VÝJEZD DO MNICHOVA ANEB MAGICKÉ SEMIFINÁLE LIGY MISTRŮ

VÝJEZD DO MNICHOVA ANEB MAGICKÉ SEMIFINÁLE LIGY MISTRŮ

FC Barcelona se po dvou letech utkala v semifinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov a náš fanklub při tom samozřejmě nemohl chybět.

I když se jednalo o jeden z neprestižnějších zápasů na světě a Mnichov je od České republiky jen kousek, o vstupenku na tento zápas požádalo pouze 17 členů našeho fanklubu. Nejprve nám klub přidělil 10 lístků, což je docela vysoký počet a tak jsme mohli být relativně spokojeni. Před prvním zápasem semifinále však přišla z Katalánska velice radostná zpráva a nakonec bylo naší penyi přiděleno 17 lístků a tak se dostalo úplně na všechny žadatele.

Začali jsme tak pomalu plánovat cestu a program. Nakonec většina z nás z časových a dalších důvodů zvolila pouze návštěvu zápasu bez prohlídky města. Já jsem dorazil do České Třebové, odkud jsme měli vyjíždět s Hábou. Dorazil i JakubFCB alias stréc a mohli jsme vyrazit směr Praha, kde jsme měli nabrat posledního člena naší posádky, Caltica. Cesta to byla opravdu veselá a nezapomenutelná, ale bohužel jak už to v této sestavě bývá, málokterý vtip či hláška jsou zveřejnitelné. Jedna z největších hlášek byl zřejmě strécův „zlatý déšť za 500“, ale tady je cenzura opravdu nutná, takže pokud to někoho opravdu zajímá, může se ho na to zeptat třeba na Velkém letním srazu. Probrali jsme spoustu témat od Barcelony, přes Barcelonu až po Barcelonu. Řeč přišla i na Penya karty a jejich výhody a využití. Na jedno z hlavních náš prezident při sepisování těchto výhod zapomněl, a to na nachystání lajny pro „srolovanou Emičku“. Alespoň tedy podle nejmenovaného člena z Blanska. Cesta pokračovala a brzy jsme dorazili do naší oblíbené Prahy, kde jsme u KFC vyzvedli Caltica a mohli jsme vyrazit směr Mnichov.

Ještě před vjezdem do Německa jsme se chtěli posilnit nějakou zdravou stravou a tak jsme zastavili u McDonaldu. Zde jsme narazili na několik českých fanoušků Bayernu, kteří nás mile pozdravili. Zvlášť JakubaFCB, kterému jeden z Bayernistů ukázal, že ho podřízne a že dostaneme 4:0 (jak se asi tváří teď? J). Vjeli jsme do Německa a nebyli jsme si úplně jistí, jaká je povolená rychlost. Když jsme se dozvěděli, že je neomezená, Hába na to hned dupnul, že prý musí vyzkoušet, co to nové auto umí, což stréc komentoval slovy: “Hmm, tak se sejdeme na JIPce, snad nás aspoň dají na stejný pokoj.“ Pokračovali jsme v cestě a pomalu se blížili k Allianz Areně. Cesta ubíhala velmi rychle, zvlášť když nás Jakub neustále zásoboval svými historkami a příhodami, hlavně jeho návštěvy doktorů a oslavy Ligy mistrů v 2011 s Jukeboxem neměli chybu. Dorazili jsme do cíle a zaparkovali pár metrů od domovského stánku Bayernu Mnichov, zakoupili Arena kartu, která je nutná pro zaplacení parkovného a pak se procházeli v okolí stadionu. Nutno říct, že jsem byl z Allianz Areny mírně zklamán a že na mě zase tolik nezapůsobila. U stadionu jsme potkali i Tomáše Rolinka (prý nějaký hokejista či co) a pomalu se začali scházet vedle pojízdného fanshopu Bayernu Mnichov.

Pro fanoušky Bayernu z Německa, ale i z dalších koutů světa, jsme se stali doslova atrakcí a velká část z nich se s námi chtěla vyfotit. Máme tak momentku například i s fanouškem z Afganistánu. Kolem sedmé hodiny dorazil i prezident fanklubu Valdo s očekávanými lístky na zápas. Proběhlo další focení s vlajkami fanklubu za zpívání chorálů. V jednu chvíli nás při tomto připravování na zápas fotilo snad 10 různých lidí a tak jsme si připadli docela jako celebrity. Hlavně strécovi rostlo ego a chtěl za tyto fotky začínat vybírat eura. Narazili jsme ještě na jednoho fanouška Barçy ze Slovenska, který žije v Mnichově. Když se dozvěděl cenu lístků a možnosti fanklubu, ihned Valda požádal o kontakt. Prý naši členskou základnu rozšíří o řadu členů a samozřejmě i karavan, se kterým plánuje jezdit na zápasy. Kromě fanoušků Bayernu z celého světa se u naší skupiny objevil i fanoušek Dynama Drážďany, který si velmi dobře rozuměl s Valdem. Nakonec to skončilo výměnou fanklubových šál. Nutno však podotknout, že z toho lépe vyšel německý fanoušek, jelikož naše šála je mnohem hezčí a kvalitnější.

Po rozdělení lístků jsme se pomalu vydali na stadion. Velkým překvapením bylo, že vstup do sektoru hostí není nijak oddělen a do areálu Allianz Areny vstupují všichni fanoušci společně. Dalším překvapením bylo i to, jak moc byli fanoušci Bayernu milí a přátelští. Po připevnění fanklubových vlajek jsme se přesunuli na naše místa. Zkusili jsme již před zápasem rozeřvat kotel pokřikem: „O le le, o la la, ser del Barça és, el millor que hi ha!“ ale s moc velkým úspěchem se to nesetkalo, spíš na nás většina lidí koukala jak na blázny. Stadion se pomalu plnil a atmosféra byla čím dál hlasitější. Po rozcvičce hráčů a menší pauze přišel na řadu nástup obou mužstev a znělka Ligy mistrů v ohlušující atmosféře s úžasným choreem domácích fanoušků.

Po zahájení zápasu začali fanoušci Bayernu svůj koncert, který skončil vlastně až několik minut po ukončení zápasu. Ať bylo skóre jakékoliv, pořád fandili se stejným nasazením a odhodláním – tak jak to má být. I když po prvním gólu celku z Mnichova se do některých vkrádala mírná nervozita, atmosféra byla v sektoru hostí úžasná a o postupu do finále nikdo nepochyboval, o čemž svědčil i pokřik „sí, sí, sí, nos vamos a Berlin!“ Stejně jako při výjezdu na Atlético, i zde šířili čeští fanoušci Barçy českou kulturu a tak jsme dva Katalánce naučili krásné české slovíčko – ku*va, které bylo dost často zmiňováno hlavně ve druhém poločase. O chvíli později přišel gól Blaugranas a nadšení se ještě vystupňovalo. Po druhém gólu Neymara už byla atmosféra v našem sektoru elektrizující a slavilo se vlastně až do poločasové přestávky. Druhý poločas byl slabší jak ze strany hráčů, tak i fanoušků. Většině se jakoby ani nechtělo fandit a celý sektor se přidal jen výjimečně, např. při chorálu „boti, boti, boti, madridista qui no boti!“ I tak jsem měl ale z některých pocit, že to vlastně ani nejsou fanoušci Barcelony. Neměli na sobě dres či jiné oblečení se znakem klubu, neznali chorály, jakoby se jen přišli podívat na fotbal, což v sektoru hostí není úplně ideální. Ale jak jsme se shodli – máme nejlepší tým, stadion, město, mládež atd. a kdybychom měli i nejlepší fanoušky, tak už bychom toho asi chtěli přece jenom moc J. Druhý poločas ovládali svěřenci Pepa Guardioly, kteří přidali dva góly do sítě ter Stegena, který i tak předvedl naprosto úžasný výkon a vychytal minimálně dva jisté góly. I když mohl být závěr ještě více nervóznější, další chybu už katalánský velkoklub neudělal a tak po prohře 3:2 s přehledem postoupil do finále Ligy mistrů v Berlíně.

I když byli někteří členové nespokojení a podobné reakce jsem četl i v diskuzích, tak by si měli všichni uvědomit, že za celou naši bohatou historii je to teprve osmé finále PMEZ či LM a je to tedy něco neobvyklého a úžasného. Sice jsou fanoušci namlsaní z posledních let, ale i tak by si měli uvědomit, jaký úspěch to je a musí pochopit, že když tým vyhraje první zápas 3:0 a v odvetě vede po poločase 2:1, že už se nikam nepožene, zvlášť když ho čeká těžký zápas s Atléticem Madrid.

Zápas byl ukončen a slavil se postup do finále a i když hráči FC Barcelony svým fanouškům přišli poděkovat, přece jenom jsem čekal něco víc, než jen krátké zatleskání a rychlý odchod do kabin. No bohužel… Ještě chvíli jsme se kochali krásami Allianz Areny (nutno podotknout, že krás Camp Nou zdaleka nedosahuje), udělali společnou fotku a pomalu se rozešli ke svým autům a vyrazili domů.

Výjezd z parkoviště vypadal na dlouho a tak jsme se ještě krátce prošli u stadionu a následně vyrazili. Po několika minutách, kdy už jsme byli pár set metrů od Allianz Areny nás opět úžasně navedla navigace a tak jsme odbočili špatně a světě div se, opět jsme byli u stadionu Bayernu Mnichov. Udělali jsme tak ještě jedno kolečko a konečně vyrazili směr Česká republika. Diskuze byla opět bohatá, témata někdy až zarážející, ale opět nepublikovatelná. Úřadoval opět hlavně stréc, který se se se svým vyřvaným hlasem z fandění cítil jako Láďa Kerndl.

Tentokrát jsme mířili do Hradce, ale ještě předtím jsme jeli Caltica odvézt domů do Kamenného Mostu. Tato malebná vesnička, která podle našich názorů snad ani nemůže být na mapě, je opravdu mimo civilizaci a tak cesta byla trnitá. Po pár esíčkách, šikanách a projetí vesnic, o kterých jsme my (a asi ani nikdo jiný) nikdy neslyšeli, jsme se opravdu ocitli v Kamenném Mostu. Caltica jsme dovezli až před dům, kde se nám pochlubil svým krmelcem (ano, opravdu mají před domem krmelec) a mohli jsme vyrazit směr Hradec. Na nádraží jsme dorazili s předstihem a tak jsme v klidu se strécem stihli vlak, který ale po prvním kilometru měl zpoždění již 9 minut a předběhl by nás snad i Chygrynskiy. Domů jsme ale všichni dorazili bez problémů, dokonce i do Blanska se našel spoj.

Máme tak za sebou další z podařených výjezdů našeho fanklubu. Úžasný zápas v nepopsatelné atmosféře se šťastným koncem, kdy jsme se mohli radovat z postupu do finále Ligy mistrů v Berlíně.

Závěrem bych chtěl poděkovat Valdovi za zařízení lístků, Hábovi, Strécovi a Calticovi za nezapomenutelnou cestu a všem členům, kteří se tohoto zápasu zúčastnili.

Visca el Barça i visca la nostra Penya!

 

Tomáš “Migueli“ Škurek

1.Viceprezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues


Diskuze ke článku

Žádné diskuzní příspěvky. Buďte první!


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit
Fanklubový eshop FC Barcelona