CoolCamp

MUSÍME POTRESTAT KUBALU

MUSÍME POTRESTAT KUBALU

V nedávné době byly objeveny dva dopisy z 5. a 9. října roku 1956 upozorňující na nevhodné chování Ladislao Kubaly. Oba měl doma Josep Valsells, syn tehdejšího klubového manažera. První napsal prezident FC Barcelony Miró Sans a druhý tehdejší sportovní ředitel Josep Samitier. Co udělal Kubala tak závažného?

Vraťme se ale nejprve o pár let zpět. V sezóně 1951/52 získala Barca 5 pohárů (dle toho odvozen pojmenování tehdejšího týmu jako Barca pěti pohárů). Následný ročník mužstvo opět pod vedením Ferdinanda Daučíka vyhrála další trofeje a to i přes to, že Kubala mnoho zápasů nemohl hrát kvůli onemocnění tuberkulózou. V ročníku 1954/55 útočníka vyřadilo na několik měsíců poranění kolenních vazů.

V tu dobu byl již v Realu Madrid Di Stéfano a Bílý balet začal vládnout španělskému a evropskému fotbalu. V létě 1956 přichází do Barcy trojice cizinců – Eulogio Martínez z Paraguaye, Brazilec Evaristo a Uruguayec Villaverde. Kromě nich do Barcy dorazil i mimořádný objev Luis Suárez. Veřejnost ale i mnoho klubových činovníků se začíná dělit na „kubalisty“a „suaristy“. Kromě toho klub dokončoval nový stadion Camp Nou.

První ligový zápas odehrála Barca doma 9. září 1956 proti Osasuně a Kubala nastoupil v základní sestavě. Jenže následných 6 zápasů byl vynechán. A i když poté opět nastoupil, gólově se prosadil až v lednu 1957 proti Valladolidu, což bylo 17. ligové kolo. Co se dělo v té době s legendárním útočníkem?

Dne 20. září 1596 v rozhovoru s novináři prozradil trenér Barcy, Doménec Balmanya, že: „Kubala má natržený sval. Přivodil si to na úterním tréninku. Kdy bude moct opět hrát, záleží na hráči.“

Jenže 4. října se novináři ptali i manželky Kubaly. „Je tu příliš vlivů. Kdyby nebylo tolika věcí, které je vyvolávají, bylo by to lehčí. On má těžkou povahu, nedává najevo, co cítí. Proto má krizi a musíme mu pomoci, aby se opět stal tím, čím má,“odpověděla Anna Daučíková. Začalo se hovořit, že Ladislao se nevěnuje rekonvalescenci tak, jak by měl.

O den později, 5. října 1956 poslal prezident Miró Sans Samitierovi dopis. „Se souhlasem ze zasedání představenstva klubu, které se konalo včera, prošetřte případ hráče Kubaly s veškerými podrobnostmi a fakty o jeho nedávném chování, sportovních výkonech a dalších okolnostech.“

Pro Samitiera to jistě nebylo příjemné, jelikož to byl on, kdo se zasadil o příchod Kubaly a okolo něj postavil úspěšný tým. Byli velcí kamarádi. Přesto 9. října odpověděl prezidentovi klubu dopisem, kde stálo: „Během doby, kdy se rozvinuly problémy, jsem nebyl v Barceloně. Ale mám dostatečné informace, abych nepochyboval o tom, co je očividné. Je třeba ho potrestat. Vzhledem k tomu, že půjde o třetí varování, mohlo by to vyvolat silné reakce a proto se domnívám, že je potřeba být trpělivý. Budu hovořit s hráčem Kubalou, aby pochopil, proč nehraje a že bude hrát, až bude plnit své povinnosti.“

O 4 dny později odpověděl Samitier novinářům na otázku ohledně Kubalovy disciplíny: „Ano, uvědomil si, že je nevhodné, aby se jeho chování v klubu musela věnovat pozornost.“

Tak kde byl problém? Kubala byl na jednu stranu introvert. A hodně věcí, jako třeba nelichotivé články v novinách, ho dokázaly rozhodit. Na stranu druhou se rád bavil a nebylo nic neobvyklého, že celou noc strávil v některém baru a pa šel rovnou na trénink či dokonce zápas. Podobné to měl o bezmála 40 let později Romário.

„Víme, že Kubala byl rád v noci venku, ale když byl na hřišti, hrál dobře, a tak se jeho nedisciplinovanost maskovala,“vypráví historik Carles Santacana. O změně chování promluvil dne 3. listopadu 1956 i trenér Balmanya: „Každý hráč má nějaké rozptýlení, ale podařilo se to napravit.“ Ale byl tu i druhý pohled.Na konci ledna 1957 novinář Carlos Pardo napsal článek s názvem: „Ti, kteří věřili Kubalovi.“ V něm upozorňoval na oficiální kampaň proti Kubalovi ze strany klubu a některých novinářů.

„Barcelona bylo město plné nádherných dívek, jemu bylo 25 a všichni ho znali. Byl schopen celou noc být na večírku, pak si druhý den dát sprchu, masáž, nastoupit a dát 2 góly,“ vysvětluje Kubalův syn Lasi. „Balmanya byl jeho nepřítelem, ale otec měl Barcelonu rád a proto odmítl miliónovou nabídku z Juventusu a založil fotbalovou školu.“ A co říká na dopis Samitiera? „V jeho pozici musel konat, ale pokud na světě byl někdo s bohémským životem, pak to byl Samitiér.“

Co si myslí jeho tehdejší spoluhráč? Posledními žijícími spoluhráči Kubaly jsou Tejada, Vergés a Olivella. „Balmanya chtěl Barcu změnit, ale to udělal až Herrera. Kubala byl velká osobnost a často k němu byli lidé nespravedliví. On sice nebyl nejvíce disciplinovaný člověk na světě, ale za jeho tehdejším poklesem formy bylo zranění,“ domnívá se dnes 85letý Just Tejada.


Zdroje: ara.cat, jakub19.wordpress.com

Diskuze ke článku

Žádné diskuzní příspěvky. Buďte první!


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit
Fan-Shop