Prvních pětačtyřicet minut čtvrtečního úvodního semifinále Copa del Rey na hřišti Atlética Madrid patřilo k nejhorším výkonům Barcelony pod vedením Hansiho Flicka.
Svěřenci Diega Simeoneho byli naprosto dominantní. Do poločasu si vypracovali čtyřgólový náskok a klidně mohl být ještě vyšší. Barcelona působila pomalu, bez energie a všude byla o krok pozadu.
Marcos Llorente s Kokem naprosto ovládli oslabený střed pole Barcelony. Jejich převaha byla tak výrazná, že Flick musel už ve 36. minutě stáhnout ze hry Marca Casada. Na krajích hřiště zase Giuliano Simeone s Ademolou Lookmanem rozebrali vysoko postavenou obranu hostů chytrými náběhy za obranu a rychlými změnami těžiště hry. Vepředu pak řádili Antoine Griezmann s Julianem Alvarezem a barcelonská defenziva nestíhala reagovat.
Katalánci byli při porážce 0:4 zranitelní téměř ve všem. Kritika Flickova přístupu navíc není žádnou novinkou, nacházíme se už v polovině jeho druhé sezony na lavičce.
Jeho radikálně vysunutá obranná linie je pro Barcelonu zároveň požehnáním i prokletím. Tým hraje atraktivní fotbal, na který je radost se dívat, a fanoušci znovu cítí nadšení, jaké tu roky chybělo. Daň za tento styl je ale vysoká. Soupeři dostávají spoustu prostoru i příležitostí, aby Barceloně pořádně zatopili.
Po loňském divokém vyřazení s Interem v semifinále Ligy mistrů se nabízí otázka, zda v rámci Flickova romantického pojetí hry není přítomná i jistá dávka naivity vůči vrcholovému fotbalu. Jeho radikální ofsajdová past jde totiž proti pragmatismu, který čas od času potřebuje každý elitní evropský tým, pokud chce sahat po trofejích.
Jenže letos se objevily nové faktory, které dělají barcelonskou obranu ještě křehčí, než byla během jeho premiérové sezony 2024 - 2025.
Hansi Flick musel v této sezoně nasadit už šest různých stoperských dvojic. Kombinoval Paua Cubarsího, Erica Garcíu, Gerarda Martína, Ronalda Araúja, Andrease Christensena a Julese Koundého.
Po překvapivém odchodu Iñiga Martíneze, který v srpnu zamířil zdarma do saúdskoarabského Al Nassr, šedesátiletý kouč stále nenašel stabilního partnera pro Cubarsího. Barcelona v zimním přestupovém okně zvažovala posílení této pozice, jenže omezený rozpočet jí svázal ruce. Místo stopera tak dorazil na hostování krajní obránce João Cancelo. V létě však bude vyřešení této otázky patřit mezi hlavní priority.
Tým navíc tvrdě zasáhla zranění. Úspěch riskantního defenzivního systému totiž nestojí jen na obráncích. Klíčový je také důsledný presink celé jedenáctky. Raphinha, kterého realizační tým označuje za lídra tohoto tlaku, už kvůli problémům se zadním stehenním svalem vynechal třináct zápasů v této sezoně. A chyběl i včera, protože klub nadále pečlivě hlídá jeho zdravotní stav.
Schopnost Pedriho udržet míč pod tlakem je pro tým naprosto zásadní. Patří mezi Flickovy nejspolehlivější hráče, jenže od 21. ledna je opět mimo hru kvůli zranění zadního stehenního svalu. Už podruhé v této sezoně tak musí absolvovat delší pauzu právě kvůli stejnému problému.
A i když měl Flick na hřišti nejsilnější možnou sestavu, objevily se znepokojivé vzorce, které mu dávají důvod k zamyšlení.
Do očí bije především pomalý vstup do zápasů. Včera Barcelona po čtrnácti minutách prohrávala 0:2. A podobný scénář se opakoval i v Lize mistrů, kde inkasovala jako první v pěti z osmi utkání ligové fáze proti Clubu Brugge, Chelsea, Eintrachtu Frankfurt, Slavii Praha a Kodani.
Pouze jeden z těchto duelů skončil porážkou, a to na hřišti Chelsea 0:3. V Bruggách se zrodila remíza 3:3. Barcelona měla dostatek kvality, aby většinu zápasů otočila nebo zvládla. Proti špičkovým soupeřům typu Atlética Madrid to však může být fatální. A pokud by v osmifinále Ligy mistrů narazila na obhájce titulu Paris Saint Germain, který už letos v Katalánsku zvítězil 2:1, bude to ještě větší test. PSG nejprve musí projít přes Monako v předkole, ale právě tento možný scénář dělá z pomalých začátků problém, který musí Flick co nejrychleji vyřešit.
Co s tím tedy Flick udělá? Razantní změnu herního stylu čekat nelze. A upřímně řečeno, ani by to nebyla správná cesta.
Začít dva roky po startu projektu přepisovat vše od základů by vyslalo do kabiny rozporuplný signál. Barcelona se znovu stala evropskou silou právě díky jasně dané identitě a teď, když sezona míří do rozhodující fáze, není prostor na revoluci.
Tým musí dál stát na neúnavném presinku, odvážném útoku a ofenzivním myšlení. To je jeho DNA.
V rámci tohoto rámce ale Flick potřebuje najít větší rovnováhu, zejména ve vyřazovacích bojích.
Loňské semifinále Ligy mistrů s Interem skončilo divokým součtem 6:7 z pohledu Barcelony. V kole předtím inkasovala tři góly v odvetě na hřišti Borussie Dortmund. A v semifinále Copa del Rey prošla přes Atlético až po domácí remíze 4:4 v prvním utkání, kde přitom prohrávala 0:2.
Právě tady musí Flick najít nástroje, jak přetavit kouzelný chaos svého týmu do větší kontroly a racionality. Podle jeho slov na pozápasové tiskové konferenci je zřejmé, že si tento problém uvědomuje.
„Dostali jsme cennou lekci,“ uvedl Hansi Flick po zápase. „Někdy to může týmu pomoci, zvlášť když to přijde ve správný moment.
Vzdálenosti mezi řadami byly příliš velké. Nepresovali jsme tak, jak jsme chtěli. Ale jsem na svůj tým hrdý. Možná ne za prvních pětačtyřicet minut, ale za celou sezonu ano. Je to těžká porážka, přesto jsem hrdý. Musíme tu lekci přijmout a zlepšit se.“
Inkasovat čtyři branky v semifinále jakékoli soutěže nikdy nepřichází ve vhodnou chvíli. A je jasné, že Barcelona bude muset reagovat hned v dalším utkání. V pondělí ji čeká ligový duel na hřišti katalánského souseda Girony, kde bude chtít ukázat, že si z tvrdé lekce skutečně něco odnesla.
Copa del Rey však nebude mít při konečném hodnocení sezony takovou váhu jako obhajoba ligového titulu nebo postup v Lize mistrů.
Noční můra na stadionu Metropolitano ale jasně ukázala, kolik práce před Barcelonou ještě stojí, pokud chce dosáhnout velikosti, o které sní.
FC Barcelona
Real Madrid CF
Club Atlético de Madrid
Villarreal CF
Real Betis Balompié
RCD Espanyol de Barcelona
Kylian Mbappé
Vedat Muriqi
Ferrán Torres
Ante Budimir
Robert Lewandowski
Raphinha
Marcus Rashford