CoolCamp

DEN, KDY SE DEMONSTROVALO V LA MASIA

DEN, KDY SE DEMONSTROVALO V LA MASIA

FC Barcelonu vedlo v její historii 57 trenérů a zanedlouho k nim přibude další v pořadí, který nahradí Luise Enriqueho. Současný barcelonský kouč odchází po 3 sezónách. V porovnání s Jackem Greenwellem, který vedl tým Blaugranas ve svém prvním období 10 let, je to krátký úsek. A porovnávat to např. s Alexem Fergusonem je zcela nesmyslné. V rámci Barcy je to ale dlouhá doba.

Z 57 trenérů jich pouze 12 vedlo tým 3 a více sezón po sobě. Jedním z nich byl i Salvador Artigas, který byl koučem katalánského velkoklubu na konci 60. let. Toto období bylo plné pozoruhodných událostí a skandálů. Jeden z takových se odehrál v létě roku 1969.

Když Artigas ve své druhé sezóně skončil s týmem opět na druhé příčce ligové tabulky a opět za Realem Madrid, a k tomu neuspěl ani v Copa Generalisimo a v Poháru vítězů pohárů, kdy prohrál ve finále se Slovanem Bratislava, zvažovalo vedení klubu jeho odvolání.

Ročník 1968/69 končil tým na přelomu května a června přátelskými zápasy proti Juventusu, které vyhrál 3:2 a 1:0. To ale nemohlo zmírnit předchozí neúspěchy. I přes nevoli fanoušků ovšem dostal Salvador Artigas důvěru od vedení prezidenta Narcíse de Carrerase, čímž se měl po 15 letech, od doby Ferdinanda Daučika, stát dalším trenérem, který by vedl klub ve třetí sezóně po sobě.

Jenže tak jednoduché to nebylo. I přes potvrzení kouče ve funkci se sešla klubová rada a jednala o tom, zda nepodepsat na pozici trenéra Helenia Herreru, manažera, který dovedl před tím jako poslední klub k ligovému titulu, a který poté získal mnoho trofejí s Interem Milan a v té době působil v AS Řím.

Výsledek tohoto vzhledem k předchozímu potvrzení Artigase podivného jednání byl, že 11 členů vedení včetně prezidenta bylo pro Herreru, 7 bylo proti. To znamenalo okamžité ukončení smlouvy, kterou Salvador pár dní před tím podepsal. "Raději se budu stydět jeden den než celý rok," uvedl prezident de Carreras, který očividně hleděl skepticky k dalšímu působení španělského trenéra.

Toto rozhodnutí mělo za následek, že 3 členové vedení obratem odstoupili. Podivné bylo, že Barca nebyla s Herrerou domluvena a teprve následně odletěl viceprezident Pere Baret do Itálie s nabídkou platu 10 miliónů eur ročně (Artigas měl plat 2,33 miliónů peset) + nabídkou bonusu za zisk titulu v hodnotě 2 milióny a 1 miliónu za zisk domácího poháru či Veletržního poháru.

Další události vše změnily. Jeden z viceprezidentů (a pozdější prezident) Augustí Montal, který v těch dnech byl s týmem na turné ve Spojených státech, pohrozil rezignací. Proti se postavil i předchozí prezident Enric Llaudet, který sám se snažil Herreru přivést zpět do Barcy.

Na základě této opozice prezident Narcís de Carreras "v zájmu soudržnosti klubu," jak uvedl, vzal své rozhodnutí zpět a opět potvrdil ve funkci trenéra Salvadora Artigase. Tím ale celý případ nekončil. Ještě ten den, tj. 13. června 1969, se stovky fanoušků sešlo před La Masia a požadovalo příchod Helenia Herrery a tím i odstoupení znovu dosazeného trenéra.

Při demonstraci došlo k napadení novinářů a dalším násilnostem, což bylo velmi neobvyklé ve Španělsku roku 1969, kdy byly občanské svobody potlačovány a podobné přečiny tvrdě trestány. Ale jak při své inauguraci prezident uvedl: "Barca je více než klub." Mimochodem tehdy Narcís de Carreras i pronesl, že: "Barcelona musí ze svého slovníku vymazat slova jako neštěstí a smůla."

Zpět ale k případu. Ani demonstrace fanoušků nepomohla a trenérem definitivně zůstal Artigas. Rezignoval naopak Pere Baret, hlavní strůjce návrhu dosazení Herrery. Barcelonský kouč ale nebyl v lehké situaci. Vše zhoršil i fakt, že se s Barcou po dlouhých letech rozloučil kapitán Ferran Olivella.

I vedení si muselo udobřit fanoušky. A tak i když měl klub stále dluhy přes 32 miliónů peset a nebyl schopen získat finanční prostředky za prodej pozemků Les Corts, které by dluh prakticky vymazaly, koupilo za 18 miliónů peset útočníka Marciala.

Aby těch podivných událostí nebylo málo, těsně před startem nového ročníku propukl tzv. Případ Paraguayců, který postihl Barcu a Valencii a vedl k dalšímu sporu s Realem Madrid (o tom ale zase někdy příště).

Ligové sezóna začala neobvykle El Clásicem. Utkání v hlavním městě Španělska skončilo 3:3, nicméně Barca přišla vinou zranění na celý zbytek ročníku o střelce 2 branek v tomto zápase Bustilla. Ačkoliv Barca poté 2x vyhrála ve Veletržním poháru a v lize uspěla proti La Coruňa a Athletic Bilbao, nedůvěra v může na lavičce přetrvávala. Když v polovině října klub poprvé prohrál se San Sebastian, byl to konec.

Nejisté klubové vedení, které čekalo na každoroční valné shromáždění členů, se rozhodlo po této prohře Artigase definitivně odvolat. Nikoliv dle vyjádření kvůli výsledkům, ale pro špatný herní projev. Na jeho místo byl dosazen Josep Seguer, člen slavné Barcy pěti pohárů, který měl na starosti rezervní tým. Ten ovšem vedl tým pouze do konce sezóny.


Zdroje: mundodeportivo.com, jakub19.wordpress.com, cihefe.es

Diskuze ke článku

  • René Tipér
    01.05.2017, 14:25

    smiley kvalitní článek který se tématický hodí k dnešnímu dni.smiley

    • Jakub19 Penya administrátor
      01.05.2017, 21:05

      Díky, jiné než kvalitní a tematické nepíši smiley


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit
Fan-Shop