75 let od podpisu László Kubaly

Maďar László Kubala (v Katalánsku známý jako Ladislau), věčná ikona FC Barcelony, oblékal dres Blaugranas od svého příchodu v roce 1950 až do konce sezony 1960/61. Sportovní ředitel Josep Samitier, který o něm už nějakou dobu věděl, s ním podepsal smlouvu 15. června 1950 ve 20:30, hned po přátelském utkání na stadionu Sarrià proti Espanyolu. Tehdy Kubala hrál za tým Hungaria – improvizovaný celek složený z hráčů, kteří uprchli z druhé strany železné opony.

Kubala byl mimořádný útočník s vynikající technikou a neobyčejnou fyzickou silou, výjimečný ve všech směrech – na hřišti i mimo něj. Jeho stehna měřila v obvodu 67 cm a jeho herní styl byl ve Španělsku do té doby nevídaný. Přinesl s sebou novinky, jako byly zakroucené střely, rychlé rozběhy při penaltách, krytí míče mezi nohama a řadu dalších technických fines v době, kdy španělský fotbal stále ovládaly jednoduché taktiky, přímá hra a tzv. „bojový duch“.

Protože byl politickým uprchlíkem, kterého pronásledoval maďarský fotbalový svaz, musel na svůj oficiální debut čekat. Jako nově znaturalizovaný Španěl mohl soutěžně nastoupit až v poháru v roce 1951. Od té chvíle se Barcelona, vedená jeho švagrem Ferdinandem Daučíkem, proměnila v takřka neporazitelný tým. Spoluhráči mu s láskou přezdívali „Cabezón“ (Velká hlava) – nejen kvůli tvaru lebky, ale hlavně pro jeho vůdčí schopnosti. Od prvního dne byl přirozeným lídrem mužstva, přestože vydělával šestinásobek toho, co druhý nejlépe placený hráč týmu, César Rodríguez. Ten se přesto stal Kubalovým blízkým přítelem a doslova fotbalovým bratrem.

S Kubalou zažil klub dvě mimořádně úspěšné sezony do roku 1953, během nichž téměř vše, co šlo vyhrát, skutečně vyhrál. Do historie se toto období zapsalo jako éra Pěti pohárů.

Během 50. let byl Kubala nejslavnějším mužem v celém Katalánsku – masovým fenoménem, jehož rozsah si dnešní generace jen stěží dokáží představit. Svou popularitou ve své době předčil i to, co v posledních letech zažíval Leo Messi nebo co se pomalu začíná rýsovat u Lamine Yamala.

Lidé o něm dokonce zpívali – známou taneční melodii La Raspa si přetvořili do verze:
„La raspa la inventó / Kubala con un balón / Kubala pasa a César / y César remata a gol.“ („Kubala vynalezl raspu / Kubala s míčem / Kubala přihrává Césarovi / a César dává gól“)

Děti si o něm vymýšlely rýmovačky, jako třeba:
„Silencio en la sala, que pasa Kubala, con una chavala vestida de gala.“ („Ticho na chodbě, kolem prochází Kubala s dívkou ve slavnostních šatech“)

Dokonce si zahrál i ve filmu Los ases buscan la paz (Esa hledají klid) – zromantizovaném životopisném snímku o jeho útěku z Maďarska a následném triumfu v Barceloně.

László Kubala zemřel v roce 2002. Na svátek La Mercè v roce 2009 mu byla před hlavní tribunou stadionu Camp Nou slavnostně odhalena socha.