Henrik Larsson

Jeho symbolem se stala holá hlava. Kdo však ví, že jej v mladých letech zdobily dlouhé blond vlasy? Za FC Barcelonu odehrál pouhé dvě sezóny. A většinu času z nich strávil v péči lékařů. Přesto o něm píši jako o legendě. Proč? Protože patřil a stále patří mezi nejuznávanější útočníky své doby a Barceloně prokázal službu, která vstoupila nesmazatelně do historie klubu.

Henrik Edward Larsson se narodil 20. září 1971 ve švédském městě Helsingborg. Zatímco matka byla čistokrevnou Švédkou, jeho otec pocházel z Kapverdských ostrovů, ležících na západním pobřeží Afriky. Malý Henrik miloval fotbal a na klubové úrovni jej započal hrát již v pěti letech. Svoji profesionální fotbalovou kariéru nastartoval v sedmnácti letech jako hráč Högaborgu BK. Psal se rok 1988. Henrik v tomto klubu odehrál v následujících čtyřech letech 65 zápasů, v nichž vstřelil 23 branek. Následně švédský mladík zamířil do svého domácího klubu, druholigového Helsingborgs IF, kterému pomohl k postupu do první ligy a prožil v něm střelecky nejúspěšnější léta své kariéry. Posuďte sami, Henrik odehrál v letech 1992-1993 56 zápasů a prosadil se celkem 50x, což dává úžasný průměr 0,9 gólu na zápas!!
Taková střelecká potence nemohla zůstat ve fotbalové Evropě bez povšimnutí. O Larssona se začal zajímat švýcarský klub Grasshopper-Club Zürich a švédský talent s ním zahájil vyjednávání. Henrikovi už nezbývalo nic jiného, než podepsat smlouvu. A to také udělal; k nemalému překvapení všech však se slavným holandským klubem Feyenoord Rotterdam. Helsingborgs IF za svoji hvězdu vyinkasoval liber 295,000.
Angažmá v zemi tulipánů však v žádném případě neprobíhalo podle ideálního scénáře; Larsson v letech 1993-1997 odehrál 101 zápasů a vstřelil pouze 26 branek. Navíc si švédský útočník příliš nepadl do noty s vedením klubu a tak po řadě nedorozumění a hádek podepsal s managerem Wimem Jansenem nový kontrakt v nejslavnějším skotském klubu - Celtic Glasgow - odstupné již činilo liber 650,000.
Larssonův debut v zelenobíle pruhovaném dresu nedopadl vůbec šťastně; Henrik nastoupil na Easter Road proti Hibernianu a přihrál za stavu 1:1 na nohu hráči soupeře Chicu Charnleymu, který se v zakončení nemýlil. Celtic prohrál 2:1. Podobně si Larsson počínal i ve svém prvním evropském zápase za Celtic; gól sice vstřelil, ale do vlastní sítě (to naštěstí jeho spoluhráčům nezabránilo v konečném vítězství 6:3). I přes tento rozpačitý úvod Henrik Larsson získal hned v první sezóně ligový titul, k němuž přispěl 16-ti brankami. Nakonec se zapsal nesmazatelně do klubových tabulek - od roku 1997 až do roku 2004 vstřelil 242 gólů v 315-ti zápasech, čímž vytvořil třetí nejvyšší střelecký zápis v historii Celticu. Navíc je třeba vzít v potaz, že vynechal celý rok 1999 kvůli dvojité zlomenině nohy, kterou si přivodil v zápase poháru UEFA proti Olympique Lyon (Celtic prohrál 2:0).
Larsson však opět ukázal svoji bojovnost a vrátil se na hřiště se stejnou vervou, s jakou ho opustil. V roce 2001 vyhrál "Zlatou kopačku", známé ocenění pro nejlepšího střelce evropských ligových soutěží. S 35-ti góly nedal svým konkurentům sebemenší šanci; dohromady v sezóně 2000-2001 trefil prostor mezi třemi tyčemi 53x!! Ve finále poháru UEFA v roce 2003 vstřelil dva překrásné góly; bohužel, Porto tehdy rozvlnilo síťku 3x. Henrik vždycky vynikal silným charismatem, které z něj vyzařovalo až na nejvyšší tribuny všech evropských stadionů; i proto si jej fanoušci Celticu vybrali jako jediného cizince do ideálního týmu, tvořeného ze všech hráčů z celé historie skotského klubu. Švédská fotbalová hvězda se se Skotskem rozloučila se slzami v očích přátelským zápasem proti FC Sevilla. I když ne tak docela, neboť svůj první zápas v novém působišti v Lize mistrů hrál proti Celticu!! K tomu se ale dostaneme později. Henrik Larsson totiž obdržel nabídku, která se neodmítá; a to hrát za klub s bohatou tradicí, ověnčenou mnohými úspěchy - naši FC Barcelonu.

Psal se rok 2004 a švédský kanonýr podepsal s prezidentem Joanem Laportou jednoroční kontrakt. Trenér Frank Rijkaard působil v té době v Barceloně druhou sezónu. Spolu s Larssonem do týmu přišli také například Deco, Edmílson, Samuel Eto´o - žádný z nich však neměl v novém působišti tak smolný start jako Henrik. Přitom se vše ze začátku vyvíjelo slibně; jak již bylo zmíněno, první zápas za Barcelonu v Lize Mistrů dovedl Larssona do Glasgow. Švéd pomohl katalánskému klubu k vítězství jedním gólem. Po zápase řekl: "Bylo pro mne velmi obtížné oslavovat můj gól, protože jsem v Celticu prožil spoustu krásných chvil, na které nikdy nezapomenu." A pak přišlo zranění. Bohužel ne jedno. Henrik Larsson celou sezónu strávil v péčí lékařů. Titul v Primera Division získal jen díky tomu, že bylo jeho jméno napsáno na seznamu hráčů FC Barcelony. Vedení klubu se však zachovalo více než velkoryse a ještě v první polovině sezóny nabídlo Henrikovi prodloužení smlouvy o další rok.
Sezónu 2005-2006 také provázela četná zranění, naštěstí již nikoliv tak dlouhodobá. Henrik Larsson pomohl Barceloně svými góly k mnoha důležitým bodům. Tentokrát tak už i díky němu obhájil katalánský velkoklub španělský titul. Ačkoliv Švéd nepatřil mezi nejlepší střelce klubu, ani neodehrál tolik minut (kvůli zraněním), kolik si on i Rijkaard představovali, zapsal se nesmazatelně do srdcí fanoušků - do každého zápasu vstupoval s maximálním nasazením a jeho přítomnost na hřišti znamenala pro soupeře velké nebezpečí - jeho schopnosti ve spojení s jeho charismatem z něj učinily jednoho z nejoblíbenějších hráčů. O to bolestněji fanoušky zasáhla zpráva z ledna 2006, kdy Henrik oznámil, že i přes Laportovu nabídku neprodlouží svoji smlouvu s Barcelonou. Larsson chtěl totiž zakončit kariéru doma ve Švédsku (jaký to kontrast s fotbalisty pocházejícími z ČR). Smutek z jeho rozhodnutí zasáhl také kabinu. Ronaldinho vyjádřil pocity za všechny: "Henrik nás opouští na konci sezóny, pro náš klub jde o ztrátu velkého střelce; to je bez námitek. Ale já sám jsem ztratil i velkého přítele. Henrik byl vždycky můj idol a fakt, že s ním mohu hrát v jednom dresu, je pro mne fantastický."
Možná to byla jen shoda okolností, možná to byla vůle "fotbalového boha", možná to byla trenérská ruka Franka Rijkaarda; faktem však zůstává, že Henrikův poslední zápas za Barcelonu byl také jeho největším. Psalo se datum 17. května 2006 a Barcelona hrála v onu památnou noc finále nejprestižnější klubové soutěže světa - Ligy mistrů, proti londýnskému Arsenalu. Barcelona sice hrála od 18. minuty v přesile jednoho muže, avšak Arsenal, konkrétně Campbell, otevřel skóre jako první. Desetičlenná družina z Londýna se ještě více semknula a pro hráče Barcelony bylo téměř nemožné proniknout přes hranici velkého vápna. Oživení hry sice přinesl Iniesta, ale ani on skóre nezměnil. A v 62. minutě zápasu vstoupil do hry Henrik Larsson, střídající Van Bommela. Do konce řádné hrací doby zbývalo pouhých 14 minut. Míče se zmocnil Iniesta, přihrál kolmicí do vápna Larssonovi a ten lehkým dotekem uvolnil Samuela Eto´oa, který vyrovnal na 1:1. Byla to Henrikova přihrávka, která překonala obranu anglického mužstva po neuvěřitelných 995-ti minutách!! Neuplynulo ani pět minut a Larsson stál opět s míčem na správném místě, milimetrovou přihrávkou našel naběhnutého Juliana Bellettiho a ten s trochou štěstí rozvlnil síťku za Almuniou podruhé. A tak díky dvěma Larssonovým přihrávkám mohl kapitán Barcelony Carles Puyol zvednout nad hlavu ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů.
Larssonův podíl na vítězství ocenili nejen fanoušci Barcelony a spoluhráči, ale také kapitán Arsenalu Thiery Henry. Ten věnoval švédskému kanonýrovi svůj hold a po zápase řekl: "Lidé obvykle mluví v souvislosti s Barcelonou o Ronaldinhovi, Eto?ovi, Giulym, ale dnes jsem je neviděl - viděl jsem Henrika Larssona. Když přišel na hřiště, zcela změnil dosavadní průběh hry, on byl tím, kdo zabil naše šance. Někdy mluvíš o Ronaldinhovi a Eto´ovi a lidé tě rádi poslouchají, správně bys však měl mluvit o skvělých fotbalistech, kteří v zápase udělají ten klíčový rozdíl mezi prohrou a vítězstvím, a tímto hráčem byl dnes v noci Henrik Larsson." Henrikův klíčový příspěvek do zápasu zaznamenal i tisk. The New York Times napsal: "O osudu zápasu rozhodly dva krátké pohyby Larssonovy nohy, momenty, které se narodily dovedností a chytrostí švédského hráče. Larsson sice přišel na hřiště až jako náhradník, ale věděl přesně, co má udělat. Má 34 a do svého krátkého pobytu na hřišti vložil celoživotní zkušenosti. Co mohl udělat jednou, mohl tak zopakovat o čtyři minuty později. Larsson použil své mimořádné schopnosti k nalezení přihrávky, která zničila neprostupnou obrannou hráz Arsenalu. The Glasgow Herold hlásal: "Henrik Larsson byl nepochybně tím klíčovým rozdílem mezi oběma soupeři. Po zápase řekl: "Bylo to pro mne neuvěřitelné zakončení mé barcelonské cesty. Za dva roky působení v tomto klubu jsem prožil spoustu úžasných pocitů, okořeněných dvěma ligovými tituly a teď vítězstvím v Lize mistrů. Je to úžasné. Frank Rijkaard si posteskl, že neexistuje žádná šance na prodloužení Henrikova kontraktu. On je neuvěřitelný hráč a pro nás byl vždy velmi důležitý. Říkal Rijkaard. "Byl kdykoliv připraven přijít a pomoct týmu ve chvíli, kdy jsme to opravdu potřebovali. Mluvil jsem s Henrikem (o jeho setrvání na Nou Campu), ale on už se pevně rozhodl. Říká, že právě teď nastal opravdu ten správný čas pro návrat do Švédska."
40 zápasů, 13 gólů. 2 nezapomenutelné přihrávky. Henrik Larsson se rozloučil s Barcelonou velkým stylem. Nesmazatelně se tak zapsal do srdcí všech fanoušků katalánského klubu, kteří v onu květnovou noc sledovali infarktové finále po většinu zápasu s obličejem skrytým do dlaní. Když hráči oslavovali triumf v Lize mistrů spolu se svými fanoušky na Nou Campu, vyzvedli Henrika na svá ramena. On sám se pak s fanoušky Barcelony rozloučil symbolickými slovy: Visca el Barca y visca el Catalunya!!?
Jak Larsson řekl, tak i učinil - v sezóně 2006-2007 nastoupil ve svém domovském klubu Helsingborgs IF, kde pokračoval ve svých střeleckých koncertech - 15 zápasů a 8 gólů. V zimní přestávce pak Henrik odešel na hostování do Manchesteru United v rozmezí od 2. ledna do 12. Března, tedy v době, kdy měla švédská liga zimní přestávku. Za "Reds" se trefil hned 7.1., při svém debutu v FA Cupu proti Aston Ville. V britských denících se začalo vážně spekulovat o tom, že by Larsson mohl zůstat v United až do konce anglické sezóny. Henrik navíc sám tyto spekulace přiživil prohlášením, že by v Manchesteru rád působil. Pak ovšem dodal, že slíbil Helsingborgu a především rodině, že se vrátí do Švédska. Sir Alex Fergusson na adresu švédského kanonýra řekl: "Byl pro nás velmi důležitý. Dělali jsme, co jsme mohli, abychom ho tu udrželi déle, ale on dal slib a my ho budeme respektovat."

Reprezentační kariéra

93 zápasů, 36 branek. Na těchto číslech se definitivně zastavila Larssonova reprezentační kariéra. Za Švédsko skóroval na Mistrovství světa 1994 (kde se svými spoluhráči obsadil třetí místo), 2002 a 2006 a dvou Mistrovstvích Evropy - 2000 a 2004.
Za svoji zemi nastoupil poprvé v říjnu 1993 a jako obvykle se ihned zapsal do střelecké listiny. Patřil ke klíčovým mužům reprezentace a tak v zemi vyvolal veliké zděšení a paniku, když roku 2002 oznámil, že již za Švédsko nenastoupí. V zemi tří korunek se začaly sepisovat petice, apelující na jeho návrat. Ve stejném duchu se vyjádřil také premiér švédské vlády nebo předseda Švédského fotbalového svazu Lars Laggeback. Larssona však donutil změnit názor až přímý příkaz jeho syna. Vrátil se tak na EURO 2004 a jak jinak, než velkolepým způsobem - ve čtyřech zápasech vstřelil tři góly a dovedl svůj tým do čtvrtfinále, kde cesta Švédska skončila po penaltovém rozstřelu s Holandskem. Jeho gól hlavou proti Bulharsku otitulovali fanoušci Nejlepším gólem EURA 2004.
Larsson také nastoupil na Mistrovství světa 2006 v Německu. V posledním zápase ve skupině proti Anglii vstřelil v 89. minutě vyrovnávací branku na 2:2, čímž posunul Švédsko do další fáze turnaje. Ale v osmifinále se severský výběr utkal s domácím Německem. Henrik přestřelil při penaltě bránu, kterou mohl dát Švédsku naději na zvrat v zápase. Hráči tří korunek tak podlehli domácím 2:0.
17. července 2006 se pak Larsson se svojí reprezentační kariérou rozloučil definitivně: Je čas odejít. Cítím, že je to tak správné. S národním týmem jsem již dopracoval. Řekl pro televizní stanici Canal plus.

Henrik Larsson se oženil roku 1996 se svojí láskou z dětství Magdalenou. Spolu mají dvě děti, Jordana (1997) a Janelle (2002). Sportovní kariéra famózního Švéda se pomalu chýlí ke konci. 35-ti letý hráč vybojoval mimo jiné na Mistrovství světa 1994 bronzové medaile, Holandský pohár 2x, Skotský ligový titul 4x, Skotský ligový pohár 3x, Skotský pohár 2x, 2x Španělský ligový titul, 1x Španělský superpohár, titul v Lize mistrů, Švédský pohár 1x, Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce evropských ligových soutěží. Nezapomenutelně se zapsal do srdcí milionů fanoušků po celém světě. Můžeme být jen rádi, že svoji nesmazatelnou stopu zanechal i na trávníku Nou Campu.