Leo Messi: Představoval jsem si, že budu celý život hrát v Barceloně

Je těžké vybrat jen jednu. Díky Bohu jsem měl to štěstí prožít spoustu nádherných okamžiků. Když se mluví o štěstí, většinou se myslí tituly, úspěchy, velké věci, které jsme dosáhli. První sextupl s Guardiolou byl výjimečný, stejně tak poslední vítězství v Lize mistrů s Luisem Enriquem. Nevím, opravdu je těžké zůstat jen u jedné chvíle.

Bylo toho opravdu hodně…

Vezmu si z toho všechno, co jsem během té éry prožil, jak jsem vyrostl jako člověk i jako hráč. To všechno ve mně zůstává. Když vidím záběry nebo vzpomínky, okamžitě se mi vybaví útržky těch okamžiků, celé sezóny, všeho, co jsme tehdy prožívali, a vážím si úplně všeho.

Štěstí přece nejsou jen trofeje. Když tedy pomineme vítězství, co vám zůstává nejvíc?

„To, že jsem mohl být součástí toho klubu. Že jsem tam přišel jako malý kluk, vyrostl a strávil v Barceloně celý svůj život. Jsem vděčný Bohu, že mě do toho města přivedl, když jsem byl dítě. I moje děti se tam narodily, takže mám k Barceloně i osobní pouto. Jsou to nespočetné vzpomínky, nejen na klub, ale i na samotné město. Všechno, co jsem tam prožil, si ponesu s sebou navždy.“

Sledujete tým i teď? V Paříži jste říkal, že ano a vím, že i tady ho sledujete.

Ano, samozřejmě. O to víc, že nás je tady několik, kdo jsme spolu teď v kontaktu. Vždycky se bavíme o tom, co se v klubu děje. O výsledcích, zápasech, o hře samotné. Neustále to sledujeme a komentujeme mezi sebou.

V Barceloně jste říkal, že jste byl šťastný. Když jsme se naposledy viděli v Paříži, úplně tak to neznělo. Teď ale vypadáte, že jste znovu našel radost z výsledků i ze hry.

Taky to není tak, že by Paříž byla peklo. Když říkám, že jsem se tam necítil dobře, myslím tím, že jsem nebyl spokojený sám se sebou, s tím, jak hraju fotbal, jak probíhá můj denní režim, tréninky, zápasy… prostě jsem se necítil ve své kůži. Ale jinak jsme jako rodina měli skvělou zkušenost, město je nádherné a opravdu jsme si to užili. Bylo to poprvé, co jsme odešli z Barcelony, všechno bylo nové, a i proto to bylo těžké. Nebyla to žádná krize ani zranění, prostě to tak dopadlo.

Teď jsme ale spokojení. Užíváme si město, každodenní život. Jak jsem ti říkal, je to hodně podobné životu v Castelldefels - klub mám kousek, škola dětí je blízko, všechno po ruce a pohodlné. Bydlíme dál od centra, což je fajn, protože Miami je krásné město, ale provoz je tu opravdu náročný.

Jak jste si zvykl na MLS?

Užíváme si každodenní život, ale jinak než dřív. Je to tady mnohem klidnější, bez takového tlaku. Nemusím mít pořád pocit, že musím za každou cenu vyhrávat a plnit všechny cíle, i když samozřejmě chceme vyhrávat. Jen ta míra tlaku je jiná, a to dělá život mnohem uvolněnější. Můžeme si víc užívat rodinu, děti, tréninky, zápasy i společný čas doma.

Dřív jsem přicházel domů a pořád jsem měl v hlavě fotbal, teď to tak není. Dokážu se víc soustředit na jiné věci. A i to způsobuje, že člověk žije jinak. Dřív se mi často stávalo, že mě ovlivňoval výsledek nebo průběh dne - podle toho jsem byl i doma podrážděný. Tady je to jiné. Jsme spokojení a cítíme se dobře.

Mám jednu zvědavou otázku. S věkem bývá snadné trochu polevit, ztratit intenzitu. Vy jste ale skončil jako nejlepší střelec ligy a získal Zlatou kopačku MLS. Přišel jste do týmu, který byl na dně tabulky, a teď s ním bojujete o tituly. Ze Španělska sledujeme vaše góly a máme pocit, že vidíme mladíka v plné síle… Co vás pohání, co vás drží pořád na vrcholu?

Je to prosté, dělám to, co dělám celý život, od malička, a co mě nejvíc baví. Miluju hrát fotbal a soutěžit. Nesnáším prohry a pokaždé, když jdu na hřiště, je to s cílem vyhrát nebo se o to aspoň pokusit. Soutěžení mě naplňuje a právě to byl i náš cíl, můj i ostatních kluků, kteří jsme sem přišli. Dorazili jsme do velmi mladého klubu, který byl teprve v procesu růstu. Naším úkolem bylo posunout ho, udělat z něj konkurenceschopný tým, který bojuje o tituly, a podílet se na jeho rozvoji. Myslím, že se nám to podařilo.

Jsem šťastný, jak se tyto roky vyvíjely. A dokud se budu na hřišti cítit dobře fyzicky, budu hrát pořád stejně - soutěživě, s touhou vyhrávat a dávat do toho maximum. Až přijde chvíle, kdy ucítím, že už fyzicky nestačím nebo že mě to přestává těšit, pak to bude ten pravý moment skončit. Ale teď? Teď si to pořád užívám a cítím se skvěle.

Odcházejí dva spoluhráči, se kterými jste sem přišel?

Je to zvláštní. Hodně zvláštní.

Říkáte, že to bylo zvláštní?

„Ano, opravdu to bylo zvláštní, hlavně v případě Jordiho (Alby), protože jsme to vůbec nečekali. U Busquetse jsme o tom mluvili víc, on už to nějakou dobu zvažoval a naznačoval, že by mohl skončit. Ale Jordi to oznámil úplně z ničeho nic. Jednoho dne přišel do šatny a řekl nám, že to chce oficiálně oznámit, že končí. Aniž by to předtím s někým probíral. Pro nás to bylo doslova ze dne na den, a o to víc překvapující.

Je to škoda, protože kromě toho, že jsme si spolu užívali fotbal na hřišti, jsme také přátelé. Do Miami jsme šli společně, jako do nového dobrodružství od samého začátku. Ale zároveň si uvědomujeme, že se pomalu blíží konec pro všechny. Jsme ze stejné generace, prošli jsme celou kariéru bok po boku, a možnost sdílet spolu i tyto poslední roky byla opravdu krásná.“

Když se podíváme do blízké budoucnosti – Mistrovství světa je doslova za rohem. To vás asi hodně motivuje, že?

Ano, samozřejmě. Každé Mistrovství světa je výjimečné. Hrát za národní tým, v tak velké a významné soutěži, to má obrovský význam. A po tom, co jsme naposledy dokázali, ještě větší. Ale, jak už jsem říkal, nechci být pro tým nějakou ‘přítěží’. Chci se cítit fyzicky dobře, mít jistotu, že můžu mužstvu pomoct a být přínosem.

Naše sezóna je jiná než ta evropská, budeme mít mezitím přípravu a jen pár zápasů před samotným šampionátem. Uvidíme den po dni, jak se budu cítit, jestli fyzicky zvládnu být v takové formě, jakou bych si přál, abych mohl opravdu pomoci.

Samozřejmě vím, že Mistrovství světa je něco mimořádného - největší turnaj, jaký vůbec existuje. Takže ano, mám z toho radost a velké očekávání, ale beru to krok za krokem, den po dni.

Na závěr, chtěl byste poslat nějaký vzkaz lidem z fotbalového světa, konkrétně fanouškům Barcelony?

Mám obrovskou chuť se tam vrátit. Barcelona nám moc chybí - dětem, mé ženě i mně. Pořád o ní mluvíme, vzpomínáme na všechno možné, a naším přáním je tam znovu žít. Máme tam dům, všechno, takže to je náš cíl.

Taky se těším, až se vrátím na stadion, až bude hotový. Od doby, co jsem odešel do Paříže, jsem se na Camp Nou už nevrátil, a pak se tým přesunul na Montjuïc. Bude zvláštní vidět ten nový stadion, protože naposledy jsem ho viděl už dávno, ale zároveň to bude velmi dojemné znovu tam být a oživit všechny ty vzpomínky, i když to bude jiné místo.

Jsem nesmírně vděčný za všechnu lásku a podporu, kterou od lidí pořád cítím. A jediné, co mohu říct, je: děkuji.

Díky i tobě, Leo, za tenhle rozhovor.