CoolCamp

VÝJEZD NA EL CLÁSICO A ČTVRTFINÁLE LIGY MISTRŮ

 VÝJEZD NA EL CLÁSICO A ČTVRTFINÁLE LIGY MISTRŮ

Prestižní El Clásico, zápas Juvenilu A, venkovní utkání Barçy B a také čtvrtfinále Ligy mistrů s Atléticem Madrid. To vše a mnohem více bylo na programu dalšího výjezdu našeho fanklubu Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues.

O tom, že v této sezóně vyrazím na El Clásico, jsem byl rozhodnutý hned po rozlosování La Ligy. A stejně to viděl i Gianni. K výjezdu na toto prestižní utkání se ještě přidali další tři členové naší Penyi. Docela mě překvapilo, jak malý zájem byl o lístky na každoročně největší ligový zápas sezóny. Našemu fanklubu bylo přiděleno hned 5 lístků a tak se dostalo na všechny žadatele, kteří vzhledem k pravidlům o přidělování vstupenek mají na tento zápas možnost vyrazit.

Ke mně a Giannimu se ještě přidal Vojta, pro kterého to byla premiéra na Camp Nou. Dále Patrick, který po finále Copa del Rey měl chuť vyrazit na další prestižní zápas a jako poslední se k nám přidal Milan.

Nejprve do hlavního města Katalánska vyrazil Patrick, který byl oproti nám ostatním v Barceloně již o pět dní dříve. A za tu dobu toho stihl opravdu hodně – kromě hlavních míst v BCN také ty méně známé, a pak i basketbalovou Euroligu, kde se spřátelil se skupinou Dracs. Místní členové ho dokonce po zápase pozvali do své klubovny, což se určitě nestává často. O tomto nevšedním zážitku vám však poreferuje sám Patrick.

Většina z nás vyrazila do Barcelony v pátek, tedy den před zápasem. Ihned po přistání mi přišla zpráva od prezidenta fanklubu Valda, ve které stálo: „Vidím, že už jste lístky na El Clásico vyzvedli.“ Jelikož jsem měl lístky vyzvednout já a nacházel jsem se stále ještě v letadle, hodně jsem znervózněl. Přemýšlel jsem, kde se stala chyba a ihned psal sms Valdovi. Až těsně před odesláním mi došlo, že je prvního dubna. Jednalo se tak o apríl, který jsem ještě pár minut rozdýchával.

Z letiště jsme se vydali nejjednodušší cestou (i když ne nejlevnější), a to novou linkou metra. Sice nejsem nějaký venkovský balík a metro jsem už viděl, ale jet vlakem metra bez řidiče a mít možnost stát u předního skla vozu a sledovat cestu tunelem je určitě zajímavé.

Před našim bytem jsme se setkali s Giannim, který letěl z Bratislavy. Po ubytování jsme jako první vyrazili vyzvednout lístky na zápas s Realem Madrid. Naštěstí vše proběhlo bez problémů. I když při trošku delším čekání jsem začínal být mírně nervózní. Následně jsme se vydali vyjádřit respekt Johanu Cruyffovi.

Poté jsme se zastavili u sochy Kubaly a znaku, u kterého se fotí nové akvizice Barçy. Pak jsme se také zašli podívat na Exposició Espai Barça - výstavu k projektu rekonstrukce stadionu, nového Palau Blaugrana, nového stadionu Barçy B a dalších klubových budov a prostor. A nakonec jsme vyrazili do Botigy, ve které se dá pořídit opravdu cokoliv. Novinkou je například olivový olej. Ale předražený olivový olej by si kvůli znaku FC Barcelony koupil jen blbec (vzal jsem si dva).

Následovala návštěva Hospital Sant Pau a Sagrada Família, a také nedaleká výstava FC Barcelony. Ta se neustále mění, v současné době je k vidění sbírka 45 dresů řeckého fanouška. Všechny dresy jsou přímo od hráčů a řada z nich je podepsaná celým týmem. K vidění jsou i dresy z 80. let a další skvosty.

Poté přišla na řadu tradiční návštěva českého Pivobaru, kde jsme se všichni sešli a kde jsem předal všem šťastlivcům lístky. Po pár plzních a doladění výjezdového programu jsme vyrazili na byt.

V sobotu byla na programu prohlídka města. Začali jsme přístavem a sochou Kolumba (kde někteří vyrazili až nahoru), a pokračovali dalšími místy kolem Rambly. A pak především Palau Güell, Placa Reial, Placa Sant Jaume a odtud známou ulicí Bisbe až ke Catedral de Barcelona a následně k Palau de la Música Catalana. Od tohoto skvostu jsme se vydali na Placa Catalunya a poté na Passeig de Grácia, kde je toho k vidění opravdu hodně. Vyzdvihl bych především Union y El Fénix, Casa Lleó i Morera, Casa Amatller, Casa Batlló a Casa Milá. Na Diagonále jsme si stihli ještě prohlédnout Casa Comalat, Palau Baró de Quadras a Casa Terrades les Punxes a následně jsme vyrazili na Placa Espanya, kde se naše cesty rozdělily. Gianni s Vojtou vyrazili k Muzeu umění, Olympijskému stadionu a Montjuïc Castle a já k různým maličkostem kolem Placa Espanya a ulice Parallel.

Po prohlídce města přišel na řadu sraz Ultras/Hooligans FCB na Placa d'Osca a následně pochod ke stadionu. Na tomto malém náměstí se sešlo několik stovek a později možná i tisíc radikálních fanoušků FC Barcelony. K vidění byli především členové skupiny Boixos Nois. Dělobuchy, světlice, dýmovnice, alkohol a hlavně chorály a úžasná atmosféra. Přiznám se, že několik chorálů jsem neznal, a tak je potřeba si doplnit znalosti. I když jsme pár momentek udělali, spíš jsme se věnovali tomu, abychom si tuto atmosféru co nejvíce užili. Navíc členové těchto radikálních skupin vidí opravdu neradi, když je někdo fotí.

V 18:00 začal pochod ke stadionu. K proudu fanoušků se přidávali další a další. Dýmovnice, světlice, to vše bylo opět k vidění, stejně jako hodně hlasitá atmosféra. Doprava byla odkloněna, lidé se zastavovali a sledovali co se děje. Jednalo se opravdu o nevšední a úžasný zážitek. V jednu chvíli se k průvodu přimotal fanoušek v dresu Realu Madrid. Může být rád, že to skončilo pouze “vykázáním“ a sprostými pokřiky, protože s Boixos Nois si není radno zahrávat a nejeden člen si odseděl pár let ve vězení.

Těsně před stadionem byla na jednom balkóně k vidění vlajka Realu Madrid, u které stála postarší dáma a s úsměvem nám mávala. Měla velké štěstí, že byla tak vysoko a že ji někdo nemohl zasáhnout například plechovkou piva. Následně jsme se vydali již přímo na stadion - na rozdíl od drtivé většiny Boixos Nois, kteří mají na stadion vstup zakázán.

Po kontrole jsme se vydali na svá místa. Při neustálém stoupání jsem to komentoval slovy: „to sedíme v pěkné p*deli“ – na což dva kolemjdoucí česky odpověděli: „my taky“. Nebyli jsme tak jediní z České republiky kdo na El Clásico vyrazil - kromě členů našeho fanklubu byla na stadionu i celá řada dalších fanoušků z Česka. Jedny z nich jsme potkali již v pátek v Pivobaru – lístky však měli přes zprostředkovatele – za 37 tisíc.

I když jsem vzhledem ke stoupání nebyl, co se týká míst, příliš optimistický, nakonec jsem byl mile překvapen. Sice jsme seděli ve třetím patře, ale i na tomto místě je na hřiště krásně vidět. Navíc máte celý stadion jako na dlani a ani do budoucna bych se těmto místům nebránil. Navíc cena do tohoto sektoru je určitě mnohem přijatelnější.

Atmosféra byla již před zápasem úžasná. Na stadion si nakonec našlo cestu přes 99 tisíc lidí. Těsně před výkopem přišlo na řadu video, ve kterém řada bývalých hráčů, trenérů a dalších lidí spojených s klubem vzpomínala na Johana Cruyffa a za vše mu děkovala. Stadion v tu chvíli utichl a všichni se slzami v očích jen mlčky sledovali toto velmi emotivní video. Poté již přišel na řadu nástup hráčů, kteří na hřiště nastupovali za znění barcelonské hymny, která krátce po začátku z reproduktorů utichla a pokračovala v režii samotných fanoušků. Přitom také celý stadion vytvořil nádhernou mozaiku s nápisem Gracies Johan a velkým dresem s číslem 14.

Minutu ticha před výkopem bohužel narušilo pár blbečků, kteří si zrovna v tomto okamžiku nemohli pomoci a museli zařvat “Visca el Barça“ nebo "Cristiano Maricón". Zápas to byl skvělý a hlavně hodně napínavý a nervydrásající. Téměř sto tisíc fanoušků vytvořilo úžasnou atmosféru. Od začátku 15. minuty (tedy když na ukazateli svítila 14) celý stadion vstal a celou minutu tleskal Cruyffovi a znovu mu tak vzdal hold. Jednalo se znovu o velmi silný a emotivní zážitek.

Zápas pokračoval ve vysokém tempu, ale bohužel druhou polovinu druhého poločasu jsme nezvládli, a tak si 3 body odvezl Real Madrid. Zápas nemá smysl nějak více popisovat, každý ho viděl. I když je pravda, že zápas zhlédnutý v televizi a přímo na stadionu se hodně liší.  V televizi vám toho hodně unikne, nemáte takový přehled o celé hře a nic vám nenahradí atmosféru a pocit přímo na stadionu.

Krysy opouštějí loď jako první, a tak již po inkasovaném druhém gólu začala řada “fanoušků“ odcházet ze stadionu. I když jsme El Clásico prohráli, všichni jsme se shodli, že prohra k fotbalu patří a i tak to byl skvělý zápas v nepopsatelné atmosféře, a navíc máme další důvod proč v budoucnu na El Clásico vyrazit znovu a tentokrát si snad již vychutnat vítězství. 

Po cestě z tribun jsme se vydali ke znaku fanklubu, kde jsme udělali tradiční momentku a následně vyrazili na byt. Nebylo bohužel co slavit a tak jsme si dali jen jedno zdravotní. Po cestě nás zastavili dva fanoušci, kteří si vyfotili naše lístky, aby se mohli kamarádům pochlubit, že na zápase byli taky. Náš fanklub se tak během jedné sezóny zúčastnil domacího i venkovního El Clásica.

V neděli jsme vyrazili do tréninkového centra, kde jsme počkali na příjezd hráčů. Po zastávce v McDonaldu u zajímavé budovy Walden 7 jsme se vydali zpátky do Ciutat Esportiva, kde měl zápas Juvenil A. Centrum se dá volně projít téměř celé. I řada dalších mládežnických týmů zrovna hrála svůj zápas. K místu, kde mají hráči A-týmu svá auta nebo k Camp Tito Vilanova se však nedostanete. I když několik lidí na hráče čekalo – a hráči se s nimi ochotně fotili a rozdávali podpisy, jednalo se většinou o známé hráčů či VIP.

Zápas dorostu byl velice zajímavý. Juvenil A vyhrál 2:0 a to díky dvěma krásným gólům. Na tento zápas si našlo cestu několik stovek fanoušků, včetně korejského fanklubu hvězdy týmu Leeho. Po skončení utkání jsme vyrazili na další zápas – tentokrát venkovní match Barçy B. Nejeli jsme však nikam daleko, utkání se hrálo v Badaloně, což je hned vedle Barcelony a dostanete se tam i metrem. 

Stadion Badalony byl menší, než jsme očekávali, ale moc stadionů s výhledem na moře nenajdete. Cena vstupného naopak vyšší, než jsme předpokládali. Barça B remizovala 1:1. Gól vstřelil Gumbau, který si již párkrát zahrál i za A-tým. Měl jsem pocit, že na tribuně kousek od nás sedí Iván de la Peňa, ale jistý si tím nejsem. Několkrát jsem ale vyhlížel Carlese Puyola, který často de la Peňu na sportovní akce doprovází. Po zápase nebyl problém jít na hřiště a s kterýmkoliv hráčem se vyfotit. Barcelonské béčko dorazilo do Badalony týmovým autobusem, ve kterém jezdí i hráči A-týmu a i z něho se stala zajímavá atrakce pro všechny fanoušky (a my jsme nemohli chybět).

V pondělí vyrazil Vojta na Camp Nou. Bohužel Camp Nou tour je omezená nejenom v den utkání, ale také den před, pokud je na programu Liga mistrů. My s Giannim (a Estrellou) jsme se vydali na mé nejoblíbenější místo – Turó de la Rovira. Cesta nahoru je však v současné době jednodušší než dříve - kromě dvou eskalátorů jsou tu také dva výtahy, a tak se nahoru dostane docela snadno za pár minut. Počasí tentokrát nebylo ideální, i tak se nám ale naskytl skvělý výhled na Barcelonu.

Gianni poté vyrazil na Tibidabo. Já jsem tam byl však relativně nedávno, a tak jsem se vydal za dalšími skrytými skvosty Barcelony – především kolem ulice Parallel, Rambly a Ravalu, což je podle mého názoru nejhorší a nejošklivější čtvrť Barcelony (i tak ale stojí za návštěvu). Po cestě jsem šel kolem žebráka, který zrovna počítal svůj výdělek - měl u sebe přes 100 eur, což je za dopoledne velice slušná šichta. Pak jsme se sešli na Placa Catalunya a vyrazili k Parc de la Pegaso a odtud k Pont de Calatrava, Parc de Clot, Parc Central del Poblenou a dalším ne tolik známým místům. Tedy čtvrť kolem Torre Agbar a okolí - tato čtvrť se neustále rozrůstá a každým rokem tu vyroste nějaká zajímavá moderní budova. Má tu také sídlo řada světových firem. 

V úterý jsme vyrazili opět ke Camp Nou a do Botigy, a následně se vydali do přístavu a Muzea historie Katalánska. V Botize je možné uplatnit slevu na Penya kartu, bohužel se jedná pouze o 5 %. Jeden nejmenovaný člen si omylem koupil dámskou bundu, ale v Křenovicích to prý stejně nikdo nepozná. Počasí nebylo vůbec ideální – pršelo a dokonce byla taková mlha, že nešel ani vidět Montjuïc Castle, což se v Barceloně nestává často.

Po návštěvě tohoto zajímavého muzea se naše cesty opět rozdělily. Gianni vyrazil do Thalasso lázní. Prý si po všem tom chození už potřeboval odpočinout. A já vyrazil vyzvednout svého kámoše Rikyho, který dorazil na čtvrtfinále Ligy mistrů s Atléticem Madrid. Po ubytování v hostelu jsme se vydali k Sagrada Família. Návštěvu interiéru jsme však odložili, jelikož by se dvě hodiny čekalo a už jsme neměli tolik času – zápas se blížil. Vyrazili jsme proto na Placa Espanya, kde je toho k vidění opravdu hodně - Arena, Benátské věže, Font Mágica, Muzeum umění a hlavně skvělý výhled na celé město. Odtud jsme se vydali na Olympijský stadion, který je přístupný veřejnosti zdarma a následně kolem Poble Espanyol na byt, kde jsme se začali připravovat na zápas. Po pár Jägermeisterech jsme vyrazili na Camp Nou.

Při stání ve frontě za mnou stála muslimka s obřím kufrem a dožadovala se vstupu na stadion. Rasista ani xenofob nejsem, ale jsem rád, že ji tam nepustili. Na zápasy byl dokonce zákaz vstupu s ledvinkou natož s takto velkým zavazadlem. Pořadatele se ptala, kde by si ho mohla nechat – ten jen odsekl, že neví.

Po fotce u znaku Penyi jsme se vydali přímo na stadion. Tentokrát jsme seděli ve druhém patře na tribuně SUD, tedy nad barcelonským kotlem. Místa to byla opět skvělá a zatím mi na Camp Nou bylo vždy jedno, kde jsem seděl – pokaždé byl krásný výhled a každé místo mělo něco do sebe. Jediné místo, které bych asi nedoporučoval je první patro – úplně dole uprostřed, tedy například sektor barcelonského kotle. Z tohoto úhlu nemáte na hřiště moc dobrý výhled a dění na druhé straně už se zase tak dobře nesleduje. Stadion se pomalu plnil, i když bylo jasné, že vyprodáno nebude. Čtvrtfinále Ligy mistrů je sice hodně lákavé, ale dost pernamentkářů si účast třeba i kvůli počasí rozmyslelo. I tak ale nakonec na stadion dorazilo přes 88 tisíc lidí. Když jsem přes oficiální web lístky kupoval, bylo po pár dalších minutách vyprodáno, ale několik dní před zápasem se zase řada lístků uvolnila, a tak i na tato prestižní utkání platí, že lístky se nejlépe kupují až těsně před zápasem.

Po hymně klubu, tedy po její první sloce, přišel na řadu nástup hráčů a znělka Ligy mistrů. Ta byla fanoušky po celou dobu vypískávána. V 15. minutě přišlo znovu uctění památky Cruyffa minutovým potleskem, což byl velmi emotivní moment. První poločas bohužel nebyl z naší strany ideální a gól Torrese jsem nesl hodně těžce. Být po prohraném El Clásicu svědkem další prohry by opravdu nebylo ideální. Druhý poločas začal a na Camp Nou byla jedna z nejlepších atmosfér, co jsem kdy zažil. Po finále Copa del Rey (kde ale atmosféru tvořily oba tábory fanoušků) to byla vůbec nejlepší atmosféra na domácím stánku. A překonala tak i sobotní atmosféru během El Clásica.

Přišlo srovnání a výbuch emocí. Poté přišel druhý gól a naprostá euforie. Stadion bouřil a atmosféra se neustále zlepšovala. Piqué stále hecoval fanoušky a byla to opravdu nepopsatelná atmosféra. Tento poločas byl důkazem toho, že když to Barça potřebuje, fandí téměř každý. Škoda, že takové fandění není k vidění během každého zápasu. Zápas skončil výhrou, přesto jsme nebyli úplně spokojeni – k dokonalosti chyběl třetí gól. Tento poločas byl jeden z nejnapínavějších a nejemotivnějším co jsem zažil, a i když to možná bude znít přehnaně, napětím a atmosférou bych ho přirovnal k finále Ligy mistrů.

Fanoušci opět opouštěli svá místa ještě před ukončením zápasu. Nevím, kdy jindy zůstat až do závěrečného hvizdu, než při takto zajímavém a napínavém utkání. Ale svá selfie na Instagram a Facebook už asi měli, takže svůj cíl si splnili. Sotva začala klubová hymna, stadion už byl poloprázdný a po jejím skončení už bylo na stadionu jen pár lidí. I když bylo fandění ze strany fanoušků nezvykle intenzivní, děkovačka hráčů byla opět velice krátká a odbytá.

My jsme si hymnu vychutnali až do konce a následně se vydali udělat ještě nějakou fotku. Otravný pořadatel už nás samozřejmě vyhazoval, a tak jsem mu řekl, že když jsme za lístek dali přes sto euro, tak bychom ještě 5 minut zůstat mohli. 

Vydali jsme se oslavit vítězství, ale přilehlé hospody byly plně obsazené, a tak jsme nakoupili piva a kochali se krásami ulic Barcelony. Po jedenácté hodině večer je sice zákaz prodeje alkoholu, ale to Pakistáncům naštěstí nijak nevadí.

Ve středu odjel Gianni domů. A my s Rikym jsme se vydali na trénink. Když těsně kolem vás projíždí hráči a občas získáte i nějaký ten podpis, je to zážitek. Ale přiznám se, že tentokrát už mě to tolik nebralo – asi už jsem rozmazlený. U tréninkového centra máte také možnost sledovat stavění základů pro nový stadion Barçy B. MiniEstadi totiž bude zbouráno a na jeho místě vyroste nový Palau Blaugrana. Následně jsme se vydali na Turó de la Rovira. Toto magické místo rád ukážu každému, kdo se mnou Barcelonu navštíví, protože krásnější výhled v Barceloně (a tedy i na světě) nenajdete, a tak jsem se tam během krátké doby vydal hned 3x.

Poté jsme vyrazili kolem nádherné nemocnice Sant Pau a odtud po Avinguda Gaudí až k Sagrada Família. Na lístek sice fronta nebyla, ale vstup dovnitř byl možný až za tři hodiny, a tak jsme se vydali na pláž. Po cestě Riky usmlouval u prodejců brýle z 25 eur na 4, což je podle mě hodně solidní výkon. Po kochání na pláži, kde nám asi 30 prodejců během 10 minut nabídlo Mojito, jsme se vydali na Ramblu. Konečně jsem narazil i na oficiální fanshop Realu, takže legenda nelhala. Poté přes Placa Catalunya a Passeig de Grácia jsme došli až ke Gaudího mistrorvskému dílu Sagrada Família. 

Já byl vevnitř minulý rok, takže jsem si mezitím prošel další drobnosti v okolí a následně si užíval pohled na tuto neuvěřitelnou stabu. Už teď se jedná o dechberoucí dílo a po dokončení v roce 2026 bude naprosto spektakulární. Poté jsme vyrazili k Torre Agbar a okolí, kde je toho k vidění opravdu hodně – kromě nových moderních budov, také Disseny Hub, Katalánské národní divadlo, Auditori nebo třeba nová tržnice s opravdu hodně specifickou střechou. Po cestě sem Riky opět předvedl své vyjednávací schopnosti, kdy model Sagrada Família usmlouval z 25 euro na 8. S ním ve vyjednávacím týmu bychom možná pořídili Suáreze za 30 miliónů.

Odtud jsme došli do Pivobaru, kde dorazil také kámoš Rikyho z Erasmu Seb, který momentálně bydlí v Barceloně. Po pár plzních jsme vyrazili ještě na Estrellu přímo na Avinguda Gaudí. Sedět u pivečka v Barceloně s výhledem na Sagrada Família je opravdu krása. A výsledek z Wolfsburgu nám náladu ještě zlepšil.

Ve čtvrtek byla na programu tradiční trasa, tentokrát jen z druhé strany. Takže jsme se vydali od Placa Catalunya k Palau de la Música Catalana a odtud ke Catedral de Barcelona a přes Placa Sant Jaume a Placa Reial k Palau Güell. Prohlídku města jsme zakončili v přístavu. Po sbalení jsme se ještě vydali do Botigy a ke Camp Nou, kde jsme se dvě hodiny kochali a následně vyrazili na letiště.

Tímto skončil náš další výjezd, tentokrát hned na dva zápasy. Prestižní El Clásico na vyprodaném Camp Nou a čtvrtfinále Ligy mistrů s Atléticem, které hlavně díky famóznímu druhému poločasu dopadlo relativně dobře. Úžasná atmosféra, skvělý fotbal a nezapomenutelný zážitek. K tomu zápas Juvenilu A a Barçy B a spousta dalších zážitků v nepopsatelně krásné Barceloně. Závěrem bych chtěl poděkovat Valdovi za zařízení lístků a všem členům naší Penyi za účast na tomto perfektním výjezdu. Snad se brzy v Barceloně nebo na venkovním zápase Barçy zase potkáme.

 

Visca el Barça i visca la nostra Penya!

 

Tomáš "Migueli" Škurek

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues


Diskuze ke článku

Žádné diskuzní příspěvky. Buďte první!


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit
Fanklubový eshop FC Barcelona