FERDINAND DAUČÍK

FERDINAND DAUČÍK

29. listopadu 1899 založil Joan Gamper, spolu s dalšími jedenácti muži, fotbalový klub FC Barcelona. Nikdo z nich asi netušil, že položili první kostičku do skládačky fenoménu, který ovlivňoval a bude ovlivňovat generace lidí po celém světě. Od toho dne již uplynulo téměř 108 let. Představili jsme vám zde již mnoho hráčů, kteří svým dílem přispěli k rozšíření Gamperova snu. Cruyff, Larsson, Stoichkov, Alcántara, Laudrup, Rivaldo, Lineker, Kubala a mnozí další nezapomenutelně splynuli s klubem, reprezentujícím Katalánsko. Legendy FC Barcelony však netvoří pouze hráči, ačkoliv jejich stopy září nejvíce. Mohli jste se tak dočíst například o Francesci Mitjansovi, architektovi Nou Campu. A dnes vám nabízím portrét muže, který stál za mnoha tituly v jedné z nejzářivějších ér FC Barcelony, ačkoliv sám nikdy modro-červený dres neoblékl. Vzpomeňme tedy společně na jméno Ferdinand Daučík...

Ferdinand Daučík (znám ve světě jako Fernando Daucik) se narodil 30. května 1910 ve vesničce Šahy na Slovensku. Se svojí fotbalovou kariérou začal záhy, na pozici obránce nastupoval postupně za kluby 1.CsŠK Bratislava a SK Slavia Praha. Nutno poznamenat, že v období první republiky patřil československý klubový fotbal nejen k evropské, nýbrž i k světové špičce. Díky svým výkonům si Daučík také vydobyl, jako teprve třetí Slovák v historii, místo v sestavě československé reprezentace, s kterou se tak mohl zúčastnit mistrovství světa v letech 1934 a 1938. Během 2. světové války ukončil svoji hráčskou kariéru a v roce 1942 vykročil na novou, mnohem úspěšnější cestu trenérskou, když převzal vedení nad týmem klubu ŠK Slovan Bratislava, kde vydržel až do roku 1946. V této době se Ferdinand také seznámil se svým celoživotním přítelem, Ladislavem Kubalou. Roku 1947 si Kubala vzal za ženu Daučíkovu dceru Annu Violu. Během roku 1948 se Daučík do Slovanu vrátil a dostalo se mu také pocty trénovat československou reprezentaci. Na její lavičce však vydržel pouhé dva zápasy. Komunistický režim přebíral otěže a Ferdinand Daučík u toho nechtěl být...

Proto uprchnul do Maďarska (není divu, vždyť jeho zeť Kubala pocházel z Budapešti). Brzy však musel svůj nový domov opět opouštět. Tentokrát zamířil mnohem dál, až na jih Evropy, do země fotbalu zaslíbené, do Španělska, kam přijel jako trenér týmu "Hungaria". Členem mužstva, sestaveného uprchlíky z komunistických zemí východní Evropy, byl pochopitelně i Ladislav Kubala... Hungaria sehráli sérii přátelských zápasů proti "Výběr madridská XI", "Španělská XI" a RCD Espanyol. Během těchto utkání procestovali téměř celý Pyrenejský poloostrov a padli tak do oka mnoha skautům. Mimo jiné i Josepu Samitierovi, zodpovědnému za přestupovou politiku FC Barcelony... Samitieru nesmírně zaujal nezastavitelný útočník Ladislav Kubala, kterému také nabídl kontrakt. A jako součást jejich dohody se stal Ferdinand Daučík roku 1950 trenérem FC Barcelony.

Katalánskému velkoklubu tím začalo zářivé a nezapomenutelné období úspěchů. Barcelona se stala fotbalovou mašinou, ačkoliv mnohá z prvních Daučíkových rozhodnutí nepatřila k nejšťastnějším... Avšak tým s Donem Laszlo (jak se přezdívalo Kubalovi), Basorou, Césarem, Morenem, Manchónem a dalšími období krize rychle překonal a pod Daučíkovou taktovkou kráčel od vítězství k vítězství. Hned v první sezóně 1950-1951 dobyl pohár Copa Generalísimo (španělský pohár). A druhým rokem na lavičce Barcelony se Daučík zapsal nesmazatelně na čelní místa historických tabulek, když spolu se svými chlapci získal ligový titul, Copa Generalísimo, Latinský pohár a trofeje Eva Duarte a Martini Rossi. Pověstný double se navíc povedlo v sezóně 1952-1953 obhájit. Právě Daučíkova éra na lavičce Barcelony položila základ myšlence výstavby Nou Campu. Devadesátitisícového stánku se však slovenský trenér nedočkal. Roku 1954 opustil klub po neshodách s některými hráči...

Jeho dalším působištěm se tak stalo Atlético Bilbao. V sezóně 1954-1955 získal opět Copa Generalísimo a v roce 1956 potřetí dobyl vytoužený double. S hráči jako Agustín Gaínza, Armando Merodio nebo Jesús Garay pak dovedl Bilbao v sezóně 1956-1957 až do čtvrtfinále Evropského poháru. Poté, co vyřadili FC Porto a Honvéd, se utkali s Manchesterem United, kterému podlehli 6:5.

Přelétavý Daučík se po tomto neúspěchu přesunul do Atlética Madrid, které v sezóně 1957-1958 dovedl na druhé místo v lize. Se svým novým týmem se tak mohl opět pokusit získat Evropský pohár. Atlético Madrid poslalo domů Drumcondru FC, CSKA Sofia a FC Schalke 04, až v semifinále narazilo na obhájce trofeje, Real Madrid. Na Santiago Bernábeu slavili domácí vítězství 2:1, v odvetě na Metropolitano se však radovalo Atlético po výsledku 1:0. Kdyby se tehdy počítal gól na soupeřově hřišti za dva, jak je tomu dnes, dovedl by Daučík své svěřence do finále. Namísto toho však v třetím rozhodujícím zápase v Zaragoze rozhodl o svém postupu Real, když svého městského rivala přehrál opět 2:1.

Roku 1959 opustil Daučík Španělsko a odešel trénovat FC Porto, aby se mohl vzápětí vrátit do Realu Betis, kde umožnil debut svému synovi, Yankovi Daučíkovi. Následovala angažmá v Realu Murcia, FC Sevilla a Realu Zaragoza. S posledně jmenovaným získal pošesté Copa Generalísimo a útočil dokonce na vítězství v Inter-Cities Fairs Cupu. Ve finále potkal FC Barcelonu a po výsledcích 1:0 a 4:3 se z trofeje radovali Katalánci.

Psal se již rok 1967 a Ferdinand Daučík se rozhodl pro další změnu. Přeletěl tedy Atlantik a zamířil přímo do Kanady, kde v NPSL trénoval klub Toronto Falcons. A možná nikoho z vás nepřekvapí, že zde pod jeho vedením nastupoval Ladislav Kubala, syn Yanko Daučík a vnuk Branko Kubala... Daučík se však na konec kariéry přeci jen vrátil do Španělska, kde ještě vedl FC Elche a RCD Espanyol, odkud po jedné sezóně opět odešel; tentokrát na zasloužený odpočinek. Zemřel 14. listopadu roku 1986 v Alcala de Henares.

Ferdinand Daučík vedl kluby z Primera Division celkem v 488-mi zápasech, mimo jiné vyhrál 3x Španělskou ligu, 6x Copa Generalísimo a 3x získal pověstný double. Jen málokterý trenér se může pochlubit podobným úspěchem. Za Daučíkova působení se stal z FC Barcelony neporazitelný fotbalový titán. Jeho dílek ve skládačce, založené Joanem Gamperou, je jen jeden z mnoha. Dle mého názoru však nepřehlédnutelný...


Diskuze ke článku

Žádné diskuzní příspěvky. Buďte první!


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit
Fanklubový eshop FC Barcelona