Zlatá generace La Masie

Když společně procházeli mládežnickou akademií Barcelony Lionel Messi, Cesc Fàbregas a Gerard Piqué, trenéři, kteří je vedli, jim říkali „Tým snů“.

V této sezoně se pravidelně objevují v základní sestavě Hansiho Flicka hned čtyři odchovanci La Masie: Lamine Yamal, Pau Cubarsí, Marc Bernal a Xavi Espart.

V La Masii se jednotlivé věkové kategorie označují podle roku narození hráčů. Messi, Fàbregas a Piqué patřili k ročníku 1987. Yamal, Cubarsí, Bernal a Espart se všichni narodili v roce 2007.

Jejich přezdívka? „Zlatá generace“.

Mládežnická akademie Barcelony patří k nejprestižnějším a nejúspěšnějším ve světovém fotbale. Její význam pro klub se v průběhu let měnil. Některé týmy Barcelony v minulosti dávaly přednost příchodům velkých jmen před zařazováním vlastních odchovanců. Za Flickova působení ale rozhodně nelze tvrdit, že by La Masia zůstávala stranou pozornosti.

Od příchodu německého trenéra v červnu 2024 si pod jeho vedením odbylo soutěžní debut za první tým devět odchovanců La Masie: Bernal, Espart, Sergi Domínguez, Andrés Cuenca, Toni Fernández, Dani Rodríguez, Jofre Torrents, Dro Fernández a Tommy Marqués.

Ještě před Flickovým příchodem se už Yamal pevně usadil v prvním týmu a Cubarsí byl na nejlepší cestě k témuž. Pravidelně nastupovali také Fermín López, Gavi a Alejandro Balde, zatímco Eric García pod Flickovým vedením zažil výrazné herní obrození. Během trenérova prvního léta se do Barcelony vrátil také Dani Olmo.

Příležitost dostali rovněž Pau Víctor a Gerard Martín. Ani jednoho z nich však nelze považovat za odchovance La Masie, protože podstatnou část svého fotbalového vývoje strávili jinde. Oba se nicméně do prvního týmu posunuli z Barcelony Atlètic, rezervního mužstva tvořeného převážně mladými hráči.

Pokud nepočítáme Martína, který se postupně stal Flickovou preferovanou volbou na pozici levého stopera, má Barcelona v prvním týmu devět odchovanců La Masie: Garcíu, Fermína, Gaviho, Yamala, Olma, Cubarsího, Bernala, Baldeho a Esparta.

Téměř před 14 lety nastoupilo v ligovém utkání Barcelony na hřišti Levante v základní sestavě deset odchovanců klubové akademie. Když musel Dani Alves po 14 minutách vystřídat, nahradil ho další odchovanec, Martín Montoya, narozený v roce 1991. V tu chvíli tak měla Barcelona na hřišti kompletní jedenáctku složenou výhradně z hráčů vlastní akademie.

V tehdejším týmu byli Messi, Fàbregas, Piqué a Pedro, všichni narození v roce 1987. Spolu s nimi nastoupili také Carles Puyol (1978), Xavi (1980), Víctor Valdés (1982), Andrés Iniesta (1984), Sergio Busquets (1988) a Jordi Alba (1989).

Všichni čtyři hráči narození v roce 1987 prožili fantastické kariéry, ale pouze Messi a Pedro se dokázali prosadit přímo do prvního týmu Barcelony. Pedro navíc přišel do klubu až v 17 letech, kdy už měl za sebou fotbalovou průpravu v San Isidru na Kanárských ostrovech, a proto se nepočítá mezi členy takzvaného „Týmu snů“. Piqué nejprve zamířil do Manchesteru United a Fàbregas do Arsenalu.

Právě proto jsou úspěchy Bernala, Esparta, Cubarsího a Yamala, tedy „Zlaté generace“, ještě pozoruhodnější.

Jaume Marcet je novinář deníku Diario Sport. Předtím 23 let, v letech 2000 až 2023, pracoval pro Barça TV, kde se specializoval na mládežnický fotbal. Měl tak možnost sledovat dospívání obou generací hráčů.

„Sledovat ročník 1987 byla radost,“ říká. „Piqué opravdu vyčníval. Nikdy jsem neviděl obránce, který by dával tolik gólů. Cesc Fàbregas byl zpočátku trochu nenápadnější, ale pamatuji si, jak trenér Rodolfo Borrell říkal: ‚Dávejte si pozor na Francesca Fàbregase.‘

Začal jsem ho tedy pozorněji sledovat a úplně mě ohromil. Říkal jsem si, že ten kluk je jako Pep Guardiola, ale navíc má instinkt střelce. Byl fantastický. A pak je tu ještě jeden kluk jménem Leo Messi…

Ročník 1987 byl lepší, pokud jde o ryzí talent, ale generace 2007 je mnohem komplexnější. Bernal a Lamine spolu hráli prvních sedm let v mládežnických týmech Barcelony, než se Lamine začal posouvat do vyšších věkových kategorií.“

Albert Puig vedl generaci hráčů narozených v roce 2007 v kategorii do devíti let a později znovu v kategorii do 12 let. V té době už měli za sebou „náročný“ přechod z fotbalu sedm na sedm na klasickou hru jedenáct proti jedenácti.

Podle Puiga byli v této fázi Yamal a Cubarsí „daleko před ostatními“ a Bernal „působil, jako by byl ještě o úroveň výš“.

„Xavi Espart tehdy hrával na pozici šestky, tedy staženého středního záložníka, a hodně jsme mu věřili,“ pokračuje Puig. „Na krajního obránce se přesunul až v kategorii do 16 let. Byla to generace s obrovským množstvím kvalitních hráčů. Úroveň byla opravdu velmi vysoká.“

Yamal debutoval za první tým Barcelony 29. dubna 2023 ve věku pouhých 15 let. Od té chvíle se už nezastavil. Cubarsí si odbyl premiéru mezi seniory v lednu následujícího roku, jen několik dní před svými 17. narozeninami. O necelé dva měsíce později byl vyhlášen nejlepším hráčem odvetného utkání osmifinále Ligy mistrů, ve kterém Barcelona porazila Neapol.

„Pořád byl ještě hráčem mládežnického týmu. Mysleli jsme si, že se jeho nezkušenost projeví, protože v přímých soubojích ho čekal Victor Osimhen,“ říká Puig.

„Jenže on nastoupil na pozici levého stopera, přestože obvykle hrával vpravo, a předvedl sérii skvělých akcí při rozehrávce. Měnil směr hry, posílal přesné přihrávky z vnitřku hřiště směrem ven, zvládal kličky… Nikdo něco takového nečekal. Překvapilo mě, jak vyspěle působil.

U Lamineho bylo znát, že si uvědomuje, že je po fotbalové stránce nad ostatními, ale zároveň to bral naprosto přirozeně. Tlak mu vlastně docela vyhovuje a nemá problém s tím, že je jeho součástí.“

Bernal byl třetím z této čtveřice, který si odbyl debut za první tým. Bylo mu 17 let a předtím stihl 31 zápasů za rezervu Barcelony. Cubarsí jich před svou premiérou odehrál devět a Yamal pouze tři.

Bernal zaujal Flicka během předsezonního turné Barcelony před ročníkem 2024/25, krátce poté, co německý trenér převzal tým. Flick tehdy vzal na turné početnou skupinu mladých hráčů a některá média začala mužstvu přezdívat „Baby Barça“.

Od odchodu Busquetse v červnu 2023 Barcelona prakticky v každém přestupovém období intenzivně hledala kvalitního defenzivního záložníka na pozici šestky. Jakmile ale v této roli viděla Bernala, hledání skončilo.

„Marc Bernal byl vždycky velmi, velmi zodpovědný,“ říká Puig. „Je vlastně zajímavé, že dnes hraje na pozici šestky, protože dříve nastupoval o něco výš. Měl pro to fyzické předpoklady, cit pro náběhy do pokutového území a dokázal obsáhnout velký prostor směrem dopředu i dozadu. Dodnes v sobě má střelecký instinkt, který si vypěstoval už tehdy.“

A pak už byli čtyři. Espart si odbyl debut za Barcelonu v Lize mistrů proti Newcastlu United na stadionu St James’ Park. Do prvního osmifinálového utkání 10. března minulého ročníku zasáhl jako střídající hráč v závěru zápasu.

V minulé sezoně nastoupil celkem k šesti zápasům, většinou na pravém kraji obrany a jednou ve středu zálohy. Na své výkony pak navázal i během letní přípravy.

Vzhledem k tomu, že Balde momentálně nemá pevné místo v sestavě a v létě znovu získaný João Cancelo se ještě nedostal do optimální formy, nasadil Flick Esparta na levý kraj obrany ve všech pěti úvodních ligových zápasech Barcelony. Devatenáctiletý hráč rozhodně nezklamal. Připsal si dvě asistence a proti Levante vstřelil také svůj první ligový gól.

„Xavi Espart byl vždycky trochu mimo hlavní pozornost, ale lidé, kteří s ním pracovali každý den, dobře věděli, jaké má kvality,“ říká Puig.

Za zmínku stojí také několik dalších hráčů z ročníku 2007.

Stoper Cuenca, kterému Flick dopřál debut v říjnu 2024 při vítězství 5:0 nad Young Boys v Lize mistrů, letos v létě přestoupil do italského Coma. Následně se vrátil na hostování do Sportingu Gijón, kde strávil už minulou sezonu.

Krajní obránce Torrents, který v minulém ročníku nastoupil ke čtyřem zápasům za první tým, byl v srpnu prodán do Ajaxu za čtyři miliony eur.

Záložník Quim Junyent se sice debutu za Barcelonu nedočkal, ale jeho jméno se objevovalo v debatách o dalších odchovancích, kteří by se mohli prosadit do prvního týmu. Devatenáctiletý hráč letos v létě zamířil do Almeríe.

Marcet upozorňuje také na záložníka Juana Hernándeze, obránce Landryho Farrého a útočníka Shanea Kluiverta, syna bývalého útočníka Barcelony a nizozemské reprezentace Patricka Kluiverta. Všichni tři stále působí v klubu.

„Generace 2007 je nejkomplexnější, nejrozmanitější a nejbohatší na talent, jakou jsem kdy viděl,“ říká Marcet.

„Přechod do prvního týmu je vůbec nezaskočil. Právě to je na nich nejpřekvapivější. Cítí větší podporu, protože kolem sebe mají spoluhráče stejného věku. Navíc dnes dospívají na takovou úroveň mnohem lépe připraveni.“

Puig dodává: „Všichni hodně věřili, že by si jednou mohli splnit tento sen. Nikdo ale nečekal, že ta příležitost přijde tak brzy a že se dokážou okamžitě prosadit na nejvyšší úrovni.

Zvládají to naprosto přirozeně, protože podobnému prostředí byli vystaveni odmalička. V tak mladém věku to může mít i negativní důsledky, ale zároveň to znamená, že když se dostanou až na vrchol, zažívají vlastně znovu něco, co už si dříve vyzkoušeli v menším měřítku.“