Zdá se, že období Barcelony „v divočině“, pokud vůbec existovalo, je u konce.
V minulé sezoně získala další titul ve španělské lize, druhý během tří ročníků, po třech hubených letech na začátku desetiletí. Také poprvé po šesti sezonách došla do semifinále Ligy mistrů. Ačkoli minulá neděle v Madridu skončila porážkou, Barça předtím vyhrála čtyři Clásica v řadě napříč soutěžemi. Znovu je to síla, se kterou je třeba počítat.
Jako už to ve fotbale bývá, problémy Barcelony na hřišti se prolínaly s těmi mimo něj. V posledních letech se mimo trávník odehrával příběh, z něhož se člověku točila hlava — prudký růst nákladů a dluhů, zvláštnosti a machinace, jaké jinde nejsou k vidění. Dokonce dal vzniknout novému pojmu ve fotbalovém slovníku: palancas, neboli „páky“.
Tyto páky tvoří klíčovou součást finančního obrazu Barçy, přestože některé z nich byly „použity“ už před lety. Měly dlouhodobý dopad na finanční situaci na Camp Nou, stejně jako rekonstrukční práce, kvůli nimž klub stále nemůže hrát na svém slavném stadionu.
Sledovat hospodaření Barcelony v posledních letech bylo téměř nemožné, fotbalový účetní ekvivalent boje s Hydrou, vyřešíte jednu složitou transakci a vzápětí se objeví další dvě. Katalánský gigant v říjnu při oznámení výsledků za sezónu 2024–25 deklaroval „ekonomické zotavení a provozní efektivitu napříč všemi oblastmi“.
Jako vždy platí, že pod hlasitými prohlášeními je skutečný obraz složitější.
Pozice Barçy vypadá silnější než ještě před pár lety. Není náhodou, že právě slovo „zotavení“ je zde na místě, a není náhodou, že klub ty páky využil.
Kam však tyto kroky Barcelonu dovedly, je složitá otázka.
Abychom na ni mohli odpovědět, musíme se vrátit k tomu, co vůbec přivedlo finance jednoho z nejbohatších klubů světa na tak nízkou úroveň.
Dne 4. srpna 2017 se tehdy pětadvacetiletý Neymar usmíval na kraji hřiště v Parku princů, v ruce dres Paris Saint-Germain. Po čtyřech sezonách ve Španělsku s Barcelonou vstoupil brazilský útočník do nové životní kapitoly v Paříži. Za Neymarův odchod obdržela Barca 222 milionů eur, což je dodnes nejvyšší částka zaplacená za fotbalistu.
Neymarův přestup se tehdy zdál jako další důkaz síly financí jeho bývalého klubu. Když odcházel z Katalánska, zanechal klub, který měl za sebou šest let nepřetržitých zisků, kde mzdové náklady představovaly méně než 60 procent příjmů a kde tyto příjmy stabilně rostly — během tří sezon o 164 milionů eur, tedy o 34 procent.
S výší příjmů 648 milionů eur byla Barcelona třetím nejvýdělečnějším klubem ve fotbale, méně než o 30 milionů za Realem Madrid a Manchesterem United. Žádný jiný klub nepřekročil hranici 600 milionů eur. A nyní, k tomu všemu, měla Barca ještě nejvyšší transferovou částku v historii.
Jenže po Neymarově prodeji nenásledovala léta rekordní prosperity, ale pravý opak.
Barcelona sice znovu vykázala zisk v sezoně 2017–18, ale jeho výše byla — vzhledem k začlenění rekordního přestupu — velmi skromná. Klub vykázal před zdaněním přebytek 20,1 milionu eur, a to jen díky více než 200 milionům eur zisků z prodeje hráčů. Provozní výsledek se zhroutil: z 10,5milionového zisku v sezoně 2016–17 se propadl na ztrátu 176,8 milionu eur.
Provozní zisk už klub nezaznamenal až do minulé sezony.
Tento propad měl jeden hlavní důvod: výdaje na hráče.
V sedmi sezonách před létem 2017 se kombinované náklady Barcelony na mzdy ve fotbale a amortizaci přestupů (tedy roční rozpočítávání přestupové částky po dobu hráčovy smlouvy) držely stabilně pod 60 procenty příjmů, a pouze jednou tuto hranici mírně překročily (60,3 procenta v sezoně 2014–15).
V sezoně 2017–18 činily 81,3 procenta.
Ještě před započítáním jakýchkoli dalších nákladů na provoz klubu velikosti Barcelony spolykaly fotbalové mzdy a přestupové poplatky 81 centů z každého eura. A ostatní provozní náklady byly a jsou obrovské. Klub se velmi rychle dostal do strukturálně neudržitelné pozice.
Místo aby peníze využil na dlouhodobé investice, okamžitě je utratil. A ještě víc.
V roce Neymarova odchodu Barcelona zaplatila na přestupových poplatcích obrovských 347,4 milionu eur, zejména za nové posily. Philippe Coutinho a Ousmane Dembélé přišli každý za více než 100 milionů eur. V červenci 2019 totéž Antoine Griezmann. Do konce sezony 2019–20 vydala Barca za přestupy 960,3 milionu eur, čistě 399 milionů, během pouhých tří sezon. Mezi lety 2017 a 2019 vzrostly její výdaje na fotbalové mzdy a amortizaci ze 367,4 milionu na 593,9 milionu eur — tedy o 226,6 milionu eur (62 procent).
Drahé přestupy přirozeně znamenaly i drahé mzdy, ale k růstu nákladů významně přispěla ještě jedna tehdejší událost: prodloužení smlouvy Lionela Messiho.
Dne 25. listopadu 2017, několik měsíců po Neymarově odchodu a mezi příchody Dembélého a Coutinha, podepsal Messi smlouvu, která ho měla udržet v klubu do léta 2021.
Oficiální oznámení Barcelony tehdy zdůraznilo především novou výstupní klauzuli ve výši 700 milionů eur, ale neuvedlo, kolik bude Messi klub stát v následujících 43 měsících. To se ukázalo až o více než tři roky později, když španělský deník El Mundo získal a zveřejnil detaily smlouvy.
Čísla byla ohromující, zvlášť ve chvíli, kdy zprávu přineslo El Mundo a finanční situace Barçy byla pod obrovským tlakem. Smlouva uzavřená koncem roku 2017, zpětně platná od začátku té sezony, dávala Messimu nárok na hrubé platby až 555,2 milionu eur během následujících čtyř let.
Platby za mzdu podle hráčské smlouvy a smlouvy o marketingových právech mohly dosáhnout až 288,6 milionu eur, bonus za podpis činil 115,2 milionu a bonus za věrnost za setrvání po únoru 2020 přidal dalších 77,9 milionu. Další části smlouvy byly navázané na výkonnost, takže ne vše bylo vyplaceno, ale odhady výsledných plateb Messimu v rámci této smlouvy i tak dosahují přibližně 515 milionů eur.
Jde o obrovskou částku samu o sobě a v kontextu ještě ohromnější. V letech 2017–18 až 2020–21 utratily jen dva kluby kromě Barcelony více než tuto částku na celkových mzdách za čtyři roky. Mimo Real Madrid a sousední Atlético si Messi, před zdaněním, podle odhadů vydělal více, než kolik činily celkové mzdové náklady všech ostatních španělských klubů. Mzdový rozpočet Sevilly, čtvrtého největšího plátce v uvedeném období, činil 479,3 milionu eur, tedy o 36 milionů méně, než byla Messimu přiznaná hrubá částka.
Messi všechny nároky nakonec obdržel až po svém odchodu z klubu na konci smlouvy, protože patřil mezi mnoho hráčů, kteří souhlasili s odložením významné části mezd, aby pomohli zmírnit finanční potíže Barçy.
K těmto odkladům došlo v souvislosti s dalším hlavním faktorem, který drtivě zasáhl finance klubu: pandemii covidu-19.
Jen málo podniků tehdy zůstalo nedotčených, ale ve fotbale pocítily největší dopad nejbohatší kluby. Se zavřenými stadiony a vysokými mzdami, které bylo nutné dál vyplácet, se kluby ocitly v obrovské nerovnováze.
V případě Barcelony klesly příjmy ze zápasů ze 174,9 milionu eur v sezoně 2018–19 na 23,7 milionu o dva roky později. Odklady mezd, s nimiž Messi a další hráči souhlasili, vedly ke snížení celkových mezd ze 541,9 milionu eur na necelých 490 milionů v každé ze dvou sezon nejvíce ovlivněných covidem-19, ale pokles příjmů o 262 milionů tyto úspory více než vymazal. Kontrolní zpráva společnosti Deloitte z roku 2021 ukázala, že bylo odloženo 389 milionů eur hráčských mezd, což podtrhuje, jak velké potíže měla Barça během pandemie s úhradou závazků.
A samozřejmě, odklad neznamenal, že účty jednou nepřijdou na řadu.
Laportovy páky
Tento ničivý zásah do financí klubu, spolu s tím, že Messi v srpnu 2020 požádal o přestup, vyústil v rezignaci prezidenta Josepa Marii Bartomea, který odstoupil v říjnu téhož roku, ještě než byl odvolán. Na jeho místo se vrátil Joan Laporta, jenž Barcelonu vedl už v letech 2003 až 2010.
Laporta přišel s plánem, jak vyřešit finanční potíže klubu a zároveň se snažil svést co největší část viny na Bartomeuovu éru.
V sezoně 2020–21 zaznamenala Barcelona ztrátu před zdaněním ve výši 555,4 milionu eur, tedy s velkým odstupem nejhorší finanční výsledek, jaký kdy fotbalový klub vykázal.
Ačkoli Laporta za „nejhorší účetní výsledek v historii Barçy“ označil „vážné nedostatky v řízení předchozího vedení“, obrovská ztráta byla částečně i rozhodnutím nové garnitury. Klub v té sezoně odepsal hráčské hodnoty v celkové výši 160,6 milionu eur a také zaúčtoval 84,1 milionu eur rezerv na daňová a právní řízení. Tyto náklady schválili auditoři, ale zároveň umožnily Laportovi a jeho týmu prezentovat od sezony 2021–22 „čistší“ výchozí stav.
Klub se skutečně v sezoně 2021–22 vrátil k zisku, prvnímu za Laportova druhého mandátu, ale s podstatnou poznámkou.
Na scénu vstupují… páky.
Ve vyjádření před panelem Sportovního arbitrážního soudu (CAS) koncem roku 2024 Barcelona uvedla, že současné představenstvo po svém nástupu po Laportově zvolení „uznalo, že zpeněžení některých nesportovních aktiv klubu bylo nejúčinnějším a prakticky jediným způsobem, jak obnovit kapitálovou pozici“. Uvedli, že tento postup „měl zabránit přímému dopadu na členy klubu a zároveň zachovat sportovní konkurenceschopnost“.
Barça se snažila zmírnit nejen obecné finanční potíže, ale také tlak ze strany La Ligy, jejíž pravidlo o limitu nákladů na kádr (SCL) jim způsobovalo obrovské problémy. Pravidlo má omezit kluby v utrácení více, než si mohou dovolit. Odečítá nesportovní náklady od očekávaných příjmů a zbývající částka představuje limit výdajů na hráčský kádr pro danou sezonu. Klíčové je, že SCL hledí dopředu. Omezuje registraci hráčů, aby se předešlo budování dluhů.
V zimě 2022 byla finanční situace Barcelony tak špatná, že její limit SCL byl negativní (mínus 144,4 milionu eur). To bylo zjevně nesplnitelné, ale v praxi to znamenalo, že klub nemohl registrovat nové hráče — a musel získat obrovské příjmy, nebo drasticky snížit náklady, aby se situace změnila.
Neschopná, a zároveň neochotná, po pandemii výrazně zvýšit členské poplatky fanouškům a stejně tak odmítající oslabit svou konkurenceschopnost na hřišti, rozhodla se Barcelona prodat dlouhodobá aktiva výměnou za krátkodobý finanční impuls.
Pokud to zní jako lehkomyslnost, je třeba zdůraznit, že Barça má stejně jako Real Madrid mnohem menší prostor pro manévrování než většina elitních klubů. Real například v roce 2022 prodal část provozních práv ke zrekonstruovanému stadionu Bernabéu, vzdal se dvacetiletého podílu výměnou za 360 milionů eur.
Vlastnictví členy a s tím spojená nemožnost nalít do klubu externí kapitál znamenají, že oba kluby musí být dlouhodobě finančně stabilní. A po většinu prvních dvou desetiletí 21. století Barcelona byla — mezi lety 2003 a 2019 skončila ve ztrátě jen dvakrát a dosáhla celkového kumulativního zisku před zdaněním ve výši 228,8 milionu eur.
Když se situace začala rychle obracet a pandemie tlak ještě zvýšila, měla Barça k dispozici méně možností než například PSG, který v letech 2019 až 2024 dostal od majitele 671,4 milionu eur. Nebo Manchester City a Chelsea, kde významný historický kapitál od vlastníků (a jistota, že v případě potřeby přijde další) umožnil oběma anglickým klubům v sezoně 2020–21 utratit za přestupy dohromady 468 milionů eur v době, kdy zbytek fotbalového světa bojoval s důsledky prázdných stadionů. Shodou okolností právě City a Chelsea hrály finále Ligy mistrů v té sezoně.
Barcelona mohla prudce snížit výdaje na hráče, ale v době, kdy soupeří na evropské scéně s kluby podporovanými miliardáři a státními fondy, je pochopitelné, že zvolila jinou cestu, byť dala přednost krátkodobým ziskům před dlouhodobou stabilitou.
První z těchto kroků přišel v červnu 2022, kdy Barça oznámila prodej 10 procent svých televizních práv z La Ligy na příštích 25 let. Kupcem byla americká investiční společnost Sixth Street, která zaplatila 267,1 milionu eur — a o pár týdnů později přidala dalších 400,4 milionu za dalších 15 procent stejných práv.
Celkem se Barcelona vzdala 25 procent domácích televizních příjmů na dalších 25 let výměnou za okamžité navýšení hotovosti o 667,5 milionu eur. První transakce se promítla do finančního roku 2021–22, druhá do 2022–23.
Příliv peněz pomohl vyrovnat provozní cash-flow deficit téměř 200 milionů eur v druhé z těchto sezon. Smlouva obsahuje opci na zpětný odkup, její cena však není veřejně známá. Do té doby ale klub přichází o významnou část ročních příjmů.
Dopad je patrný při pohledu na příjmy z vysílacích práv. Ty se v minulé sezoně zvýšily o tři procenta, což byl vedlejší efekt postupu do semifinále Ligy mistrů. Příjmy z televizních práv v sezoně 2024–25 však pouze odpovídaly úrovni z roku 2021–22 — poslední sezony, kdy Barcelona dostávala celý svůj podíl z La Ligy.
Od začátku spolupráce se Sixth Street už Barcelona odevzdala zhruba 120 milionů eur z televizních práv, tedy 18 procent částky, kterou za „páky“ původně získala. Pokud by hodnota práv La Ligy do roku 2047 zůstala stejná, vzdala by se Barca celkem 1 miliardy eur — o 50 procent více, než v roce 2022 obdržela. V praxi tak dohoda odpovídá 25letému úvěru s úrokem 3,5 procenta, a to pouze při předpokladu, že hodnota práv nevzroste.
V souladu s odmítnutím oslabit sportovní sílu utratila Barcelona v sezoně 2022–23 částku 162,9 milionu eur, nejvíce ve Španělsku, především za Raphinhu, Julese Koundého a Roberta Lewandowského. Jenže La Liga neuznala, že veškeré peníze od Sixth Street lze zaúčtovat okamžitě, což klub dostalo do situace, kdy utratil velké sumy za hráče, které nemohl zaregistrovat.
Proto vedle druhého prodeje televizních práv přišly další dvě páky, obě spojené s Barca Studios. Tuto entitu založil Bartomeu pro tvorbu audiovizuálního obsahu a v roce 2022 ji Laporta viděl jako rychlý způsob, jak ulevit klubovým financím.
Dne 29. července Barça prodala 24,5% podíl ve společnosti Bridgeburg Invest, S.L., založené klubem právě pro usnadnění částečného prodeje Barca Studios, platformě Socios založené na blockchainu. To vyneslo 100 milionů eur. O 13 dní později Orpheus Media, produkční společnost, zaplatila stejnou částku za dalších 24,5 procenta.
Z těchto dvou transakcí Barça vykázala po odečtení nákladů zisk 192,9 milionu eur a tím to neskončilo. S 51% podílem v Bridgeburgu klub následně přestal tuto entitu konsolidovat jako dceřinou společnost a označil ji za přidruženou, tedy uznal, že ztratil kontrolu. Díky tomu mohl Barça zaúčtovat hodnotu svého podílu jako papírový zisk v daném roce, místo aby do výsledků zahrnoval hospodaření Bridgeburgu.
Za tuto poslední páku ve skutečnosti nepřišly ani neměly přijít žádné peníze, ale protože 49 procent bylo prodáno za 200 milionů eur, mohla Barca ocenit svůj 51procentní podíl na 208,2 milionu eur.
Společně s oběma prodeji podílů a prodejem 15 procent televizních práv tyto páky vytvořily v sezoně 2022–23 účetní zisk 801,5 milionu eur. La Liga následně navýšila klubový SCL (limit nákladů na kádr) o stejnou částku. Bylo to zapotřebí: mzdový rozpočet Barcy v té sezoně vyskočil na 625,7 milionu eur, klubový rekord a třetí nejvyšší v historii evropského fotbalu, především kvůli dříve odloženým mzdám.
Pozice La Ligy se změnila ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že Barcelona od Socios a Orpheus Media obdržela pouze 10 milionů eur od každého z nich. Oba investoři následně prodali části svých podílů společnostem Libero Football Finance z Německa a NIPA Capital z Nizozemska. Barcelona se později obrátila na německé soudy, aby vymohla platbu od Libera za tyto akcie.
Tyto obchody kolem Barca Studios přinesly do výsledků jednorázový přínos 401 milionů eur, ale velká část z něj byla později odmazána. V sezoně 2023–24 Barça uznala znehodnocení ve výši 135 milionů eur u částek, které měla obdržet z obou stamilionových prodejů podílů — fakticky připustila, že peníze nikdy nedorazí.
Barca Studios se stala natolik problematickou, že vedla auditorskou firmu Grant Thornton, tehdejšího auditora klubu, k vydání kvalifikovaného výroku k účetní závěrce za sezonu 2023–24. Prakticky to znamenalo, že auditor odmítl souhlasit s oceněním, které Barcelona přiřadila svému podílu v Barca Studios prostřednictvím Bridgeburgu. S odkazem na nezaplacené částky za prodané podíly Grant Thornton vyhodnotil, že hodnota Barça Studios (v té době již klubem přejmenované na Barça Vision) je nadhodnocená a potřebuje odepsat. Barcelona nesouhlasila, a proto auditor zdůraznil názor, že ocenění uvedené v účetnictví je věcně nesprávné. Barca tuto ztrátu zaúčtovala až dodatečně, při restatutu výsledků v nejnovějších účetních výkazech.
Mezitím klub vyměnil auditory. Ačkoli může vypadat zvláštně, že Barcelona uznala znehodnocení, proti kterému se o rok dříve tvrdě bránila, je třeba připomenout, že pravidla La Ligy pro finanční kontrolu hledí dopředu. Když byla sezona 2023–24 uzavřena, bylo z domácího hlediska méně škodlivé dodatečně tuto opravnou položku ve výši 86,1 milionu eur uznat, i když to zvýšilo předzdaněnou ztrátu sezony na 204,5 milionu eur.
Victor Font, který skončil v prezidentských volbách v roce 2021 druhý za Laportou a zvažuje další kandidaturu, označil opožděné zaúčtování ztráty za „nedostatek transparentnosti“ a příklad skrývání ztrát před členy.
Další odpisy přišly v minulé sezoně. Po zrušení plánu uvést Barça Media (novou zastřešující značku pro digitální a audiovizuální aktivity klubu zahrnující Bridgeburg a Barça Vision) na burzu byla Barça Vision sloučena s Barça Produccions, která dříve držela hráčský podíl v Bridgeburgu.
Tím se vlastnický podíl Barcelony v Barça Produccions snížil ze 100 na 53,4 procenta a společné řízení znamená, že Barça Produccions již nelze konsolidovat do účetní závěrky skupiny FC Barcelona. Hodnota této ztráty kontroly spolu s přehodnocením hodnoty samotné Barça Produccions vedla k odpisům ve výši 65 milionů eur, které zasáhly výsledky sezony 2024–25. Z celkových 401,1 milionu eur vykázaných v roce 2022–23 v souvislosti s Barca Vision bylo dosud odepsáno 286,2 milionu.
Tento výrazný negativní zásah do výsledovky však vyvážila další „páka“.
Rekonstrukce Camp Nou má mimo jiné přinést 9 600 VIP sedadel, která se budou prodávat za prémiové ceny. V lednu letošního roku klub uzavřel prodej tzv. „personal seat licences (PSL)“ pro 475 z těchto míst, s platností až 30 let.
V podstatě klub prodal práva k těmto sedadlům na příštích 30 let — kupující je mohou využívat sami, nebo práva dále přeprodávat. Barcelona se vzdala kontroly nad těmito místy výměnou za garantovaný příjem. Prodej 475 licencí zatím přinesl klubu 100 milionů eur.
Z oněch 100 milionů eur mohla Barcelona v sezoně 2024–25 zaúčtovat 71,6 milionu jako výnos, zatímco zbylých 28,4 milionu bude rozpoznáno v dalších obdobích (způsob rozdělení není v účetní závěrce specifikován).
Aby bylo jasné, proč boj Barcelony s pravidlem La Ligy o limit nákladů na kádr stále trvá, stačí si představit výsledek loňské sezony bez započtení příjmů z PSL: klub by vykázal před zdaněním ztrátu zhruba 80 milionů eur. To také ukazuje, proč je znovuotevření Camp Nou tak zásadní.
Zda klub přistoupí k dalším podobným opatřením, není jasné.
V červnu 2022 získal Laporta od členů oprávnění prodat až 49,9 procenta společnosti Barca Licensing & Merchandising (BLM), tedy komerční dceřiné firmy. K prodeji zatím nedošlo a klubový pokladník Ferran Olivé minulý měsíc uvedl, že BLM prodávat nebude.
Důvod je zřejmý. Příjmy BLM v minulé sezoně přesáhly 150 milionů eur. Samotná komerční divize Barcelony tak vygenerovala více, než činily celkové příjmy každého jiného španělského klubu kromě Realu Madrid, Atlética, Sevilly a Realu Sociedad.
Espai Barça
V první dubnový týden roku 2014 proběhlo historické hlasování členů FC Barcelona — takzvaných socios.
Více než 27 000 z nich, tedy 72 procent hlasujících, schválilo projekt New Espai Barça, jehož cílem bylo modernizovat a rozšířit stadion Camp Nou a jeho okolí. Vedle přestavěného fotbalového stadionu měl vyrůst nový Palau Blaugrana, kde by hrály basketbalový, házenkářský, hokejový a futsalový tým klubu.
Celý projekt měl být dokončen během čtyř let, od května 2017 do března 2021. Náklady byly odhadnuty na 600 milionů eur, rozdělených na tři stejně velké části: 200 milionů z prodeje pojmenovacích práv nového Camp Nou, 200 milionů z pozitivního provozního cash flow a 200 milionů z bankovního úvěru.
Téměř 12 let poté projekt stále není dokončen a náklady dramaticky vzrostly.
Původní rozpočet 600 milionů eur byl v roce 2021 — když se Laporta vrátil do funkce prezidenta — zcela zrušen. Projekt tehdy sotva začal, natož aby se blížil plánovanému dokončení. Dokončen byl pouze stadion Estadi Johan Cruyff s kapacitou 6 000 míst, určený pro domácí zápasy ženského týmu, rezervy a týmu do 19 let.
Koncem téhož roku se socios znovu sešli k hlasování o financování projektu Espai Barça a Laportův plán schválili ještě větší většinou, než jakou získalo původní hlasování v roce 2014.
Nový schválený limit výdajů činil 1,5 miliardy eur — tedy jedenapůlnásobek původního rozpočtu. Náklady na práce na Camp Nou vzrostly na 900 milionů eur, více než dvojnásobek původních 420 milionů. Nový Palau Blaugrana měl vyjít na 420 milionů eur místo původních 90 milionů a i rozpočet na úpravy okolí stadionu vzrostl z 20 milionů na 100 milionů eur.
O čtyři roky později je i tento revidovaný projekt ve skluzu a výdaje rychle narůstají — v sezoně 2022–23 šlo na Espai Barça 106 milionů eur, o rok později dalších 322 milionů a v minulé sezoně 415 milionů. K červnu 2025 dosáhly kapitálové výdaje na projekt 975 milionů eur. Výrazně další náklady budou následovat.
Kdy budou práce dokončeny, si dnes netroufá odhadnout nikdo. Přestavěný Camp Nou měl být z velké části hotový před začátkem této sezony, ale Barcelona stále bojuje o jeho znovuotevření, byť v omezené kapacitě. Návrat na ikonický stadion byl opakovaně slibován, jejich první dva domácí zápasy La Ligy v této sezoně musely být odehrány na malém Estadi Johan Cruyff a poté se Barça vrátila na provizorní Estadi Olímpic Lluís Companys, dějiště olympijských her 1992. Minulý týden klub oznámil, že tento pátek uspořádá na Camp Nou otevřený trénink pro maximálně 23 000 fanoušků „v rámci postupného znovuotevírání stadionu“.
Zpoždění jen zvýšila finanční dopad. Náklady na Espai Barça se blíží miliardě eur, ale to nezahrnuje výpadek příjmů, který klub utrpěl odchodem z Camp Nou. Průměrná návštěvnost na stadionu Lluís Companys byla zhruba poloviční oproti 83 498 divákům na Camp Nou v sezoně 2022–23 a každý další neúspěšný termín oddaluje očekávaný růst příjmů klubu.
Klub tvrdí, že Espai Barça nakonec vygeneruje roční příjmy ve výši 250 milionů eur. Tento příjem bude zásadní nejen pro běžný provoz, ale také pro splácení samotného projektu. Dopad stavby na rozvahu klubu je výrazný natolik, že Laporta přesvědčil socios, aby dočasně suspendovali článek 67 stanov klubu, který omezuje výši dluhu, jaký může Barcelona nést.
Stejně jako byly palancas nutné k pokrytí bolestivých provozních ztrát v situaci bez podpory majitele, musela Barcelona najít alternativní zdroje také na financování rostoucích nákladů Espai Barça.
Tímto zdrojem se staly obrovské úvěry.
Ještě v roce 2018 činil dluh Barcelony pouhých 67,2 milionu eur. První tranše 40 milionů související s Espai Barça byla načerpána v následující sezoně, ale zároveň tehdy výrazně vzrostlo i celkové zadlužení klubu. V sezoně 2018–19 přibylo dalších 160 milionů eur nesouvisejících s projektem Espai Barça, a když o rok později přišla pandemie, zasadila ránu už tak přetížené finanční konstrukci.
Po uzavření stadionů klub čerpal 117,8 milionu eur z dosud nevyužitých krátkodobých úvěrových linek a v červnu 2021 byla situace natolik tíživá, že si Barcelona vzala překlenovací úvěr 80 milionů eur od Goldman Sachs, aby „pokryla provozní závazky po dobu 90 dnů“. Ve stejném měsíci členové klubu souhlasili s refinancováním dluhu u Goldman Sachs ve výši 525 milionů eur, přičemž celková výše financování od tohoto amerického investora nakonec dosáhla 595 milionů.
Splacení tohoto úvěru stojí klub přibližně 30 milionů eur ročně, plus jednorázových 265,7 milionu eur v sezoně 2031–32. Náklady na úroky nejsou zveřejněny, ale očekává se, že budou nízké; klub při oznámení dohody uváděl cílovou sazbu kolem tří procent.
Po přičtení 907,7 milionu eur dluhu na Espai Barça a několika menších závazků činí hrubý dluh klubu 1,45 miliardy eur — nejvyšší ve světovém fotbale.
A tato cifra bude dál růst, dokud bude projekt Espai Barça pokračovat.
Ani stanovit přesnou výši dluhu nebylo jednoduché.
Před rokem byl hrubý dluh Barcelony uváděn a široce citován ve výši 1,81 miliardy eur. Před dvěma lety to bylo 1,62 miliardy. Jak je možné, že nejnovější číslo činí 1,45 miliardy eur, když náklady na Espai Barça stále rostou?
Odpověď spočívá ve změně účetního zacházení.
Dluh na Espai Barça je veden ve speciálním zajištěném fondu (securitisation fund) založeném v roce 2023 k financování prací. Jednoduše řečeno, fond si půjčuje peníze (hlavně formou dluhu) a předává je Barceloně na financování stavby. Klub pak tyto úvěry splácí výnosy z budoucích příjmů modernizovaného Camp Nou.
Fond byl dříve považován za entitu pod kontrolou Barcelony, takže jeho aktiva a pasiva byla součástí konsolidované účetní závěrky klubu. Jenže činnost fondu není omezena pouze na předávání financí klubu. Hned při založení získal fond více než 1 miliardu eur dluhu, tedy výrazně víc, než Barcelona tehdy potřebovala čerpat.
Výsledkem bylo, že v loňské sezoně účetní závěrka zahrnovala celý dluh fondu, bez ohledu na to, zda jej klub už skutečně použil.
Letos však noví auditoři rozhodli, že Barcelona nad fondem ve skutečnosti nemá kontrolu, a proto jeho aktiva a pasiva nemají být součástí konsolidované účetní závěrky. Zaúčtovány jsou tedy pouze skutečné závazky Barcelony vůči fondu. Protože jsou nižší než celkové zadlužení fondu, dluh klubu v účetnictví klesl oproti sezoně 2023–24.
Ve skutečnosti dluh Barcelony stále roste. Nakonec se očekává, že plná výše dluhu fondu se do účetních knih klubu opět promítne, jakmile budou náklady na projekt Espai Barça dále čerpány až do dokončení.
Sankce od UEFA
Finanční situace Barcelony nezpůsobila problémy jen ve Španělsku. Dva roky po sobě se klub dostal do konfliktu i s UEFA, byť pokaždé z jiného důvodu.
V sezoně 2022–23 narazila Barcelona na problém kvůli nesprávné klasifikaci příjmů, když se pokusila do výpočtu pravidla vyrovnaného hospodaření zahrnout prvních 267 milionů eur z prodeje televizních práv. Klub se proti rozhodnutí i pokutě 500 000 eur odvolal, ale panel CAS dal za pravdu UEFA. Podle rozhodců byla finanční sankce „ve skutečnosti spíše mírná“.
Barcelona se tehdy vyhnula porušení pravidla vyrovnaného hospodaření i bez započtení oněch 267 milionů eur, částečně díky úpravám souvisejícím s dopady pandemie Covid-19. O rok později už takové štěstí neměla. UEFA posoudila použití pák ještě přísněji než La Liga a Barça porušila nová pravidla Football Earnings hned v jejich prvním roce. Za to klub dostal další pokutu ve výši 15 milionů eur a musel uzavřít dvouletou dohodu o narovnání (Settlement Agreement) s UEFA.
Hrozí i další sankce. Pokud Barcelona překročí stanovené cíle Football Earnings v této nebo příští sezoně, může být pokutována až do výše 22,5 milionu eur za každý rok — a to jen v případě, že překročení bude do 20 milionů eur. Pokud by ho překročila o více než 20 milionů, bude to považováno za porušení dohody a klub bude na rok vyloučen z evropských soutěží.
Růst příjmů
Barcelona vykázala v sezoně 2024–25 další ztrátu, ale při částce 8,4 milionu eur (nebo 16,9 milionu po zdanění) byla výrazně nižší než v předchozích letech. Výsledek zahrnoval 71,6 milionu eur z PSL, pravděpodobně jednorázový příjem, který se nebude opakovat, ale na druhé straně se klub může těšit na opakující se příjmy z obnoveného provozu Camp Nou, až se stadion skutečně znovu otevře.
Hlavním motorem úpadku byly náklady na fotbal a přestože loni stouply, činily 471,4 milionu eur na mzdách a amortizaci hráčů, což je více než o 120 milionů méně než na děsivém vrcholu v roce 2019. V kombinaci s rostoucími příjmy to vedlo k prvnímu provoznímu zisku za osm let (72,1 milionu eur). Podíl mezd na příjmech činil 52 procent — nejnižší hodnotu za posledních 12 let.
Růst příjmů byl tažen výrazným zvýšením komerčních tržeb. Období Bartomeua je dnes spojováno především s bezuzdným utrácením, ale komerčně klub tehdy prosperoval. Komerční příjmy se zhruba zdvojnásobily v pěti letech mezi Bartomeuovým nástupem a začátkem pandemie, mimo jiné díky rozhodnutí převzít maloobchodní aktivity do vlastní správy v sezoně 2018–19 prostřednictvím založení BLM.
Růst pokračoval i nadále. Barcelona zaúčtovala příjmy z PSL jako komerční tržby, ale i když je odečteme jako jednorázový výnos, komerční příjmy klubu podle odhadů podle metodiky Deloitte pravděpodobně překročily 500 milionů eur.
Růst táhnou velké smlouvy se světovými značkami. Obnovená smlouva s Nike přináší klubu 108 milionů eur ročně a v roce 2028 vzroste na 120 milionů. Součástí dohody s Nike byl také podpisový bonus 158 milionů eur. Kontrakt se Spotify, zahrnující pojmenovací práva Camp Nou a místo na dresu, generuje 55 milionů eur ročně. Byznys BLM přináší značné částky.
Naopak příjmy z prodeje hráčů poklesly, přestože se finanční situace zlepšila — pravý opak éry Bartomeua. Obří přestup Neymara nastartoval éru destruktivních nákupů, zatímco prodeje hráčů tehdy byly významným zdrojem peněz. V letech 2017 až 2020 Barcelona vykázala zisky z prodeje hráčů ve výši 376,9 milionu eur, což bylo zásadní, protože provozní ztráty ve stejném období činily 432,3 milionu.
Od té doby jsou výnosy z prodejů mnohem skromnější, přestože odchody Dembélého, Francka Kessiého a Nica Gonzáleze přinesly v sezoně 2023–24 zisk 80,6 milionu eur. Celkový zisk z prodeje hráčů za posledních pět sezon činí jen 81,4 milionu eur a pravděpodobně by byl ještě nižší nebýt odpisu hodnoty hráčů ve výši 160 milionů eur v sezoně 2021–22. Tento objem zisků z přestupů je průměrný v rámci La Ligy a výrazně zaostává za oběma madridskými kluby i za řadou evropských konkurentů.
Výdaje na přestupy pod Laportou klesly, alespoň od léta 2022, kdy přišli Raphinha, Koundé a Lewandowski. V posledních dvou sezonách činil čistý transferový výdaj klubu pouhých 3,9 milionu eur. V uplynulém létě byla čistá útrata podobná, i když Marcus Rashford přišel na roční hostování z Manchesteru United s vysokou mzdou.
Snížené utrácení je realitou, přesto Barcelona nadále činí rozhodnutí, která nekorespondují s obrazem klubu, jenž se vrací k finanční stabilitě.
Výrazným příkladem byl loňský případ Daniho Olma.
Stejně jako trio z roku 2022 byl podepsán ještě předtím, než ho klub mohl zaregistrovat. Přestup z RB Lipsko za 60 milionů eur byl nakonec umožněn díky dlouhodobému zranění nového spoluhráče Andrease Christensena, což uvolnilo místo v rámci pravidel. A pak v lednu, když La Liga zpochybnila uznání příjmů z VIP sedadel, mohli být Olmo a další nová posila Pau Víctor registrováni jen díky zásahu španělské vlády.
Přestože se výdaje na přestupy snížily, čistý dluh Barcelony z přestupů k 30. červnu činil 81,7 milionu eur — nejvyšší v La Lize, což odráží minimální utrácení zbytku soutěže. Klub stále dluží významné částky za Raphinhu (42,3 milionu), Olma (33,7 milionu) a Koundého (25,0 milionu), dále za Vítora Roqueho (17,2 milionu), Ferrana Torrese (13,8 milionu) a Lewandowského (11,3 milionu). Čistých 100,2 milionu eur na splátkách přestupů je splatných v této sezoně (v budoucnu je naopak klubu dlužno 18,5 milionu), což dále zvyšuje krátkodobý tlak na hotovost.
I s příchody typu Olma se náklady Barcelony na kádr k 30. červnu nevešly ani do první patnáctky světového fotbalu. Účetní hodnota jejich hráčů je ještě nižší — pouhých 188,9 milionu eur — ale klub ve svých posledních účetních výkazech zdůrazňuje, že tato částka nijak neodpovídá tomu, kolik by hráči přinesli při případném prodeji na současném přestupovém trhu.
Barcelona tvrdí, že „reálná hodnota kádru je o více než miliardu eur vyšší než jeho účetní hodnota“. To je sice subjektivní tvrzení, ale pravděpodobně není daleko od pravdy. V Lamíne Yamalovi, Gavim, Fermínu Lópezovi, Alejandru Baldém a Pauu Cubarsím má klub několik odchovanců La Masie s minimální účetní hodnotou, kteří by při prodeji přinesli vysoké částky. Samotná transferová hodnota Yamala se v nezávislých odhadech běžně pohybuje nad 300 miliony eur.
Uznání reálných tržních hodnot by zlepšilo finanční profil Barcelony, ale pravděpodobně by oslabilo její sportovní sílu — a právě neochota prodávat hvězdy klub přivedla k cestě pák.
Držení hráčů, kteří stáli klub málo, pomáhá udržet nízké přestupové náklady, ale zároveň platí, že tito hráči znají svou hodnotu a chtějí odpovídající mzdy. Mzdový účet Barcelony proto opět roste — loni o 26,3 milionu eur (sedm procent). A jelikož do výsledků minulé sezony vstoupil jen jediný měsíc Yamala podle nové smlouvy, která může dosáhnout až 40 milionů eur ročně, je další růst mezd letos velmi pravděpodobný.
Barcelona zůstává paradoxem
Ve většině jiných podniků i fotbalových klubů by bylo přirozeným řešením výrazné šetření a odklon od finanční štědrosti. V Katalánsku však, pod vedením Laporty, který v prezidentské funkci potřebuje popularitu, aby se udržel, klub místo toho hledal stále nové způsoby, jak získávat peníze. Laportu čekají volby v roce 2026 a tehdy se ukáže, jak budou jeho kroky oceněny. Pokud nenastane kolaps sportovních výsledků, očekává se, že svůj mandát obhájí.
Výdaje na přestupy Barcelona omezila, ale mzdové náklady zůstávají vysoké, aby si klub udržel mladé hvězdy. Mzdový účet ve výši 510 milionů eur za sezonu 2024–25 zaostal v Evropě jen za PSG a Manchesterem City, podle dostupných údajů, přičemž tato částka zahrnuje i náklady na hráče dalších sportů a rozsáhlý počet zaměstnanců mimo sport.
Normální situace to stále není.
V minulé sezoně, i když se základní finanční ukazatele zlepšily, zůstalo účetnictví Barcelony natolik otevřené interpretacím, že klub vyměnil auditory ne jednou, ale dvakrát.
S Grant Thornton klub smlouvu neobnovil a účetní závěrku za sezonu 2024–25 nakonec schválila společnost Crowe. Mezi nimi působila ještě třetí auditorská firma, jejíž jméno nebylo oficiálně zveřejněno — zjevně v době, kdy se Barcelona snažila zaúčtovat celých 100 milionů eur z PSL. Podle španělského deníku Diario AS šlo o firmu Abauding se sídlem v Barceloně. Abauding nereagovala na pokusy The Athletic potvrdit svou účast.
Taková nejistota a střídání auditorů nebývá dobrým znamením.
Stejně tak ne svědčí v dobrém časté úpravy již zveřejněných finančních výsledků.
Opravování předchozích údajů není u klubů neobvyklé, ale četnost, s jakou to Barcelona v posledních letech dělá, ukazuje na organizaci, která se dlouhodobě snaží nacházet nové způsoby, jak se vyrovnat se svými finančními problémy.
I když klub předpokládá, že v sezoně 2025–26 překročí hranici jedné miliardy eur v příjmech, letošní léto přineslo další potíže s pravidly La Ligy. V srpnu členové Laportovy rady nabídli své osobní majetky jako záruku na úvěr ve výši 7 milionů eur, který byl nutný pro navýšení limitu nákladů na kádr a registraci Marcuse Rashforda a nového brankáře Joana Garcíi před začátkem sezony.
Co nejrychlejší otevření Camp Nou v plné kapacitě je naprosto klíčové.
Dluhy jsou obrovské, ačkoli to samo o sobě nemusí být fatální. Problém je, že minulé hospodaření klubu podkopalo důvěru do budoucna. Přibližně 424 milionů eur dluhu na Espai Barça bylo nedávno refinancováno s průměrným úrokem 5,19 procenta — stále o dva procentní body více než 3,2 procenta, za které je zajištěn stadionový dluh Realu Madrid. S tak vysokým dluhem, splatným po desetiletí, budou vyšší úrokové sazby omezovat schopnost Barcelony konkurovat svému rivalovi z Bernabéu.
Je příliš brzy prohlásit, že se Barcelona plně zotavila z hluboké krize před několika lety.
Zpoždění Camp Nou nepůsobí dojmem profesionálního řízení. To platí i pro pokračující boj o dodržování pravidel doma i v zahraničí. Krátkodobé závazky stále výrazně převyšují aktiva. Trvalá ziskovost zůstává nedosažená. Klub stále hledá alternativní zdroje financování; nedávné zmařené plány odehrát zápas La Ligy proti Villarrealu v Miami byly lákavé především kvůli finančnímu přínosu.
A přesto Laportova odvážná strategie v několika ohledech funguje, jak bylo zamýšleno.
Na hřišti Barcelona opět soutěží, opět baví. Pod vedením trenéra Hansiho Flicka má klub vzrušující mladý tým plný hodnotných hráčů. Jasné ponaučení, stejně jako před dvaceti lety: vyplatí se více spoléhat na vlastní akademii než rozhazovat za přestupy.
Ta druhá cesta klub málem zničila.
Cesta zpět byla fascinující.
Més que un club? Nežertovali.
Real Madrid CF
FC Barcelona
Villarreal CF
Club Atlético de Madrid
Real Betis Balompié
RCD Espanyol de Barcelona
Kylian Mbappé
Julián Álvarez
Karl Etta Eyong
Ferrán Torres
Vinicius Junior
Robert Lewandowski