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues zařídil lístky na tento zajímavý zápas hned pro 7 členů.

I když se může zdát, že přelom února a března není na nějaký podobný výlet ideální – opak je pravdou. Ceny letenek jsou přijatelné, stejně tak ceny a dostupnost ubytování a ve městě je mnohem méně turistů, a tak při prohlídkách různých památek nikde nejsou žádné fronty a i procházky po známějších místech v Barceloně jsou příjemnější. Navíc počasí v Barceloně je skvělé vždy - tentokrát slunečno a průměrně 18 stupňů.

V pátek po ubytování byl na programu Poble Espanyol a pak především basketbalová Euroliga s Olympiacosem. O Poble Espanyol a dalších místech ve městě se rozepíšu v samostatných článcích o Barceloně. V tomto reportu se budu soustředit především na věci spojené s naším milovaným klubem.

Palau Blaugrana byl vyprodaný a i když to tak ze začátku nevypadalo, nakonec měl tým Barçy jasně navrch. Svého soupeře přehrával snad ve všem. Hlavními hvězdami byli legendární Navarro a také Tomáš Satoranský. Během celého zápasu panovala v hale úžasná atmosféra a to především díky skupině Dracs, která podporuje Barçu na zápasech futsalu, házené a právě basketu. FC Barcelona nakonec vyhrála 82:66, i když skóre mohlo být i výrazně vyšší.

V sobotu byl po prohlídce Casa Batlló na řadě další zápas Blaugranas. Tentokrát futsalového celku. A utkání to bylo opravdu prestižní – do Barcelony totiž dorazil jednoznačný lídr tabulky, který v dosavadním průběhu ligy ztratil body pouze jednou. V Palau Blaugrana se tak střetl první tým s druhým a hala byla opět vyprodána. I tentokrát dorazila velmi početná skupina členů Dracs – tedy skalních fanoušků, kteří si na začátek zápasu připravili choreo. A nezahálel ani klub, když připravil pro každého návštěvníka tradiční vlaječku, což je spíše zvykem na zápasy prvního týmu. 

Atmosféra byla úžasná a stejně tak výkon domácích. Barça po famózním výkonu smetla svého dosud neporaženého soupeře z Madridu 7:1! Porazit rivala, navíc první tým tabulky, takovýmto rozdílem se nestává často. Hala bouřila a tým si vysloužil dlouhý standing ovation. Futsalisté jsou za atmosféru opravdu vděční, a tak po děkovačce není problém se s nimi vyfotit či požádat o podpis. 

Kromě fotky s hvězdou týmu Bateriou a kapitánem Pacem Sedanem jsem si na památku dovezl také pár vlaječek :-).

Po futsale jsem se krátce zastavil v Botize, kde se dá pořídit opravdu cokoliv. Nejvíce mě zaujala malá replika poháru pro vítěze Ligy mistrů, ale 269 euro se mi dávat opravdu nechtělo. Následně jsme vyrazili do Muzea umění, které je v sobotu od 15:00 vždy zdarma, tak proč toho nevyužít. I když je kolekce skvostná, mě nejvíce oslovil výhled ze střechy muzea na překrásnou Barcelonu. Následovalo akvárium, které je asi lepší navštívit jindy, než v sobotu odpoledne.

V neděli jsme se vydali do Cosmocaixy, což je úžasné interaktivní muzeum vědy. Následoval Bellesguard – ne tolik známé dílo Gaudího, a poté Muzeum námořnictva. I o těchto místech se více rozepíšu až v článcích o Barceloně, které můžete očekávat v následujících měsících.

Večer pak přišel na řadu samotný zápas. I když se Camp Nou zdál téměř vyprodaný, nakonec si cestu na stadion našlo 80 tisíc lidí. A mezi nimi i členové našeho fanklubu. Atmosféra byla klasicky barcelonská. Bohužel dost fanoušků chorály nezná a přidá se jen při skandování Barça – Barça. Samotný kotel, který není nijak velký, na to sám nestačí. V 18. minutě však skandovat heslo Independencia nezapomene skoro nikdo. A já se znovu ptám, jestli je pro místní fanoušky na prvním místě Katalánsko nebo FC Barcelona? Na Camp Nou by to totiž vždy měla být Barça. A pokud skandují za nezávislost Katalánska, mohou fandit i v průběhu celého zápasu. 

Místa jsme měli za brankou ve druhém patře do první řady a byl jsem překvapen jak skvělá místa to jsou. Hlavně ve druhém poločase, když hráči Barçy útočili na tuto stranu, si lze těžko vybrat lepší místa. Nejlepšího manažera všech dob jsem však nepotkal, zřejmě měl na práci lepší věci (že by večeře s Cruyffem a Laportou?). Po skončení velmi napínavého zápasu se před Camp Nou už skandovalo Campeones – Campeones, tak snad to tak nakonec dopadne.

V pondělí přišla na řadu návštěva Monserratu, kterou jsem několik let odkládal. Navštívit tuto posvátnou horu nedaleko Barcelony určitě stojí za to. Už samotná cesta lanovkou je zážitek. Skvělý výhled, i když Barcelona jde vidět jen z dálky – a to konkrétně Temple Expiatori del Sagrat Cor a Torre de Collserola. Po návratu do BCN jsme se vydali do čtvrti Grácia, která není tolik známá a turisté se tady obvykle nevydávají. I tato malebná čtvrť plná krásných uliček a náměstíček určitě stojí za návštěvu.

V úterý jsme se vydali na mé nejoblíbenější místo – Turó de la Rovira. Samotné místo není ničím výjimečné či nádherné – spíše jde o výhled, který se vám z tohoto místa naskytne. Barcelonu vidíte naprosto celou a máte ji jako na dlani. Neexistuje lepší výhled na toto dechberoucí město.

Následovala Hospital de Sant Pau a pak kolem neuvěřitelné Sagrady, která roste každým dnem k dalšímu dílu Gaudiho - Palau Güell. Po cestě jsme se na Ramble zastavili v McDonaldu, kde si mě několik fanoušků vzhledem k oblečení a složce v barvách Barçy spletlo s prodejcem lístků. Nakonec jsme stihli ještě muzeum Picassa, ke kterému se dá od Palau Güell krásně dojít přes Placa Reial a Placa Sant Jaume, kde je kromě krásných památek k vidění i Mourinhův balkónek (https://www.youtube.com/watch?v=VpM5qCAtlB0).

K večeru jsem se ještě zastavil u Camp Nou, nejprve v Botize, ale hlavně také na výstavě, která je zaměřená na projekt Espai Barça a především na nový Palau Blaugrana. Ten bude stát na místě současného MiniEstadi a stadion Barçy B vyroste v těsné blízkosti Ciutat Esportiva Joan Gamper. U současného Palau Bluagrana jsem se navíc setkal s Tomášem Satoranským, který se při cestě na trénink fotil s mladým fanouškem. A tak jsem s ním krátce pohovořil a budu se s ním snažit zařídit setkání během výjezdu na El Clásico a nabídnout mu spolupráci s naším fanklubem.

Ve středu jsem vyrazil na trénink pro nějaký ten autogram. I když minulý rok se mi podepsal pouze Rakitić, ani to mě neodradilo. A udělal jsem dobře. Jako první na trénink přijel Claudio Bravo a kromě podpisu jsme si udělali i selfie. Fotka to byla náhodná - pořídila ji fanynka, která mi ji pak mileráda poslala. Následoval Rakitić a Sergi Roberto, který se také ochotně podepsal a vyfotil. Poté ochranka dala ke vjezdu do centra zábrany a i když by hráči mohli i tak zastavit – nezastavili. Dokonce ani třetí golman Masip či maskot týmu Douglas.

Jedna starší fanynka čekala s dresem na Messiho, který jen proletěl ve své modré Audině (ano, i Messi konečně vytáhl z garáže auto sponzora a nechal svůj Cadillac doma). Podpis ale nezískala a nesla to opravdu těžce - tréninkové centrum opouštěla se slzami v očích. Ve stejný čas měla trénink i Barça B. Pokud byste chtěli sledovat jejich přípravu – není to problém, na rozdíl od tréninku áčka. Po tréninku se dva hráči béčka rozhodli zajet si nakoupit do přilehlého obchodu, což nebyl zrovna nejlepší nápad. Samper a Gumbau jsou i díky několika odehraným zápasům za áčko mezi fanoušky dobře známí, a tak se nejeden fanoušek rozběhl na parkoviště supermarketu (ano, i já jsem byl mezi nimi), aby ulovil nějakou tu fotku či autogram.

Po tréninku jsme se vydali do Palau de la Música Catalana, což je spolu s Hospital de Sant Pau jediná památka UNESCO v Barceloně, kterou nemá na svědomí Antoni Gaudí. A následoval Mirador de Colom. Když jsem v květnu minulého roku při výjezdu na finále Copa del Rey zjistil, že je možnost vyjet výtahem nahoru, nemohl jsem si to při další příležitosti nechat ujít. Výhled těsně z pod sochy Kolumba je opravdu nádherný.

Ve čtvrtek přišel na řadu Park Güell. I zde se vzhledem k termínu nacházelo pouze minimum lidí, a tak si tuto nádhernou památku můžete prohlížet bez návalu turistů. Následovala Turo de la Creuta del Coll – další skrytý skvost Barcelony. A nakonec Barceloneta, Olmypijský přístav a okolí, a prohlídku města jsme zakončili v Museu Blau. Večer pak přišlo na řadu vložené kolo. Barça TV je super, na tomto programu se vysílá vše, co má něco společného s klubem - až na jednu maličkost – zápas. A málem mi nepomohl ani notebook, jelikož spolubydlící v bytě se snažili připravit večeři a neustále vyhazovali pojistky.

V pátek už byl v plánu pouze odjezd. Zvolili jsme cestu metrem. Nedávno totiž byla otevřena nová linka, která vede až přímo na letiště – jen si dávejte pozor, nejčastěji využívaná jízdenka turisty T10 na poslední dvě zastávky (tedy terminál 2 a terminál 1) neplatí.

Tato návštěva Barcelony patřila k těm nejlepším a i díky ostatním sportům a zážitkům z tréninkového centra se stane nezapomenutelnou. Věřím, že i tento report bude fanoušky našeho klubu inspirovat pro cestu do Barcelony, na Camp Nou, ale taky do Palau Blaugrana. A že se co nejvíce lidí přidá k budoucím výjezdům našeho fanklubu.

 

Visca el Barça i visca la nostra Penya!

 

Tomáš "Migueli" Škurek

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues