SIR BOBBY ROBSON

SIR BOBBY ROBSON

Víc jak stoletou historii fotbalového klubu Barcelona prolíná bezpočet hvězdných jmen. Hráči, kteří svými výkony posouvali kopanou o celé míle kupředu, prezidenti, kteří pomohli heslu més que un club stát se skutečností, a v neposlední řadě také trenéři. I díky nim se může Barcelona pyšnit bohatou sbírkou titulů a těšit srdce fanoušků předváděnou hrou. Na lavičce klubu se již vystřídal bezpočet skvělých koučů. A své místo mezi nimi má i legendární Sir Bobby Robson...

Ještě před 2. světovou válkou, 18. února roku 1933, přišel v městečku Sacriston v hrabství Durham na svět chlapec, kterého rodiče Philip a Lilian pojmenovali Robert.
Jako správný Angličan již od útlého dětství chodil malý Bobby s otcem, který pracoval v uhelném dole, na fotbal, konkrétně na zápasy Newcastelu United, hrávajícím v St. James Parku, vzdálenému od domova Robsonů několik mil.

Malý Robert si fotbal zamiloval. Navštěvoval Waterhouses Secondary Modern School, nicméně místní klub nehrál žádnou profesionální ligu - i proto Bobby v 11 letech odešel do mužstva Langley Park Juniors. Již jako 15 letý byl považován za jednu z klíčových osobností výběru U-18.
Není tedy divu, že brzy upoutal pozornost mužstev z Premier league. V roce 1950 domov Robsonů navštívil Bill Dodgin, trenér Fulhamu, který malému Robertovi, biřmovanému také jako William, nabídl profesionální smlouvu. Osobní návštěva byla nutná. Bobbyho otec totiž toužil mít ze syna elektrikáře, takže i když mladý fotbalista nakonec kontrakt podepsal, musel se i nadále živit podle přání hlavy rodiny. Přes den proto manuálně pracoval a po večerech tři dny v týdnu trénoval se spoluhráči.

Svůj debut v dresu Fulhalmu si Bobby, hájící pozici zataženého útočníka, odbyl již v roce 1950 proti Sheffieldu Wednesday. Robsonovy se v dresu Fulhalmu dařilo. I proto o šest roků později podepsal smlouvu s West Bromwich Albion. Přepsal tak historii, protože se stal za £25,000 nejdražší posilou klubu. Premiéra v dresu WB však neproběhla šťastně, mužstvo 10. března 1956 prohrálo 4:0 s Manchesterem City. Nicméně Bobby se stal následně v sezóně 1957/1958 nejlepším ligovém střelcem, když se prosadil 24x, což mu vyneslo pozvánku do reprezentace (Při své premiéře pomohl dvěma góly porazit Francii 4:0!). Za Albion nakonec nastoupil k 257 zápasům, v nichž zaznamenal 61 přesných zásahů, po dvě sezóny pak tým vedl s kapitánskou páskou na paži.

V roce 1962 se ovšem kvůli sporům s viceprezidentem Jimem Gauntem vrátil zpátky do Fulhalmu - opět za vysokou částku £20,000. Robson v klubu nakonec zůstal i přes zájem Arsenalu až do roku 1967, kdy odešel do kanadského Vancouver Royals, kde se stal hrajícím trenérem. V Severní Americe se však dlouho nezdržel. O pouhých 12 měsíců později totiž Bobbymu nabídl post kouče Fulhalm.

Ovšem ne všechny začátky jsou snadné a ne všechny příběhy vypadají jako z pohádky. Robson přišel k mužstvu ve chvíli, kdy již nemohl se setupem do druhé ligy nic udělat. Vedení však s touto alternativou počítalo. Když se však Fulhalm o sezónu později do Premier league nevrátil, musel si Bobby nekompromisně balit kufry.
O nabídky však nebylo nouze a tak se Robet William stěhoval v roce 1969 do Ipswich Town. V té době netušil, že s klubem svůj život sváže na 13 let...

První sezóny sice pro klub končily nevýrazně, ale v ročníku 1972/1973 se již důvěra vedení vyplatila, když Ipswitch Town skončilo na výborném čtvrtém místě. V následujících devíti letech mužstvo nikdy nekleslo v konečném pořadí pod šestou příčku, s jedinou výjimkou. Tou se stala sezóna 1977/1978, ve které ovšem Robson se svými chlapci porazil ve finále FA Cupu Arsenal 1:0. Vrchol pak přišel v roce 1981, kdy Ipswitch Town přehrál AZ 67 Alkmaar 5:4, čímž si zajistil triumf v poháru UEFA!
Typickým znakem Bobbyho práce byl fakt, že během 13 let do svého týmu přivedl pouze 14 hráčů z cizích týmů - všichni ostatní pocházeli z mládežnické akademie Ipswitch Town...

Není se tedy co divit, že v tu dobu již zkušenému trenérovi následně v roce 1982 nabídli post kouče reprezentace Anglie, pouhé dva dny poté, co národní mužstvo z Ostrovů vypadlo z Mistrovství světa.
Ani Robsonovi se však ze začátku nedařilo. Se svým týmem se totiž nedokázal ani kvalifkovat na EURO 1984! Bobby chtěl ze své pozice následně odstoupit, ovšem FA byla zásadně proti.
A tak rodák ze Sacriston Anglii dovedl až na Mistrovství světa 1986, kde se ve čtvrtfinále střetnul s Argentinou, za kterou zářil bývalý útočník Barcelony, Diego Maradona. Ten v zápase vstřelil dva góly - oba vstoupily do historie, jeden negativně, druhý pozitivně, ovšem důležité dnes je pouze to, že znamenaly postup Jihoameričanů.
"Nebyla to božská ruka. Byla to ruka podvoníka... Bůh nemůže mít s něčím tak odporným cokoliv společného," zlobil se ale Robson. "V ten den v mých očích Maradona nadobro navždycky klesl."
Bobby však vedl Anglii i v dalších letech. Na EURO 1988 se sice tentokrát kvalifikoval, ale vypadl již v základní skupině, kde v řadě za sebou prohrál s Irskem, Nizozemskem a SSSR. Když poté reprezentace pouze remízovala v přátelském zápase se Saudskou Arábií, napsal jeden deník: "Ve jménu Alláha, už jdi!" Ale Robson vydržel až do Mistrovství světa 1990, kde Anglie nakonec vybojovala nešťastná, ale přesto dobrá čtvrtá místa, když v semifinále prohrála po penaltách se Západním Německem. "Není den, kdy bych na ten večer nevzpomněl," přiznal mnohem později Bobby. "Přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak."

Tím Robsonova reprezentační kariéra skončila. Trenér tedy usedl na lavičku nizozemského PSV. V sezónách 1990/1991 a 1991/1992 dokázal vybojovat ligový titul, a to i díky Romáriovi, s kterým si však Bobby příliš do oka nepadl. Koučovi vadila Brazilcova tragická morálka. Tehdy ještě budoucí hráč Barcelony se příliš neobtěžoval s tréninky, stěžoval si na chladné počasí a spoluhráče a nejednou bez jediného slůvka nastoupil do letadla zamířil do Jižní Ameriky.
Vedení však toužilo po úspěších na evropské scéně, a ty se nedostavovaly. To byl důvod, proč si Robson v roce 1992 hledal nové angažmá.

Odešel proto do Porta, kde se potkal poprvé s mladičkým Josém Mourinhem. Během první sezóny s týmem obsadil třetí příčku, ale klub krátce na to opustil, ačkoliv se Porto následujícím ročníku pod Robsonem probojovalo až na první místo tabulky (Po patnácti letech!). Oficiálním důvodem byl neúspěch v poháru UEFA, nicméně všichni věděli, že za Bobbyho odchodem stojí prezident Jose Sousa Cintra, kterého Robson tvrdě kritizoval za neochotu spolupracovat při výběru nových hráčů.
Po nečekaně volném anglickém kouči tak okamžitě sáhla Benfica, která jako asistenta angažovala... Mourinha. Z Lisabonu se ale Bobby v roce 1995 opět vrátil do Porta, než se i se svým portugalským učněm odstěhoval na Nou Camp.

Tam však zkušeného trenéra nečekal snadný úkol. Musel totiž nahradit Johana Cruyffa, muže, který Barcelonu přivedl mimo jiné i ke čtyřem ligovým titulům a triumfu v Lize mistrů. Bobby se však zahanbit nenechal. Prvním důležitým krokem, který v novém působišti udělal, byl podpis smlouvy s mladým Brazilcem Ronaldem... ten v dresu katalánského gigantu přímo zářil a o Robsonovi pak řekl: "Jako trenér byl naprosto bezpochyby jedním z největších na světě." Ano. Anglický kouč totiž s Barcelonou během jediného roku získal tři trofeje, a to Copa del Rey, Španělský superpohár a Evropský pohár vítězů pohárů. Byl zvolen trenérem sezóny 1996/1997...
"Muž, který v našem klubu zanechal výraznou stopu," řekl o Robsonovi Luis Enrique, který za svůj příchod do Barcelony do značné míry vděčil právě Robsonovi. "Rok s ním byl úžasný jak po fotbalové, tak po osobní stránce. Vzpomínám si, že tvrdě dřel, aby se naučil mluvit španělsky, i když se mu to za 12 měsíců pochopitelně nepovedlo. Ať působil kdekoliv, lidé pro něj měli jen slova chvály pro jeho lidskost."
Robsona v sezóně 1997/1998 na pozici trenéra nahradil Louis van Gaal. Bobby pak v klubu zastával funkci sportovního ředitele.

Nakonec se ale ještě na rok vrátil do PSV, které dovedl až do Ligy mistrů, aby vzápětí na sklonku své kariéry zamířil domů - do Anglie. Tam jako trenér nastoupil na lavičku svého milovaného Newcastelu. Během pěti let získal srdce všech tamních fanoušků - mužstvo se totiž pravidelně pohybovalo na prvních příčkách, v roce 2001 dokonce nahlédlo do prestižní Ligy mistrů. V roce 2002 Robson obdržel od anglické královny titul Sir.

Bobby však po celý život bojoval s rakovinou. Poprvé tato zákeřná nemoc udeřila, když mladému Robsonovi bylo pouhých 17 let. Nemoc se pak opět projevila v roce 1991 (mnohdy smrtelný nádor na střevech). A právě kvůli rakovině musel úspěšný trenér ukončit i své angažmá v Newcastelu, když mu lékaři na plicích našli tumor velikosti golfového míčku. Jen o pár měsíců později vyšetření odhalila rakovinu mozku. Bobby musel změnit svůj životní styl a s fotbalem se tak definitivně rozloučil, aby se vyvaroval stresu. Nicméně v roce 2008 již veškerá naděje pohasla. Diagnózna zněla: rakovina plic! A lékaři řekli zcela otevřeně - zbývá vám pár měsíců života. Robson však svůj poslední boj nevzdával a stejně jako na trenérských lavičkách vzdoroval se vztyčenou hlavou. "Přijal jsem to, co mi řekli lékaři a považuji za správné využít co nejlépe čas, který mi zbývá," řekl Bobby s plným vědomým toho, že ho od smrti dělí velmi krátká doba. "Vím, že už brzy zemřu, ale každý jednoho dne musí zemřít. Myslím ale, že by se měli lidé snažit využít každou minutu svého života... Můj stav je teď charakterizován jako nezvratný a nebude na to mít žádný vliv ani chemoterapie. Nebudu ovšem sedět doma a přemýšlet nad tím, co by kdyby." A jako důkaz své velkodušnosti a charizma, které se staly typické po celou jeho kariéru, se rozhodl darovat 634 000 Euro (cca 15 000 000 Kč) na boj s rakovinou.
Sir Robert William Robson, manžel Elsie a otec tří dětí, Andrewa, Paula a Marka, zákeřné nemoci podlehl 31.července 2009. "Zemřel klidně ve svém domě v County Durham, obklopen manželkou a rodinou," uvedli Bobbyho příbuzní.

Legendárnímu trenérovi vzdali hold přední osobnosti světového fotbalu. Minuta ticha se držela při zápase Realu Madrid s Juventusem Turín. Vlajky na stadionu Wembley byly staženy na půl žerdi. Prezident UEFA, pan Michel Platini, řekl: "Lidé na něj nebudou vzpomínat jen pro jeho hráčské a fantastické trenérské úspěchy, ale především pro příkladnou lidskost." Anglický premiér, pan Gordon Brown prohlásil, že Robson: "...ztělesňoval vše skvělé, co fotbal naší zemi přináší."

Pozadu nezůstali ani zástupci Barcelony. "Byl to gentleman fotbalu. Vždycky na něj budeme dobře vzpomínat, vždyť v pozici trenéra našeho mužstva získat tři tituly!" vzpomínal Joan Laporta.
"Byl vyjímečný, opravdový gentleman, který s námi dokázal vyhrát několik velmi důležitých titulů," prohlásil kapitán Robsonovy Barcelony, Gico Popescu, kterému přitakal Pep Guardiola: "Je pro mě nesmírným štěstím, že jsem pod ním mohl nastupovat. Bylo to privilegium. Vždy se choval jako gentleman."
"Jako zástupce Barcelony bych rád vyjádřil svoji lítost, smutek, a také kondolece a podporu Bobbyho rodině," řekl viceprezident Alfons Godall. "Byl velkou osobností, která tvořila historii našeho klubu. Barceloně bude velmi chybět. Převzal tým po Cruyffovi a myslím, že odvel skvělý kus práce."


Diskuze ke článku

Žádné diskuzní příspěvky. Buďte první!


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit
Fanklubový eshop FC Barcelona