HISTORIE – PŘEHLED

Víc než klub

29. listopadu 1899 založil Joan Gamper Football Club Barcelona. Gamper vybral královskou modrou a tmavě červenou jako barvy klubu - tyto původně pocházejí ze švýcarského kantonu, odkud se do Barcelony přistěhoval. Zrodila se tak legenda: Kubala, Suárez, Cruyff, Maradona a Ronaldinho, kromě jiných, podepsali pro tento Klub. Během 20. století se Barça stala symbolem Barcelony, symbolem, který prezentoval Katalánsko jako národ. Proto se používá spojení Barça - "víc než klub".

Zrodila se legenda

Píše se 29. listopadu 1899 a v malé kanceláři Solé Gym se setkává Gamper s Gulteri Wildem, LLuisem d´Osso, přítomni byli také Bartomeu Terrados, Otto Kunzle, Otto Maier, Enric Ducal, Pere Cabot, Carles Pujol, Josep Llobet, John Parsons a William Parsons. Jedenáct sportovců se sešlo, aby vytvořili fotbalový klub. Gulteri Wild byl zvolen prezidentem. První zápas se konal na Bonanově cyklistickém okruhu a hrálo se proti skupině Angličanů, kteří se usadili v Barceloně - tento zápas však Angličané vyhráli 1 - 0. 14. března 1909 - deset let po založení - byl otevřen první vlastní stadion s kapacitou 6000 diváků v Industriální ulici. V těchto dobách se začala odvíjet první vítězná série - v letech 1909 až 1922 vyhrála FC Barcelona osmkrát Katalánské mistrovství a pětkrát Španělské mistrovství.

Stadion Les Corts

Katedrála fotbalu - tak se také nazýval stadion na Les Corts, který byl slavnostně otevřen 20. května 1922. Původní kapacita byla 30 000 diváků, avšak později byla rozšířena až na dvojnásobek. V roce 1924 měl klub již 12207 členů a velké množství příznivců založilo Nadaci FC Barcelona. Během sezóny 1928/1929 vyhrála Barça právě založenou Španělskou národní ligu a zakončila tak druhé desetiletí titulem.

Třicátá léta

Přesně v polovině roku 1930 - 30. července zemřel zakladatel klubu Joan Gamper - začátek desetiletí tak jakoby předznamenal ústup klubu do pozadí - společenský úpadek, odchod mnoha členů, špatné sportovní výsledky a Frankova politická diktatura. Občanská válka, která ve Španělsku začala v roce 1936 měla na klub katastrofální následky. Josep Suňol, prezident klubu, byl zabit Frankovými vojáky blízko Guadalajary. Nicméně Barça toto období přežila a to i díky Americkému Tour po USA a Mexiku, na kterém vydělala dostatek peněz. V březnu 1938 nechal Franko shodit na členský klub FC Barcelony bombu, která způsobila obrovské škody. O rok později to bylo ještě horší, když se FC Barcelona stala symbolem katalánského lidu a tím pádem místem, které mohli Frankovi vojáci perzekuovat. Počet členů klesl až na 3486.

Latinský pohár

Během čtyřicátých let se Barça vzpamatovala ze svých vnitřních potíží. V červnu 1943 se odehrál nejskandálnější zápas proti Madridu na hřišti Chamartín, když naši hráči byli zesměšňováni nejen rozhodčím ale i policií. Prezident Piňeyro (fašistické přesvědčení) byl vývojem zápasu tak zhnusen, že podal okamžitou demisi. S jeho odchodem se začalo blýskat na lepší časy. V letech 1944/45, 1947/48 a 1948/49 vyhrála Barça Španělskou národní ligu a v roce 1949 Latinský pohár - předchůdce dnešní Ligy Mistrů - byl to první evropský úspěch hráčů jako byl César, Basora, Velasco, Curta, bratři Gonzalvo, Seguer, Biosca a Ramallets. Padesáté výročí založení klubu se oslavilo také vysokým počtem členů - v těchto dnech jich bylo 24 893.

Kubala

Ladislav Kubala přijel do Barcelony v červnu 1950 a udělal z Barçy neporazitelný tým, samozřejmě spolu s Basorou, Césarem, Morenem a Manchónem. V letech 1951 až 1953 vyhrála FC Barcelona každou soutěž, která byla k dispozici (2 x Španělská liga a 3 x Španělský pohár). Z této zlaté éry je dobré vyzdvihnout sezónu 1951/1952, kterou známe pod označením PĚT POHÁRŮ - Barça vyhrála Španělskou ligu, Španělský pohár, Latinský pohár a trofeje Eva Duarte a Martini Rossi.

Camp Nou

Kubala byl příliš malý pro stadion Les Corts a tak Francesc Miró Sans navrhl vybudovat nový stadion - Camp Nou, který byl slavnostně otevřen 24. září 1957 a měl kapacitu 90000 diváků - stavbu financovali členové klubu členskými příspěvky zaplacenými na deset let dopředu. Barça vyhrála Španělskou ligu v letech 1958/59 a 1959/60 a Veletržní pohár v sezónách 1957/58 a 1959/60 vedená Heleniem Herrerou s hráči jako Kocsis, Czibor, Kubala, Martinéz, Suárez, Villaverde, Olivella, Gensana, Segarra, Grácia, Vergés nebo Tejada. Naopak nadcházející dekáda byla desetiletím krizovým (pouze 2 x Španělský pohár a v roce 1966 Veletržní pohár). Nicméně právě v této době se zrodilo oné pověstné "VÍC NEŽ KLUB" - Barça už byla víc než jen sportovní klub - její barvy se staly částí obrany Katalánské národní identity.

Cruyff

V roce 1973 podepsal v našem klubu smlouvu Johan Cruyff a doplnil tak zlatou útočnou řadu Rexach, Asensi, Sotil a Marcial, kteří dovedli náš klub k ligovému vítězství v sezóně 1973/1974. Blížilo se 75. výročí založení klubu a počet členů se vyhoupl až na 69566, nebylo pochyb, že FC Barcelona je momentálně nejsilnější klub v celé Evropě. K příležitosti tohoto výročí namaloval Joan Miró nezapomenutelný plakát.

Josep Lluís Nuňez

Přichází rok 1978 a prezidentem klubu se stává Nuňez, klub začal nejen společensky, ale i finančně růst - počet členů přesáhl sto tisíc a bylo založeno spousta fanklubů po celém světě. FC Barcelona se stávala jedním z nejvýznamnějších sportovních celků na světě. Samozřejmě tento růst se promítal i do vysokých investic do infrastruktury - kapacita Nou Campu byla navýšena až nad 100000, byl postaven Miniestadi, Palác Blaugrana a další.

Cruyffův Dream team

V roce 1988 na lavičku usedá Johan Cruyff a začíná se rodit nová Barca. Holandská legenda změnila celý klub od základů. Do týmu postupně přichází Koeman, Laudrup, Stoichkov, Begiristain, Bakero a z béčka Amor a Guardiola. Hned v prvním roce klub vyhrává Pohár vítězů pohárů, ale vytoužený ligový titul je stále v nedohlednu. Až v sezóně 1990/91 získává i ligový titul. Další ročník byl ve znamení obhajoby, ačkoliv k ligovému titulu pomohl Tenerife, které v posledním kole obralo o body Real Madrid. Sezónu 1991/92 si ale Culés budou pamatovat z jiného důvodu, FC Barcelona poprvé vyhrála Ligu mistrů, když ve Wembley vyhrála 1:0 v prodloužení gólem Ronalda Koemana nad Sampdorií Janov. Pro klub to byl triumf, na který čekalo mnoho generací. Do paměti se vryl i postupový gól Bakera proti Kaiseslauternu. Rok následující dokonal klub mistrovský hattrick a opět i díky pomoci Tenerife v posledním kole s Realem Madrid. V létě do Barcy přichází Brazilec Romário a barcelonská nadvláda pokračuje. Dream team drtí soupeře ve Španělsku i Evropě. Real to odnesl porážkou 5:0. Čtvrtý ligový titul v řadě zařadil hráče i trenéra mezi nesmrtelné a vše mělo vyvrcholit ve finále Ligy mistrů proti AC Milan. Tento zápas ovšem Italové vyhrály 4:0, což je jedna z nejpotupnějších proher klubové historie.

Vše nasvědčovalo tomu, že dominance bude pokračovat, ale nestalo se. Další 2 roky klub nevyhrál žádnou trofej a Johan Cruyff se s klubem rozloučil. Barca musela strpět i odvetnou porážku s Realem v poměru 5:0 či odchod Laudrupa k rivalovi. I tak se s 11 trofejemi stal nejúspěšnějším trenérem do té doby a také nejdéle sloužícím barcelonským trenérem za jedno nepřerušené období. Cruyff pokračoval ve stopách Rinuse Michelse a navždy ovlivnil hru týmu. Jako první využíval hráče z akademie La Masia a hru založil na držení míče.