PŮVOD KLUBOVÝCH BAREV FC BARCELONY

I když ohledně původu barcelonských barev neexistuje absolutní jistota, klub se přiklání k teorii, že pocházejí od rugbyového týmu ze školy Merchant Taylors v Crosby (Liverpool), kterou bratři Wittyové navštěvovali.

Po mnoho let se objevovaly různé spekulace o tom, odkud vlastně klubové barvy FC Barcelony vzešly. Je známo, že při zakládání klubu bylo rozhodnuto o jeho názvu, nikoliv však o barvách dresu.

Až při druhém setkání členů klubu, 13. prosince 1899, byla vybrána modrá a červená, čímž vzniklo blaugrana (blau=modrá, grana=granátová). Asi 10 let byly tyto barvy doplňovány bílými trenýrkami.

Takhle vypadal úplně první dres Barcelony

Existuje mnoho teorií, které se snaží vysvětlit, proč tomu tak bylo. Říkávalo se, že barvy byly zvoleny, protože je zrovna matka jednoho z hráčů měla k dispozici. Tato teorie však byla vyřazena, protože se ukázalo, že dotyčný hráč (Comamala) za Barcu nedebutoval dříve než v roce 1903. Další teorie říká, že byla zvolena modrá s červenou podle dvoubarevných per, která byla v tu dobu používána účetními. Podle jiné teorie jde o barvy švýcarského kantonu, kde se zakladatel klubu Joan Gamper narodil, toto tvrzení však bylo kategoricky zamítnuto. Poté se Barcelona v Lize mistrů utkala s Basilejí a začalo se prohlašovat, že barvy klubu byly vybrány podle tohoto švýcarského týmu. Emma Gamper, vnučka zakladatele klubu, však ve své knize doložila, že Gamperovými týmy ve Švýcarsku byly Excelsior a poté Zurich. Zurich také sám založil a vedl a měl k němu daleko bližší vztah než k Basileji, kde hrál jen velmi krátce.

Ve skutečnosti se v rané historii klubu chodilo kolem této sporné otázky po špičkách. Žurnalista Daniel Carbó, který v roce 1924 na 25. výročí klubu napsal ‚Historii FC Barcelony‘, uvedl: „Bylo dohodnuto, že klubovými barvami se stanou modrá a červená.“ Nic víc. Albert Maluquer v roce 1949 připsal barvy švýcarskému klubu, za který Gamper hrál, neobjasnil však, o který klub mělo jít. Vše nasvědčovalo tomu, že i když šlo o svědky, kteří znali přímo zakladatele klubu, neexistovala ověřená odpověď na to, odkud klubové barvy pocházejí. Nebo tuto otázku nikdo nepovažoval za důležitou, alespoň dodnes.

Večer s bratry Wittyovými a Gamperem

Joan Gamper snad nepotřebuje být fanouškům Barcelony představován, je tu však několik dalších klíčových mužů, kteří stáli u zrodu klubu. Dva z nich byli bratři Wittyové, Frederick Arthur a Ernest, kteří byli při počátcích klubu velmi aktivní. Účastnili se již zmiňovaného klubového setkání ze 13. prosince 1899, na kterém bylo rozhodnuto o modré a červené. Potomci těchto klíčových postav pátrali po odpovědi na otázku, proč byly zvoleny právě tyhle dvě barvy.

Barça z roku 1900/01. Horní řada zleva: Witty, Reig, Meyer, Cabot. Pod nimi: Llobet, Whirdekher, Valdés. Spodní řada: Parsons, Steinberg, Gamper, Green, Cenarro

Manela Gampera, vnuka zakladatele Joana, vždy trápilo, že od svého otce Joana-Ricarda Gampera nezjistil o této záležitosti více. Ten totiž se samotným zakladatelem a svým otcem (Manelovým dědečkem) strávil celé hodiny nad rozhovory o jeho milované Barçe. Naproti tomu, Michael Witty, vnuk Fredericka Arthura Wittyho, měl štěstí, protože jeho otec žil až do svých 89 let a o Barçe byl schopen hovořit obšírně.

Michael vždycky říkal, že klubové barvy vzešly ze školy, kde jeho dědeček studoval – z Merchant Taylors v Crosby v Liverpoolu. Tato teorie však není jediná, která se udržovala v záznamech. Přirozeně, během 75. výročí klubu se vzpomínalo na hodně příběhů z jeho historie. A byl to právě Frederick Witty, syn Fredericka Arthura a otec Michaela, který si všiml, že nikdo neřeší původ klubových barev. Rozhodl se tedy napsat do Liverpoolu, aby zjistil, zda modrá a červená byly opravdu barvami školy. Odpověď zněla jasně: modré a tmavě červené byly pruhy na dresech školního ragbyového týmu, za který oba bratři při svých studiích hráli. Tato informace vypadala významně, zůstala však bez povšimnutí a nikdo už o ní nemluvil.

Roky uběhly a příběh o původu klubových barev se opět vrátil do rozhovorů mezi Wittyovými a Gamperovými, kteří vytvářeli možnou teorii. A právě ta byla před několika týdny představena klubu, nejdříve v Centru dokumentace, poté samotnému prezidentu Bartomeuovi. Společně s fotografií ragbyového týmu, kde jsou zachyceny modré a červené pruhy, a rodinnými záznamy chtěli Manue a Xavier Gamperovi a Michael Witty objasnit schůdnější verzi: na setkání, kde bylo rozhodnuto o barvách klubu, navrhli bratři Wittyové barvy svého školního týmu a Gamper, který byl ‚almou mater‘ klubu, určitě nápad vřele uvítal, protože podobné pruhy už jednou oblékl v Basileji v roce 1896, i když zde hrál jen krátce.

Kdyby se Gamper rozhodoval podle svých bývalých klubů, pravděpodobně by zvolil barvy Excelsioru nebo Zurichu, který založil, nazval podle města (stejně jako FC Barcelonu), a kde byl také kapitánem. Shoda okolností, že o barvách se rozhodovalo zrovna na setkání, kdy se bratři Wittyové přidali ke klubu, je v souladu s touto teorií. Ve skutečnosti to byl Gamperův vnuk, Manel Gamper, kdo byl ráznější: „Bylo by vhodné potvrdit pravost tohoto faktu oficiálně, aby se zabránilo tomu, že někdo bude prosazovat ty nejvíce za vlasy přitažené teorie. Měli bychom o tom mluvit více, protože to bude oficiální verze klubu.“

Michael Witty k tomu přidal: „Můj otec mi vždy vyprávěl, co mu říkal můj dědeček. A já osobně, jako mladý muž, jsem o tomto tématu s dědečkem hovořil. Potvrdil mi platnost této teorie s Merchant Taylors, ale byl příliš skromný na to, aby tomu věnoval nějakou zvláštní pozornost.“

Koneckonců, při nedostatku psané dokumentace, ústní svědectví vypadá jako klíčové. Verze předložená rodinami, které jsou spojeny se založením klubu, se tedy jeví jako ta nejpravděpodobnější a klub ji podporuje. Možná se jednoho dne, nějakou shodou náhod, objeví dokument, který by tuto teorii potvrdil. Do té doby však zůstaneme u prohlášení, že tohle je ta nepravděpodobnější teorie.