První zájezd sezóny aneb návrat na Camp Nou? No

Po oficiálním oznámení návratu na Camp Nou 10. srpna (Gamper Cup) bylo jasné, že nová sezóna se již odehraje na rekonstruovaném svatostánku – byla jen otázka, kolik fanoušků bude moci jednotlivé zápasy navštívit. Alespoň takto to vypadalo dle oficiálních zpráv z klubu – realita ovšem byla jiná...

Nejenom, že se na Camp Nou neodehrál zápas o Gamperův pohár, nehraje se na něm dodnes. Naštěstí všichni účastníci souhlasili i se zápasem na Olympijském stadionu, a tak nám nic nebránilo do Barcelony vyrazit. 

Menší skupinka (možná jsem něco tušil, ale taky za tím byla opatrnost ohledně lístků na nový Camp Nou – alespoň původně) se sešla v Praze již velmi brzy ráno a po 8. hodině jsme byli v Barceloně, bylo tak před námi celých 5 dní.

Nejprve jsme si dali batohy na ubytování a hned jsme vyrazili do města. První trasu městem jsme zahájili u Torre Glóries, o něco dále jsme si v Parc Nord dali kafíčko, a poté pokračovali směr Vítězný oblouk, Parc de la Ciutadella, kolem Parlamentu a nejvyšších budov ve městě Torre Arts a Torre Mapfre až na pláže, kde proběhla další občerstvovací pauza. V tu dobu začalo pršet, každopádně byl to jemný letní deštík a hlavně – celý jsme ho proseděli na zahrádce pod slunečníkem u piva s výhledem na moře.

Následovala cesta lanovkou nad přístavem na kopec Montjuïc, což stále beru jako jednu z nejlepších atrakcí v Barceloně. Krátká procházka a následovala další pauza – tentokrát kafe na terase s nádherným výhledem na přístav a město celkově - a mohlo se vyrazit zpátky.

No a pro změnu přišla další pauza – tentokrát večeře v Tapa Tapa na pláži, a pak již směr ubytování. Tady nás čekal druhý déšť, naštěstí jsme ho celý proseděli v autobuse. Vzhledem k tomu, že někteří spali jen asi hodinu, byl večerní program ukončen a pokračovalo se v sobotu.

Krátká prohlídka pokračující rekonstrukce Camp Nou a mohlo se vyrazit do Port Vell, pak na Ramblu, kde jsme viděli první památku UNESCO – Palau Güell, a poté jsme se již vydali na Mercat de la Boqueria, tedy nejstarší a nejznámější trhy ve městě.

Kolem poledne nás čekala plavba lodí, což je další zpestřující a úžasný zážitek. Stejně jako vyhlídka ze sochy (respektive pod sochou) Kryštofa Kolumba.

Poté již oběd na mém oblíbeném náměstí Plaça Reial – nechyběla paella, mořské plody ani churros.

Blížil se zápas, přesunuli jsme se tedy na Plaça Espanya, kde je toho k vidění opravdu hodně – Arena, Benátské věže, Palau Nacional a samozřejmě úžasné výhledy. A odtud již směr Olympijský stadion.

Návrat na Camp Nou se tedy nekonal, ale shodli jsme se, že těch příležitostí vidět Barçu na Montjuïcu už nebude tolik, naopak na Camp Nou budeme hrát navždy.

Čekal nás zápas s Gironou, takže se čekalo hodně gólů a jasná výhra, ovšem když běželi hráči Girony potřetí sami na našeho brankáře, bylo otázkou, čí ta jasná výhra bude. Na konci prvního poločasu přišel třetí déšť – ten nejsilnější a tentokrát jsme se mu již jen tak nevyhnuli. Do bot tak teklo nejenom našim hráčům herně, ale i nám – doslova.

Po začátku druhého poločasu přestalo pršet – vrátili jsme se tedy na místa. Ale později začalo pršet znovu a nebyl to jen letní deštík. Každopádně nakonec to ničemu nevadilo – pod střechou (druhým patrem tribuny) se shromáždilo velké množství lidí, na trávník bylo vidět dobře a vytvořil se jakýsi „kotel“, kde především ke konci utkání byla úžasná atmosféra a nervy drásající konec jsme si zde užili opravdu na maximum. Především po vítězném gólu to byla neuvěřitelná euforie a radost všech přítomných/zmoklých.

Následovala večeře na střeše Areny a pak již překvapení – po třech letech totiž bylo obnoveno představení Magické fontány a to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

V neděli byl v plánu Park Güell. Demokraticky jsem nechal hlasovat, jestli pojedeme autobusem, které nemám tak nastudované a považuju je za mírně nespolehlivé (i když by nás dovezl jen 3 minuty od cíle), anebo metrem, které znám, jezdí často, ale museli bychom pak pěšky o něco déle. Zvítězil autobus. Přijel pozdě, byl ihned přeplněný námi a asijskými turisty (Katalánci a další v tuto dobu ještě spí) a aby toho nebylo málo – po pár zastávkách se mu porouchaly dveře a dál prostě nejel. Další by sice o něco později přijel, ale bylo jasné, že se do něj všichni nevejdeme, a tak jsme zvolili cestu po vlastních. Demokracie ohledně cest tedy brzy skončila :-D.

Po 2. památce UNESCO (parku) přišla hned 3. - Casa Vicens. Pak jsme měli v plánu brzký oběd, ale Chalito ještě ani neotevřelo, a tak jsme zvolili Tapas Les Corts naproti a nebyla to vůbec špatná volba. V tomto podniku jsme se během našich zájezdů zastavili podruhé, kvalita jídla se potvrdila a co víc – mají tady i úžasné dezerty.

Plaça Catalunya, Palau de la Música Catalana (4. památka UNESCO), Catedral de Barcelona a Plaça Sant Jaume – to byl plán ve městě, než jsme vyrazili směr tréninkové centrum.

Tam nás kromě prohlídky okolí včetně La Másie, čekal zápas Ženského týmu na stadionu Johana Cruyffa.

Každopádně jen část naší skupiny, druhou čekal koncert v Palau de la Música Catalana. Utkání ženského výběru bylo takové, že jsem občas přemýšlel, jestli by představení v Palau nebyla lepší volba, ale světlé a záživné momenty se našly. I když budu upřímný – nebylo jich mnoho.

Po zápase, respektive koncertu, jsme se sešli ve Frankfurtu, což je hospoda hned vedle našeho hostelu a je to naše tradiční zastávka. Kromě piva a Sangrie mají i tapas, takže pro nás ideální kombinace.

V pondělí jsme dohnali resty, co se města týká  - Hospital de Sant Pau, samozřejmě Sagrada Família a domy Gaudího – tedy 4 zbývající památky UNESCO, ale i další krásné domy jako například Casa Terrades.

Tentokrát jsme pauzu na občerstvení zvolili v Casa Amatller, tedy v domě hned vedle Casa Batlló, kde dostanete tu nejlepší čokoládu v Barceloně. A po rozchodu (někteří měli prohlídku Sagrady) proběhla další občerstvovací pauza, tentokrát ta hlavní - v restauraci Luise Suáreze.

Pondělní program jsme zakončili u Camp Nou – vyhlídka na rekonstrukci a hlavně fanshop, kde se někteří opravdu rozjeli.

Jak jsme v pondělí skončili, tak jsme v úterý začali – znovu nás čekal Camp Nou, kde jsme potkali Tomáše Satoranského, podívali se na kanceláře FC Barcelony, vyfotili se u znaku, kde se fotí nové posily týmu a samozřejmě jsme šli do Barça Café pro cappuccino se znakem bez znaku :-).

Následně nemohla chybět prohlídka muzea a poslední nákupy v Botize. Někteří vyměnili prohlídku muzea FC Barcelony za muzeum Pabla Picassa. Náš pobyt jsme zakončili tapas přímo v areálu Camp Nou, což nedoporučuji, jelikož se znovu potvrdilo, že nikde není horší servis, než právě tady.

Již nás čekala jen cesta na letiště, utracení posledních eur, návrat do Prahy a cesta domů. Návrat na Camp se sice nekonal, ale zažili jsme napínavý zápas, vítězné utkání ženského týmu, viděli všech 8 památek UNESCO a další nádherná místa v Barceloně, projeli se lodí i lanovkou, vychutnali si výhledy ze všech možných míst včetně sochy Kolumba a ochutnali opravdu hodně skvělého jídla a pití, někteří si dokonce vychutnali koncert v Palau de la Música Catalana.

Děkuji všem zúčastněným a těším se na brzkou shledanou – v Barceloně nebo kdekoliv jinde (kromě Sedlčan :-)).

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

 

Tomáš "Migueli“ Škurek 

PB Lleó de Dues Cues