MĚNÍ SE BARCELONA V REAL MADRID?

Drahé nákupy namísto využívání odchovanců, žádný plán pro hru zálohy, chladný vztah mezi hráči a klubovým vedením… Katalánský velkoklub začíná připomínat své úhlavní rivaly.

Zdá se, že role se obrátily. Není to tak dávno, co byl Real Madrid znám svou „rozhazovačnou“ přestupovou politikou a zmatky ve vedení, zatímco Barcelona postavila svoji sílu na hráčích z vlastní akademie. Vypadá to, že tyhle dny pominuly.

V letním přestupovém okně Barça utratila za hráče více než Real. Luis Enrique si přivedl Paca Alcácera za 30 milionů eur a Munira poslal opačným směrem na hostování. Dalším plácnutím přes kapsu byl André Gomes, který přišel za 35 milionů eur (plus bonusy), i když si hodně fanoušků přálo, aby svou šanci dostal nadšení vyvolávající Sergi Samper.

Munir se Samperem byli zvyklí na styl hry Barcelony a určitě by si nevedli o nic hůř než hráči, kteří je nahradili. Avšak stejně jako tomu bylo v minulosti u Realu, zvítězila tentokrát cartera nad canterou (peněženka nad akademií). Naproti tomu Real přivedl zpět svého odchovance Alvara Moratu a dával šance španělským talentům jako jsou Lucas Vazquez, Nacho, Marco Asensio či Mariano.

Pod Zinedinem Zidanem skóroval až na Fabia Coentraa každý hráč, který nepatří do základní sestavy, což naznačuje snahu Zidana oprostit se od závislosti na hvězdách. Zidane je sám bývalým hráčem Realu a trenérem áčka se stal po svém působení u rezervy.

Mezitím na Camp Nou jsou to Lionel Messi, Luis Suárez a Neymar, kteří zachraňují Barçu a navíc se záloha, svého času chlouba Barcelony, zpronevěřila svému stylu hry, který jí dělal tak ohromující. V těchto ohledech se zdá, že Real své úhlavní rivaly předčí.

Na tiskových konferencích ze Zidana vyzařuje šarm a charisma, zatímco Luis Enrique je znám svou nedůtklivostí a nejednoho novináře už si znepřátelil, což by mohlo připomínat způsoby Josého Mourinha za dob jeho působení na Santiago Bernabeu.

Další paralelou s Portugalcem je především to, když hráči a Luis Enrique odmítli svou účast na galavečeru FIFA. Madridští hráči udělali v roce 2012 to samé, akorát šlo ještě o Ballon d'Or. A poukazování na chyby rozhodčích namísto sebekritiky po některých špatných výkonech je opět nápadně podobné tomu, jak si s „kartou oběti“ rád hrával Mourinho.

Real pod Mourinhem ničil své soupeře protiútoky, avšak často byl kritizován za to, že nemá žádný opravdový plán, když přijde na tvoření hry v záloze proti hluboce zataženým týmům. Nyní se s podobnými problémy potýká Barça .

Na vrcholu toho všeho stojí vedení Barcelony. Jeho členové už zklamali několik hráčů kádrů, včetně Messiho, kterého se zastával Luis Suárez. Uruguayec kritizoval své šéfy za to, že odkládájí jednání o Messiho nové smlouvě a nebyl jediným hráčem, který se do vedení pustil. Není tomu tak dávno, co Dani Alves prohlásil, že vedení Barcelony nemá nejmenší tušení, jak by mělo jednat s hráči.

Dříve se s podobnými záležitostmi potýkal Real, když např. vypudil Ikera Casillase bez náležitého rozloučení, i když má Casillas na Santiago Bernabeu status legendy. Nyní se v Madridu zdá být vše v naprosté harmonii a je to Barcelona, kdo má problémy na úrovni vedení klubu.

Takže když to shrneme, spousta fanoušků to asi nebude chtít vidět, ale v Barceloně to v tom horším slova smyslu začíná vypadat jako v Madridu a ať už se na Camp Nou stane v letošní sezóně cokoliv, Katalánci by v létě měli znovu zavést některé ze svých základních hodnot.

Předem upozorňuji, že nejde o můj osobní názor, ale o pohled Bena Haywarda, který podle mě stojí za zmínku.