Pět klíčových momentů, které definovaly barcelonskou sezonu

FC Barcelona získala titul v La Lize už poosmadvacáté, když porazila městského rivala Espanyol 2:0 a definitivně tak připravila Real Madrid o šanci titul obhájit.

Vítězství zpečetili dva mladíci: Lamine Yamal krásně zakroutil míč do brány v 53. minutě a Fermin Lopez přidal druhý gól po Yamalově asistenci v páté minutě nastavení.

Jednalo se o korunovaci transformační sezony pod vedením nového trenéra Hansiho Flicka, který přišel v létě bez velkého rozruchu, ale vtiskl mladému týmu jasný a atraktivní směr.

Flickovo mužstvo už v lednu deklasovalo Real Madrid 5:2 ve finále Supercopy a v dubnu zvítězilo i ve vypjatém finále Copa del Rey. Během jediné sezony porazili svého odvěkého rivala hned čtyřikrát – něco takového se Barceloně naposledy povedlo v 80. letech.

Barcelona sahala dokonce po třetím treblu v historii klubu, ale v dramatickém semifinále Ligy mistrů podlehla Interu Milán po prodloužení celkově 6:7. I přesto budou fanoušci tuto sezonu ještě dlouho považovat za výjimečnou.

Redaktorka Laia Cervelló Herrero vybrala pět klíčových okamžiků, které rozhodly o barcelonském triumfu.

1. Když si začali věřit

V polovině října panoval kolem Flickovy Barcelony opatrný optimismus. Tým měl za sebou výborný vstup do sezony – devět výher z deseti zápasů – a vedl tabulku o tři body před Realem Madrid. Dalším soupeřem měl být právě Madrid, ale předtím je čekal těžký zápas s Bayernem v Lize mistrů.

Pro Barcelonu byl Bayern stále symbolem ponižující prohry 2:8 z roku 2020 – tehdy ještě pod vedením Flicka. Mnozí vnímali tyto dva zápasy jako lakmusový papírek skutečné síly nově budovaného týmu.

Barca ale nejprve doma smetla Bayern 4:1 a o pár dní později rozdrtila Real na Bernabéu 4:0. Osm vstřelených gólů, jeden inkasovaný. I ti největší skeptici začali věřit, že tahle sezona může být výjimečná.

2. „Zas*ný listopad“

Říjen ukazoval Barcelonu jako kandidáta na všechny trofeje. Ale listopad přinesl tvrdé vystřízlivění.

I přes výhru nad Espanyolem 3:1 se začaly kupit problémy – ztráty koncentrace, chyby v obraně, propady ve formě. V následujících čtyřech ligových utkáních získala Barca jen dva body.

Do ledna tak klesla na třetí místo, sedm bodů za vedoucí Real. Flick však odmítl změnit svůj riskantní styl hry s vysokou obranou. Věřil, že přinese výsledky – a měl pravdu.

3. Velký obrat proti Benfice

V Lisabonu pršelo a zápas směřoval k prohře 2:4. Ale Barcelona se zvedla a v páté minutě nastavení rozhodl o vítězství Raphinha gólem na 5:4. Trenér Flick skákal radostí, hráči slavili společně na promočeném trávníku.

Byla to první z mnoha velkých otoček v sezoně. Devětkrát se Barceloně podařilo vyhrát zápas, ve kterém prohrávala – včetně dvou finále s Realem.

Například Supercopa (z 0:1 na 5:2), Copa del Rey (z 1:2 na 3:2) nebo památné ligové El Clásico 11. května, kde Barca otočila z 0:2 na 4:3.

Prezident klubu Joan Laporta shrnul sezonu slovy: „Vyhráli jsme proti všem a všemu.“ Fanoušci dnes věří, že tento tým je téměř neporazitelný.

4. Koundého gól ve finále poháru

„Kde ses naučil takhle střílet?“ zeptal se Pedri Julesa Koundého po jeho vítězném gólu ve 116. minutě finále Copa del Rey proti Realu. „Šetřil jsem si to,“ odpověděl Koundé se smíchem.

Obránce, který v klubu odehrál přes 140 zápasů a vstřelil jen sedm gólů, se stal hrdinou. Ještě před rokem ho fanoušci kritizovali a klub uvažoval o jeho prodeji.

Pod Flickem ale Koundé i další (Raphinha, Balde, Torres, Pedri) výrazně herně povyrostli. Tato výhra ve finále byla osmá barcelonská otočka sezony – a pro mnohé to byl důkaz, že treble je opravdu na dosah.

5. Yamalovo rozkvétání proti Interu

V semifinále Ligy mistrů se Yamal ukázal světu. V odvetě proti Interu měl šanci definitivně rozhodnout – místo zdržování ale vystřelil, trefil tyč a Inter vzápětí srovnal. V prodloužení pak skóroval znovu a postoupil.

Podle svědků ho po zápase chválili i hráči Interu. Ač mu je teprve 17, jeho výkony – patičky, centry, odvaha – byly dechberoucí. V této sezoně nasbíral 16 gólů a 24 asistencí ve 52 zápasech.

Lamine Yamal se tak stal symbolem nové Barcelony – talentované, zábavné, dravé… a přesto stále trochu nedokonalé.