Barcelona s Interem prohrála, ale získala zpět respekt

Zatímco hráči Interu slavili jako šílení, jejich barcelonští protějšci jen stěží skrývali bolest.

Gérard Martín seděl na trávníku a zíral prázdným pohledem do dáli, snažíc se zadržet slzy.

Fermín López, který už své emoce nedokázal udržet na uzdě, k němu přišel a objal ho – promočený na kost vytrvalým deštěm, který v úterý večer neustále bičoval San Siro. Lamine Yamal si zakrýval obličej dresem Interu, který si vyměnil s protihráčem, zatímco Raphinha stál s rukama v bok a zarudlýma očima.

Inter postoupil do finále Ligy mistrů a Barceloně zůstalo jen zlomené srdce – sen o první evropské finálové účasti od roku 2015 a o zisku treblu v první sezóně pod vedením Hansiho Flicka se rozplynul doslova na poslední chvíli.

Italové si, stejně jako v prvním zápase minulou středu, rychle vybudovali dvougólové vedení. I tentokrát Barcelona převzala po přestávce otěže zápasu a otočila skóre na 3:2, dvě minuty před koncem základní hrací doby. Jenže vedení neudržela. Neuvěřitelná trefa zkušeného stopera Francesca Acerbiho v nastaveném čase byla pro barcelonské hráče jako rána do srdce – v momentě, kdy už věřili, že mají hotovo.

O devět minut později, v prodloužení, přidal čtvrtý gól Interu Davide Frattesi a Barcelona už odpověď nenašla.

Podlaha stadionu Giuseppe Meazza se třásla pod bouřlivým jásotem domácích fanoušků, kteří slavili výsledek, ve který už téměř nedoufali. V sektoru hostů stáli barcelonští příznivci a se zdviženými šálami v tichosti tleskali svému týmu – jasný symbol hrdosti a vděku za jejich úsilí.

„Tam, kde ostatní vidí konec, my vidíme začátek návratu,“ napsal obránce Iñigo Martínez na sociálních sítích a připojil fotografii fanoušků, kteří vážili cestu na sever Itálie.

Flickova Barcelona sice není neporazitelná, ale přestože se kolektivní sen o finále v Mnichově na konci tohoto měsíce rozplynul, tahle porážka v žádném případě neznamená katastrofu a už vůbec ne začátek krize.

Tato sezóna byla pro klub určitou katarzí po všech dramatických událostech posledních let. Jmenování Flicka trenérem vdechlo týmu novou mentalitu a spolu s mladíky z proslulé akademie La Masia se Barceloně daří zahánět staré démony na všechny strany.

Nejprve to byl strach z evropských pohárů, který Barcelonu provázel několik sezon, kde nebyla schopná měřit síly s těmi nejsilnějšími. Letos však dokázala tyto staré bolesti zahojit a vypořádat se s rivaly, kteří klub dlouho trápili.

Porazili Bayern Mnichov – tým, který jim v památném čtvrtfinále Ligy mistrů v sezóně 2019/20 nasázel osm gólů během 90 minut – a to hned v úvodní fázi přepracované soutěže. Real Madrid, který loni vyhrál všechna tři El Clásica, letos padl ve všech třech dosavadních vzájemných zápasech. A dokonce i proti Interu, který jim v základní skupině Ligy mistrů 2022/23 sebral čtyři body, hrála Barcelona tentokrát naprosto vyrovnanou partii.

Barcelona sice vypadla v semifinále. Liga mistrů pro ni skončila. Ale znovu si získala respekt celé Evropy.

Trvalo to dlouho, ale během devíti měsíců dokázala znovu nahnat soupeřům strach. Už nepůsobí jako psychicky křehký tým, který se zhroutí, jakmile se zápas nevyvíjí podle plánu. Tato Barcelona se umí zvednout a otočit vývoj utkání ve svůj prospěch.

Letos se jí to povedlo už osmkrát – proti Valencii, Rayu Vallecano, Atléticu Madrid, Celtě Vigo a Realu Valladolid v La Lize, proti Realu Madrid ve finále Španělského superpoháru i Copa del Rey a také proti Benfice v základní skupině Ligy mistrů.

A navíc ukázali, že i Real Madrid může prohrávat finále.

Strach, který Flick a jeho tým vzbuzovali, došel tak daleko, že se před odvetným semifinále mluvilo hlavně o jediném hráči, sedmnáctiletém Lamine Yamalovi. Trenér Interu Simone Inzaghi den před zápasem na tiskové konferenci uvedl, že jeho tým bude muset zopakovat taktiku z prvního utkání: „zdvojovat a ztrojovat ho“. A přesně to se také stalo. Když Yamal dostal míč, okamžitě se na něj sesypali dva nebo tři obránci.

Možná to zní logicky – vzhledem k tomu, co mladý Katalánec předvedl v prvním zápase proti Italům a jaká sezóna se mu zatím daří –, ale když se na to podíváme bez emocí, je až neuvěřitelné, že největší hrozbou pro tým hrající semifinále Ligy mistrů je hráč, který ještě nosí rovnátka a v rodné zemi si legálně nesmí sednout za volant.

Přestože Barcelona předvedla skvělý týmový výkon, nebyl bezchybný. Flickův tým ztrácel příliš často míče a Inter toho dvakrát gólově využil. Kromě toho si domácí vytvořili i další nebezpečné situace. Fyzicky byli Italové silnější a bylo to znát.

Evropské tažení Barcelony je pro tuto sezónu u konce. A úterní tvrdý emoční náraz, v kombinaci s fyzickým vyčerpáním hráčů a absencemi klíčových opor kvůli zranění, by se ještě mohl projevit i v závěru domácí ligy.

Už tuto neděli čeká Barcelonu přímý souboj o titul s Realem Madrid. Hostující obhájci ztrácí čtyři body a  výhra by Barceloně titul hodně přiblížila a ten by pak mohla definitivně potvrdit v městském derby proti Espanyolu o čtyři dny později. Prohra by ale znamenala, že Real bude pouhý bod za ní a s příznivějším losem i psychologickou výhodou.

Úder, který Inter v úterý večer zasadil, byl obrovský – ale jen proto, že tento tým dokázal v Barceloně znovu vzbudit naději, jaká tu už roky chyběla. Nadšení kolem mužstva dosáhlo nebývalých rozměrů.

Dospělo to až tak daleko, že dvojnásobná vítězka ženského Zlatého míče Aitana Bonmatí byla spatřena v Miláně v džínách a barcelonském dresu jak se volně prochází městem a nasává atmosféru jako obyčejná fanynka. Obránce Jules Koundé, který je aktuálně zraněný a necestoval s týmem, si koupil běžnou letenku a letěl z Katalánska s fanoušky, jen aby mohl být se spoluhráči na San Siru.

Týmu chybí zkušenosti, to je zjevné. Pouze pět hráčů z kádru mělo před touto sezónou zkušenost se semifinále Ligy mistrů. Inter oproti tomu mohl stále spoléhat na opory, které před dvěma lety sehrály vyrovnané finále s Manchesterem City. To je asi největší připomínka toho, kde se tento barcelonský tým momentálně nachází.

Byla to přece sezóna přestavby – s hráči, kterým je teprve 17 nebo 18 let a přesto pravidelně nastupují v základní sestavě.

Po zápase, u jednoho z kiosků před stadionem, se italský fanoušek Interu, s bagetou v ruce, pustil do řeči s několika barcelonskými příznivci, kteří čekali na taxi.

„Pro Inter je to možná poslední šance vyhrát Ligu mistrů,“ řekl. „Ale s tímhle týmem může Barcelona tu soutěž ovládnout klidně příštích šest let.“